Futurismus

Futurismus je avantgardní (průkopnický, objevný) umělecký směr. Pro tento směr je charakteristické odmítání všech dosavadních kulturních a uměleckých hodnot. Tím se futurismus stal hnutím odmítajícím jakoukoli tradici. Jejich cílem je ukázat moderní uspěchanou a rušnou dobu, kterou hledali, ale která se jim líbila. Častým námětem byla technika. Z toho vyplynula jejich snaha o rychlost, které dosahovali jednak zkratkovitostí a jednak proměnlivostí básnického rytmu.

Futurismus byl velice nacionální, schvaloval válku, kterou považoval za jediný možný způsob, jak očistit svět od jeho nešvarů (tj. všeho starého).

Tento směr byl populární především v Itálii a Rusku. Futurismus měl velký vliv na konstruktivismus a imažinismus, méně patrný je jeho vliv i na surrealismus a celou řadu dalších uměleckých směrů.

Ačkoli lze některé trendy vedoucí ke vzniku futurismu sledovat v literatuře dříve, za vznik futurismu bývá považován rok 1909, kdy v Itálii vydal italský básník Filippo Tommaso Marinetti futuristický manifest; ten byl následně otištěn francouzsky v pařížském listu Le Figaro.^[1][2] V tomto manifestu Marinetti shrnul program futurismu do několika základních bodů : krása neklidu, rychlosti a boje poezie odvahy a revolty. Prakticky zde prezentovali triumf člověka nad přírodou.

V roce 1910 vydali podobný manifest i malíři a v roce 1912 architekti.

Velmi brzy se futurismus dostal do Ruska, kde se stal velice populární, zde se toto hnutí rozpadlo na dvě odnože: kubofuturismus a egofuturismus. Zatímco egofuturismus neměl velký význam, kubofuturismus značně ovlivnil tehdejší ruské umění.

Ideologicky byl futurismus nejednotný a postupně se k němu připojovaly prakticky všechny politické (především levicové – anarchisté, komunisté, …) skupiny. Za první světové války byla velmi aktivní skupina kolem časopisu Roma Futurista, vystupující proti Rakousku-Uhersku. Kolem roku 1921 se Marinetti spřátelil s B. Mussolinim a roku 1924 se na kongresu futuristů přihlásil k fašismu, spolupráce s fašismem byla dovršena po Italském obsazení Habeše (Etiopie, 1934), které futuristé nejen schvalovali, ale i básnicky oslavili.

Aby bylo možno ještě více zdůraznit rychlost, vytvořili futuristé teorii osvobozených slov, tzn. slova (nebo jen hlásky) ve větě nebo verši byla vytržena z kontextu a skládala se bez ohledu na jejich logické vazby a pravidla syntaxe. V literatuře se občas prosadil i experimentální futurismus ovlivněný kubismem, tzv. kubofuturismus. Takovým extrémním pokusem je např. Poesia Pentagrammata, kterou napsal Francesca Canguilla – zasazoval osvobozená slova a slabiky do notové osnovy a místo interpunkce používal hudební znaménka.

O futurismu lze říci, že jeho myšlenky (především dynamika a důraz na mládí) přežívají v literatuře dodnes ve sci-fi literatuře (cyberpunk).

• Filippo Tommaso Marinetti – Ital
• Vladimir Vladimirovič Majakovskij – Rus^[3]
• Velemir Chlebnikov – Rus (vlastním jménem Viktor Vladimirovič Chlebnikov)
• Fernando Pessoa – Portugalec

• Stanislav Kostka Neumann

Futurismus byl v této oblasti velmi podobný kubismu, cílem bylo dostat zobrazovaný předmět do pohybu, přes tento pohyb se dostali až k abstrakci.

