Funebrák

Funebrák
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka88 minut
Žánrkomedie
ScénářVáclav Wasserman
RežieKarel Lamač
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleVlasta Burian
Růžena Šlemrová
Jan Sviták
Josef Rovenský
Theodor Pištěk
Betty Kysilková
ProdukceLadislav Kolda
HudbaEman Fiala
KameraOtto Heller
Jan Stallich
StřihAntonín Zelenka
ZvukHelmuth Neumann
Josef Zora
ArchitektHeinz Fenchel
Hanuš Gödert
Výroba a distribuce
PremiéraČeskoslovensko 10. června 1932
Produkční společnostElekta
DistribuceElekta
Funebrák na FPČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Český film Funebrák je film z roku 1932 v režii Karla Lamače, v němž hlavní roli ztvárnil Vlasta Burian.

Děj

Zaměstnanec pohřebního ústavu Lux - Vendelín Pleticha (Vlasta Burian) nejdříve urazí v rychložehlírně záhadného pána (Theodor Pištěk) a ještě řekne, že je rád, že nejel vlakem, který se srazil s druhým u Vrňan. Poté zavolá z telefonní budky svému šéfovi (Viktor Nejedlý) a ten mu řekne, aby zašel k vdově Plicové a vše zařídil, nevyslechl však co má zařídit, vyrušil ho otec svedené dívky (Jaroslav Marvan), ten musí volat otci. Pleticha měl koupit svatební dar, protože neteř Plicové se vdává, on si myslí, že tam je pohřeb. A tak tam jede a splete si švagry Plicové (Josef Rovenský a Václav Menger) s nebožtíky. Nakonec se vše vysvětlí, nevěsta Anna Plicová (Růžena Šlemrová) si vezme svého milého šoféra (Jan Sviták) místo svého pravého ženicha (Čeněk Šlégl), toho si odvedl právě otec dívky, kterou svedl. Na hostině Pleticha předvede téměř čtrnáct minut dlouhé kabaretní pásmo „Jak různí národové dělají zvyky a obyčeje o svatbě“. Pak se dozví od švagra Boleslava Hnipírda, že prodělal srážku vlaků v Vrňan a proto ho napadne, že půjde vymáhat odškodné místo něho, ale peníze si nechá. A tak si obvázal nohu, vzal si berle – košťata a šel na ředitelství drah a tam se setkal s paní Rozmarovou (Lída Baarová). Pak jde do kanceláře kde má pěkně dlouhý monolog s ustrašeným úředníkem (Martin Frič) a inspektorem Jahnem (Jan Richter). Místo bolestného ho však čeká pokuta, kterou nevědomky zaplatí pravý Hnipírdo. Pletichovi se to nelíbilo a tak si chtěl stěžovat vrchnímu železničnímu radovi Klapkovi – je to ale ten pán, kterého na začátku urazil a kterému řekl, že u srážky nebyl. A tak ho rada vyhodil a Pleticha utekl…

Poznámka

V tomto dvanáctém filmu Vlasty Buriana jsou vlastně dva příběhy, které jsou k sobě spojené velmi vratkým můstkem. Zde také je vidět jaký asi byl na divadelním jevišti a to díky kabaretnímu pásmu na hostině a také díky rozhovorům s úředníkem a s inspektorem na ředitelství drah. Film byl vyroben za pouhých šest dnů (celý byl natočen v ateliéru).

Obsazení

Vlasta Burianzaměstnanec pohřebního ústavu Pleticha
Josef Rovenskýdědeček Boleslav Hnipírdo, švagr paní Plicové
Theodor Pištěkvrchní železniční rada Klapka
Růžena Šlemrovánevěsta Anna Plicová
Betty Kysilkováteta Františka Plicová
Jan Svitákřidič Franz, milenec Anny Plicové
Čeněk Šléglženich Anny Plicové
Lída BaarováRozmarová
Martin Fričkancelista na inspektorátu drah
Milka Balek-Brodskášvagrová paní Plicové
Vladimír BeztahovskýLádíček, syn švagrové
Jan Richterinspektor drah Jahn
Jarmila Svatádružička na svatbě
Jan W. Speergerprávník, Hnipírdův synovec
Viktor Nejedlýmajitel pohřebního ústavu Lux
Jaroslav Marvanotec svedené dcery
Emil Dleskotec dívky svedené ve vlaku
Václav Mengeršvagr paní Plicové
Antonín Jirsašvagr paní Plicové Jarda
Mario Karashost na svatbě
Jindřich Edlhost na svatbě
Karel Němecstrážník
Dalibor Ptákklavírista na svatbě
Alfred Baštýřraněný po srážce vlaků
Ferry Seidlpokladník na inspektorátu drah
Ladislav Koldalikvidátor na inspektorátu drah
Ladislav Hemmermuž v čekárně inspektorátu drah
Karel Postraneckýmuž v čekárně inspektorátu drah

Autorský tým

Technické údaje

Odkazy

Literatura

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 22, 70, 245, foto 29

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“