Fytoftorová kořenová hniloba

Fytoftorová hniloba kořenů a krčků je závažné onemocnění rostlin způsobené půdními druhy rodu Phytophthora (Eukaryota: Chromalveolata: Stramenopila: Oomycetes) projevující se navenek vadnutím a žloutnutím olistění a posléze chřadnutím a odumíráním napadených rostlin.

EPPO kód

1PHYTG

Vědecké jméno patogenu

Phytophthora de Bary (syn. Blepharospora Petri, aj.)[1].

Hostitelé

Tisíce druhů krytosemenných a méně často i nahosemenných rostlin (jehličnanů)^[1].

Obecně lze říci, že jde o organismy napadající obvykle značné spektrum hostitelů – u mnoha z nich jsou známy desítky, stovky a někdy i přes tisíc hostitelů (např. u P. cinnamomi^[2]), jsou však známy i druhy značně specializované – např. P. ×alni. Velmi běžným hostitelem mnoha těchto patogenů je např. pěnišník a další druhy vřesovcovitých, ze kterých např. jen v ČR bylo izolováno devět druhů rodu Phytophthora^[3].

Příznaky choroby

Hniloby kořenů a krčků rostlin způsobované fytopatogenními oomycety (zejména tzv. půdními druhy r. Phytophthora – např. P. ×alni, P. cinnamomi, P. plurivora, P. cambivora, aj.) se navenek projevují zejména poškozením nadzemních částí – vadnutím, žloutnutím a zmenšením listů a posléze chřadnutím hostitelů a jejich odumřením^[4].

• Kořeny napadených rostlin jsou charakteristické hnědavou až černou barvou, redukovaným větvením a absencí kořenového vlášení.
• Napadení krčku se projevuje rezavým až hnědavým zbarvením vodivých pletiv a spodních vrstev kůry; nekrózy mají často jazykovitý charakter a mohou u plně vrostlých dřevin dosahovat až několik metrů nad krček. Napadení krčku je u dřevin často doprovázeno charakteristickými výtoky pigmentů v prasklinách borky nad nekrotizovanými pletivy. Napadení je velmi nebezpečné a často vede k rychlému odumření dřeviny.
• Listy napadených rostlin vadnou a postupně dochází k jejich chlorotizaci. U dlouhodobě napadených dřevin dochází v průběhu let ke zmenšení listů.
• Napadené rostliny v závislosti na intenzitě napadení postupně krní a dříve či později odumírají. U dřevin je typické postupné řídnutí olistění, prosychání korun, redukce přírůstku a celkové chřadnutí. Napadení vede v mnoha případech k výraznému poškození dřevin až k jejich odumření.

Možnost záměny

Záměna je možná např. s poškozením kořenů v důsledku zaplavení a hypoxie, napadení kořenů patogenními houbami, háďátky a dalšími organismy^[1],^[4].

Význam

Druhy r. Phytophthora, způsobují celosvětové ekonomice každoročně ztráty mnoha miliard dolarů a patří mezi nejcitovanější parazity rostlin vůbec^[1]. Druhy způsobující hniloby kořenů jsou zodpovědné například za současnou ekologickou katastrofu v Austrálii (P. cinnamomi) masové odumírání mnoha taxonů dřevin v různých částech světa včetně Evropy a ČR (P. alni, P. lateralis, P. austrocedrae, P. plurivora, P. cambivora a další) a mnohé další závažné problémy. Z důvodu snadného šíření se svými hostiteli patří zároveň mezi nejvíce invazní organismy světa. Např. na území ČR bylo nalezeno přes 20 nepůvodních druhů r. Phytophthora^[5][2] Archivováno 27. 8. 2016 na Wayback Machine., které jsou uloženy v České sbírce fytopatogenních oomycetů (ČSFO). Velmi často lze nalézt např. v ČR běžně rozšířenou plíseň olšovou (P. ×alni), způsobující významné škody v břehových a lesních porostech^[6].