• Bohumil Kubišta – spojuje futurismus s kubismem
• Otto Gutfreund – sochař, využívá i kubismus
• Růžena Zátková – předzvěst informelu a abstrakce

• Umberto Boccioni – malíř a sochař; autor manifestu z roku 1910
• Giacomo Balla
• Uberto Bonetti
• Gino Severini
• Carlo Carrà
• George Grosz
• Kazimír Malevič
• Luigi Russolo
• Marcel Duchamp – prvky futurismu, dadaismu, kubismu i surrealismu
• Filippo Tommaso Marinetti

Architektonicky se klonili k jednoduchosti, snažili se využívat nové materiály (beton) a nové kombinace sklo-kov, beton-sklo, atp.

• Antonio Sant'Elia

V hudbě nedošlo k výraznému prosazení futurismu, každopádně hlavní cíle hudebního futurismu nebyly odlišné od cílů celého hnutí. Někteří odborníci se domnívají, že futuristická víra v techniku a mládí předznamenala směry typu techno.

Skupina italských futuristů kolem F. T. Marinettiho reagovala na jeho Manifest futurismu, uveřejněný v pařížském Figaru 20. února 1909, poprvé v roce 1911. Tato reakce (manifest F. B. Pratelly publikovaný r. 1913 v klavírním výtahu skladby Musica futuristica per orchestra, op. 30) byla však pouze podnětem k zásadnější formulaci futuristické hudební estetiky. Tou byl Russolův otevřený dopis Umění hluku. Luigi Russolo, jinak malíř, začal svou vizi ihned realizovat. Spolu s Uggem Piatim vyrobili 19 nových hlukových nástrojů a nazvali je intonarumori.

Pro tyto nástroje vymyslel Russolo první skladby, první koncert se konal 2. června 1913 v Teatro Storchi v Modeně. 21. dubna 1914 uspořádali Marinetti a Russolo koncert futuristické hudby v Teatro dal Verme v Miláně, kde bylo poprvé využito všech 19 intonarumori. Koncert měl 4 části: Procitnutí města, Setkání automobilů a letadel, Jídlo na hotelové terase, Šarvátka v oáze. V červnu 1921 v Théâtre des Champs-Élysées v Paříži proběhly důležité 3 koncerty, které měly významný vliv na vývoj pařížské Šestky. Uměleckou úroveň Russolových skladeb nelze z dnešního pohledu posoudit, neboť se nezachovaly. Po roce 1921 se jejich autor stáhl do ústraní, vrátil se k malování. K myšlence futuristického orchestru se již nikdo důsledně nevrátil. Russolovo Umění hluku však bylo bezprostřední inspirací pro vznik musique concrète.

• Ferruccio Busoni

U filmového umění lze říci, že futurismus ovlivnil pohled západní civilizace na reklamu, ve které vystupují mladí, krásní perspektivní lidé.

Jako první usiloval o komerčnost a o prosazení témat z nových prostředí (továrny), snažil se ukázat nový svět, který byl reprezentován technikou.

V japonské kultuře se ovlivnění projevilo především v manga/anime filmech, kde je ukazována a svým způsobem i oslavována dnešní a budoucí technika (Šinja Cukamoto).

Italský průkopník futurismu Filippo Tommaso Marinetti navštívil v prosinci 1921 Prahu. Shlédnul představení ve Švandově divadle, ve kterém účinkovala např. Olga Scheinpflugová a pražský sochař, divadelní a filmový herec František Fiala. Marinetti po představení jeho schopnosti ocenil,^[zdroj?] což se nezůstalo bez odezvy mezi kolegy a František Fiala posléze přijal umělecké jméno pod kterým se proslavil v českém filmu – Ferenc Futurista. Český tisk hodnotil návštěvu Marinettiho i výkony českých herců spíše pohrdavě nebo s nadhledem.^[4][5]

Marinetti se v Praze krátce zastavil ještě v červnu 1938.^[6]

• Kubismus
• Kubofuturismus
• Egofuturismus
• Art deco
• Estorick Collection of Modern Italian Art
• Christopher R. W. Nevinson

• Obrázky, zvuky či videa k tématu futurismus na Wikimedia Commons