Fylokladus

Fylokladus
	Phyllocladus aspleniifolius
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	borovicotvaré (Pinales);
Čeleď	nohoplodovité (Podocarpaceae);
Rod	fylokladus (Phyllocladus); Rich. ex Mirb., 1826
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fylokladus (Phyllocladus)^[1] je malý rod jehličnatých stromů, zařazovaných v současnosti do čeledi nohoplodovitých (Podocarpaceae).^[2] Vyskytuje se především v deštných lesích na jižní polokouli, na Novém Zélandu, v Tasmánii a Malajsii, Phyllocladus hypophyllus zasahuje na Filipínách také na polokouli severní. Třetihorní areál rodu dle fosilií zahrnoval též Malajsii, Austrálii a západní část Antarktidy.

Popis

Jsou to vesměs středně velké jednodomé stromy o výšce 10–30 metrů, výjimečně též keře. Větve jsou umístěny v nepravidelných pseudopřeslenech a jsou první dva až tři roky zelené, později hnědnou, jak tloustne jejich kůra. Listy jsou řídké, velmi drobné (pouhé 2-3 mm), šupinovitého tvaru; pouze krátký čas jsou zelené a schopné fotosyntézy, posléze hnědnou. Většina fotosyntézy se tak odehrává na metamorfovaných, listům podobných větévkách – fylokladiích, která vyrůstají v úžlabí šupinovitých listů a podle druhu mohou nabývat různého tvaru, mohou být jednoduchá i složená. Jednoduchá fylokladia jsou kosočtverečného tvaru, 2–5 cm dlouhá; složená fylokladia mohou měřit až 20 cm a jsou rozdělena na 5 až 15 menších fylokladií podobných listům.

Semenné šištice připomínají bobule s masitým, dužnatým míškem. Semena jsou rozšiřována ptáky, kteří požírají míšky a semena vylučují trusem.

Taxonomie

Phyllocladus se natolik morfologicky odlišuje od jiných zástupců čeledi, že byl v minulosti mnoha botaniky řazen do samostatné čeledi Phyllocladaceae.^[3] Výsledky molekulárních studií nicméně zařadily tento rod do nohoplodovitých jako jejich bazální klad a sesterský taxon rodu Lepidothamnus.^[4]^[5]^[6]^[7]

Pět stávajících recentních druhů rodu je geneticky blízce příbuzných a vyvinuly se pravděpodobně teprve před 5-7 miliony let; oddělení rodu od ostatních nohoplodovitých je odhadováno na dobu před 190 miliony let, tedy do období jury.^[8]

Zástupci

Phyllocladus alpinus (P. trichomanoides var. alpinus) – Nový Zéland
Phyllocladus aspleniifolius – Tasmánie; typový druh
Phyllocladus hypophyllus – Nová Guinea, Borneo, Celebes, Filipíny
Phyllocladus toatoa – Nový Zéland
Phyllocladus trichomanoides (tanekaha) – Nový Zéland

Galerie

Fylokladia
Samičí šištice
Zralé semenné šištice s míšky
Samčí šištice
Porost
Mladý jedinec
Semenáček s juvenilními listy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phyllocladus na anglické Wikipedii.

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník. Ilustrace Zdenka Krejčová. Praha: Aventinum, 2012. 280 s. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ James E. Eckenwalder. 2009. Conifers of the World. Timber Press: Portland, OR, USA. ISBN 978-0-88192-974-4.
↑ Christopher N. Page. 1990. "Phyllocladaceae" pages 317-319. In: Klaus Kubitzki (general editor); Karl U. Kramer and Peter S. Green (volume editors) The Families and Genera of Vascular Plants volume I. Springer-Verlag: Berlin;Heidelberg, Germany. ISBN 978-0-387-51794-0
↑ William T. Sinclair, R. R. Mill, M. F. Gardner, P. Woltz, T. Jaffré, J. Preston, M. L. Hollingsworth, A. Ponge, and M. Möller. 2002. "Evolutionary relationships of the New Caledonian heterotrophic conifer, Parasitaxis usta (Podocarpaceae), inferred from chloroplast trnL-F intron/spacer and nuclear rDNA ITS2 sequences". Plant Systematics and Evolution 233(1-2):79-104. DOI:10.1007/s00606-002-0199-8
↑ Steven J. Wagstaff. 2004. "Evolution and biogeography of the austral genus Phyllocladus (Podocarpaceae)". Journal of Biogeography 31(10):1569-1577.
↑ Ed Biffin, Timothy J. Brodribb, Robert S. Hill, Philip Thomas and Andrew J. Lowe. 2012. "Leaf evolution in Southern Hemisphere conifers tracks the angiosperm ecological radiation". Proceedings of the Royal Society B Biological Sciences 279:341-348. doi: 10.1098/rspb.2011.0559.
↑ Patrick Knopf, Christian Schulz, Damon P. Little, Thomas Stutzel and Dennis W. Stevenson. 2012. "Relationships within Podocarpaceae based on DNA sequence, anatomical, morphological, and biogeographical data". Cladistics 28: 271–299. doi:10.1111/j.1096-0031.2011.00381.x
↑ Phyllocladus (celery-top pines) description. www.conifers.org [online]. [cit. 2019-02-06]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Phyllocladus na Wikimedia Commons

[slovník-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník. Ilustrace Zdenka Krejčová. Praha: Aventinum, 2012. 280 s. ISBN 978-80-7442-031-3.

[eckenwalder2009-2] James E. Eckenwalder. 2009. Conifers of the World. Timber Press: Portland, OR, USA. ISBN 978-0-88192-974-4.

[pagephyllocladaceae-3] Christopher N. Page. 1990. "Phyllocladaceae" pages 317-319. In: Klaus Kubitzki (general editor); Karl U. Kramer and Peter S. Green (volume editors) The Families and Genera of Vascular Plants volume I. Springer-Verlag: Berlin;Heidelberg, Germany. ISBN 978-0-387-51794-0

[sinclair2002-4] William T. Sinclair, R. R. Mill, M. F. Gardner, P. Woltz, T. Jaffré, J. Preston, M. L. Hollingsworth, A. Ponge, and M. Möller. 2002. "Evolutionary relationships of the New Caledonian heterotrophic conifer, Parasitaxis usta (Podocarpaceae), inferred from chloroplast trnL-F intron/spacer and nuclear rDNA ITS2 sequences". Plant Systematics and Evolution 233(1-2):79-104. DOI:10.1007/s00606-002-0199-8

[wagstaff2004-5] Steven J. Wagstaff. 2004. "Evolution and biogeography of the austral genus Phyllocladus (Podocarpaceae)". Journal of Biogeography 31(10):1569-1577.

[6] Ed Biffin, Timothy J. Brodribb, Robert S. Hill, Philip Thomas and Andrew J. Lowe. 2012. "Leaf evolution in Southern Hemisphere conifers tracks the angiosperm ecological radiation". Proceedings of the Royal Society B Biological Sciences 279:341-348. doi: 10.1098/rspb.2011.0559.

[:1-7] Patrick Knopf, Christian Schulz, Damon P. Little, Thomas Stutzel and Dennis W. Stevenson. 2012. "Relationships within Podocarpaceae based on DNA sequence, anatomical, morphological, and biogeographical data". Cladistics 28: 271–299. doi:10.1111/j.1096-0031.2011.00381.x

[8] Phyllocladus (celery-top pines) description. www.conifers.org [online]. [cit. 2019-02-06]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Navigation

Navigace

Tématické portály