Biologie

Patogeny z r. Phytophthora patří obvykle mezi biotrofní parazity. Půdní druhy r. Phytophthora jsou svým šířením a ekologií významně vázány na vodu, proto často dochází k poškozením rostlin zejména v příliš zamokřených podmínkách či po přelití. Mnohé druhy vytvářejí pohlavní i nepohlavní spory, u některých je dosud známo pouze nepohlavní rozmnožování. Pohlavní spory, tzv. oospory, slouží k rekombinaci genetické informace a rovněž vzhledem k tlusté stěně mohou přežívat delší dobu v dormantním stavu. Nepohlavní spory jsou dvojího typu. Dvoubičíkaté zoospory slouží primárně k vertikálnímu šíření v čase, druhý typ spor, obvykle kulovité a tlustostěnné chlamydospory, slouží k přežívání nepříznivých podmínek (např. sucho, absence hostitele, použití fungicidů) a mohou přežít i několik let^[1].

Šíření

Půdní druhy z rodu Phytophthora se typicky šíří na dlouhé vzdálenosti s rostlinným materiálem jako jeho biologické znečištění^[1],^[7]. Další možnosti šíření jsou spolu s dopravní mechanizací, pracovními nástroji, na podrážkách obuvi, spolu s infikovaným substrátem apod. V rámci lokality se patogen může šířit vodou pomocí aktivně se pohybujících dvoubičíkatých zoospor. Pletiva hostitelských rostlin zoospory vyhledávají pomocí chemotaxe^[1].

Ochrana rostlin

Vzhledem k nebezpečnosti patogenů z r. Phytophthora a potenciálně velkým škodám je vždy vhodné nezanedbávat preventivní opatření.

Preventivní opatření

Mezi základní principy ochrany patří používání zdravého, kontrolovaného materiálu, karanténa dovezených rostlin, používání sterilního substrátu (vhodná aerace a pH), dostatečná hygiena provozu, přiměřená zálivka, použití biologických přípravků, používání rezistentních taxonů či kultivarů rostlin a další. Velmi významná je průběžná kontrola zdravotního stavu pěstovaných rostlin ^[4].

Kurativní (léčebná) opatření

Mezi léčebná opatření patří likvidace napadených rostlin, výměna či dezinfekce substrátu, zavlažovacího systému a pracovních pomůcek a mechanizace, použití chemických přípravků a další ^[4]. Mezi použitelné přípravky patří např. Previcur Energy, Proplant, Alliete 80 WG, Flowbrix, Ridomil gold MZ [3].

V případě zavlečení patogenů z r. Phytophthora do lesních, břehových a dalších porostů v krajině jsou možnosti ochrany do jisté míry omezené a sestávají ze souboru pěstebních pravidel, která v důsledku mohou omezit vliv patogenu, obvykle ho ale nemohou ze systému eliminovat, jako např. v případě P. ×alni^[6].

Česká sbírka fytopatogenních oomycetů

Česká sbírka fytopatogenních oomycetů (ČSFO) ^[8] byla založena v roce 2005 ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. v Průhonicích a od roku 2012 je součástí Národního programu konzervace a využívání genových zdrojů mikroorganismů a drobných živočichů hospodářského významu. Sbírka slouží k uchování kmenů významných fytopatogenních plísní náležejících do rodů Phytophthora a Pythium (Eukaryota: Chromalveolata: Stramenopila: Oomycetes) izolovaných v ČR. V současné době je ve veřejné části sbírky uloženo přes 350 kmenů celkem 33 druhů oomycetů. Celkem, včetně neveřejné části, sbírka obsahuje téměř osmi set kmenů.

Česká sbírka fytopatogenních oomycetů spolupracuje s řadou výzkumných pracovišť v Evropě – např. ze Švýcarska, Německa, Finska, Irska, Litvy, Nizozemska či Polska. Sbírka patří svého druhu k největším ve středoevropském prostoru a je nejvýznamnější veřejnou sbírkou fytopatogenních oomycetů v rámci celé postkomunistické Evropy.

V ČSFO jsou zejména uloženy izoláty nepůvodních invazních druhů patogenů jako je např. Phytophthora ×alni způsobující zásadní škody v porostech olšin v Evropě, P. cinnamomi patřící mezi nejvíce invazní organismy světa, P. plurivora, která je významným patogenem v řadě ekosystémů a rychle se šíří např. v lužních lesích, karanténní P. ramorum a mnoho dalších významných patogenů např. P. cactorum, P. citrophthora, P. cambivora, P. cryptogea ^[5][9]. Izoláty těchto a dalších oomycetů byly získány z celkem 114 různých druhů a kultivarů lesních, okrasných a ovocných dřevin, okrasných květin a dalších hostitelů  z nejrůznějších typů porostů a výsadeb v rámci celé ČR. Aktuální seznam izolátů uložených ve sbírce je dostupný na webových stránkách VÚKOZ.

Seznam druhů oomycetů izolovaných v ČR a uložených v ČSFO

Aktuální seznam izolátů uložených ve sbírce je dostupný na webových stránkách VÚKOZ, v.v.i.

• Phytophthora ×alni (C.M. Brasier & S.A. Kirk) Husson, Ioos & Marçais
• Phytophthora bilorbang Aghighi & T.I.Burgess
• Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J. Schröt.
• Phytophthora cambivora (Petri) Buisman
• Phytophthora cinnamomi Rands
• Phytophthora citrophthora (R.E. & E.H. Smith) Leonian
• Phytophthora cryptogea Pethybridge & Lafferty
• Phytophthora gallica T. Jung & J. Nechwatal
• Phytophthora gonapodyides (H.E. Petersen) Buisman
• Phytophthora gregata T. Jung, Stukely & T.I. Burgess
• Phytophthora hedraiandra De Cock & Man in 't Veld
• Phytophthora lacustris Brasier, Cacciola, Nechwatal, Jung & Bakonyi
• Phytophthora megasperma Drechsler
• Phytophthora multivora P.M. Scott & T. Jung
• Phytophthora palmivora (E.J.Butler) E.J. Butler
• Phytophthora plurivora T. Jung & T.I. Burgess
• Phytophthora polonica Belbahri, E. Moralejo, Calmin & Oszako
• Phytophthora pseudosyringae T. Jung & Delatour
• Phytophthora ramorum Werres, De Cock & Man in 't Veld
• Phytophthora rosacearum (H.E. Petersen) Buisman
• Phytophthora rubi (W.F. Wilcox & J.M. Duncan) Man in 't Veld
• Phytophthora syringae (Kleb.) Kleb.
• Phytophthora taxon Raspberry
• Phytophthora taxon Walnut
• Phytophthora uniformis (C.M. Brasier & S.A. Kirk) Husson, Ioos & Aguayo
• Pythium citrinum B. Paul = Phytopythium citrinum (B. Paul) Abad, de Cock, Bala, Robideau, Lodhi & Lévesque
• Pythium helicoides Drechsler = Phytopythium helicoides (Drechsler) Abad, de Cock, Bala, Robideau, Lodhi & Lévesque
• Pythium chamaihyphon Sideris = Phytopythium chamaihyphon (Sideris) Abad, de Cock, Bala, Robideau, Lodhi & Lévesque
• Pythium intermedium de Bary = Globisporangium intermedium (de Bary) Uzuhashi, Tojo & Kakish.
• Pythium macrosporum Vaartaja & Plaäts-Nit. = Globisporangium macrosporum (Vaartaja & Plaäts-Nit.) Uzuhashi, Tojo & Kakish
• Pythium ultimum Throw = Globisporangium ultimum (Trow) Uzuhashi, Tojo & Kakish.
• Pythium undulatum H.E. Petersen = Elongisporangium undulatum (H.E. Petersen) Uzuhasi, Tojo & Kakish
• Pythium vexans de Bary = Phytopythium vexans (de Bary) Abad, de Cock, Bala, Robideau, Lodhi & Lévesque 

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Phytophthora database (anglicky): https://web.archive.org/web/20161008230818/http://phytophthoradb.org/
• Forest Phytophthoras (anglicky): http://forestphytophthoras.org/
• IUFRO WP 7.02.09 - PHYTOPHTHORA (anglicky): http://www.iufro.org/science/divisions/division-7/70000/70200/70209/
• Česká sbírka fytopatogenních oomycetů: http://www.vukoz.cz/index.php/sbirky/sbirky-oomycety
• Invazní patogeny dřevin: http://invaznidruhy.nature.cz/res/archive/291/035933.pdf?seek=1464781287 Archivováno 27. 8. 2016 na Wayback Machine.