Gérard Depardieu

Gérard Depardieu
Gérard Depardieu
	Gérard Depardieu na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu v roce 2010
Rodné jméno	Gérard Xavier Marcel Depardieu
Narození	27. prosince 1948 (75 let) ; Châteauroux, Indre, Francie
Aktivní roky	1965–dosud
Choť	Élisabeth Guignot (1971–1996); Carole Bouquet (1998–2005)
Partner(ka)	Carole Bouquet (1997–2005); Karine Silla
Děti	Julie Depardieu, Guillaume Depardieu, Roxane Depardieu a Jean Depardieu
Rodiče	René Depardieu a Alice Depardieu
Příbuzní	Alain Depardieu (sourozenec); Delphine Depardieu (neteř)
Sídlo	Néchin; Saransk; Dubai; Istanbul
Český dabing	Jiří Štěpnička, Miroslav Moravec, Miroslav Donutil, Pavel Soukup, Ota Jirák
Zlatý glóbus
	Nejlepší herec – muzikál a komedie; 1991 – Zelená karta
César
	Nejlepší herec; 1981 – Poslední metro; 1991 – Cyrano z Bergeracu
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gérard Xavier Marcel Depardieu (/ʒeʁaʁ dəpaʁdjø/, * 27. prosince 1948, Châteauroux, Indre, Francie) je francouzský filmový, divadelní a televizní herec s bydlištěm v ruském Mordvinsku.^[1] Začátkem roku 2013 přijal státní občanství Ruska a několik let později státní občanství Spojených arabských emirátů. Je držitelem mnoha vyznamenání a mezinárodních filmových cen, včetně Zlatého glóbu a dvou Césarů.

Život a kariéra

Narodil se Anne a Renému Depardieuovým a vyrůstal v proletářském prostředí. Školu opustil ve věku 13 let a vzdělání si doplnil až později.

Jeho první ženou byla v letech 1971–1996 Élisabeth Guignot, se kterou měl dvě děti, oba herce - syna Guillaumea, který zemřel na akutní zápal mozku a plic v roce 2008, a dceru Julii. Má ještě jednu dceru Roxanne s Karine Silla. V roce 1997 uzavřel sňatek s herečkou Carole Bouquet, s níž mu vydrželo manželství do roku 2005.

Jako herec je úspěšný nejen ve Francii, ale i v Hollywoodu. Aby se vyhnul placení daní ve Francii, přesunul své bydliště do Belgie, kde si zakoupil dům v obci Néchin poblíž belgicko-francouzské státní hranice.^[2]

Od roku 2020 Depardieu čelí řadě obvinění ze znásilnění a sexuálního napadení.^[3] Na přelomu let 2023/2024 se situace kolem jeho osoby dále vyhrotila, mimo jiné v návaznosti na vystoupení francouzského prezidenta Macrona na jeho obranu. Konala se shromáždění, která odsoudila komentáře prezidenta a vyjádřila podporu obětem sexuálního násilí. V Lille, Toulouse, Marseille i v Paříži se 11. ledna 2024 konalo kolem třiceti demonstrací. Závěrem roku 2023 francouzské ministerstvo kultury oznámilo kroky vedoucí k odebrání Řádu čestné legie, který herec obdržel od Jacquesa Chiraca v roce 1996. Byl mu již odebrán Národní řád Quebecu a titul čestného občana obce Estaimpuis v Belgii. Pařížské muzeum voskových figurín Grévin stáhlo z expozice jeho sochu kvůli negativním reakcím návštěvníků a uživatelů sociálních sítí.^[4] Již dříve se také „ocitl na černém listě francouzské televize, filmu i divadla“.^[5]

Oproti tomu mj. zhruba padesátka osobností z oblasti kinematografie, hudby a literatury – včetně Pierra Richarda či Carly Bruniové – závěrem roku 2023 odsoudila „lynč“ na herce. Ve veřejné výzvě „Nevymazávejte Gérarda Depardieua“, zveřejněné v Le Figaro 25. prosince, odsuzují mediální hon na něho a vyjadřují mu svou podporu.^[5] ^[6]

On sám trvá na své nevině. V říjnu 2023 zveřejnil v deníku Le Figaro otevřený dopis, kde odmítá všechna obvinění. Svou pověst se snažil bránit, když přiznal, že mohl „zranit“ a „šokovat“, když „testoval limity“ a „rozvracel jistoty“. „Nejsem násilník ani predátor. Jsem jen člověk…,“ vypověděl.^[5]

V únoru 2022 Depardieu odhalil, že získal státní občanství Spojených arabských emirátů, i když neupřesnil, kdy k tomu došlo.

Vztah k Rusku

V lednu 2013 mu bylo ruským prezidentem Vladimirem Putinem uděleno ruské občanství.^[2] Ruské občanství jej zbavilo povinnosti platit 75 % daň, která byla ve Francii uvalena na osoby s nejvyššími příjmy.^[7] V roce 2014 za své přesídlení sklidil kritiku od francouzské herečky Catherine Deneuve.^[8]

Gérard Depardieu je pravoslavným křesťanem, konvertoval 4. září 2020, pokřtěn byl v katedrále Sv. Alexandra Něvského v Paříži téhož dne.^[9]

Gérard Depardieu vyzvedával Rusko jako „velkou demokracii“. Po anexi Krymu v roce 2014 prohlásil, že Ukrajina je částí Ruska, a byl proto zařazen na seznam kulturních osobností, ohrožujících bezpečnost Ukrajiny.^[10]

Obrat v jeho postoji k Rusku nastal po vojenské invazi na Ukrajinu ze dne 24. února 2022.^[7] Ruskou intervenci odsoudil jako zbytečnou bratrovražednou válku a označil ji jako „nepřijatelný a šílený exces", jak uvedla agentura Agence France-Presse (AFP). Zároveň prohlásil, že celý výtěžek ze svých tří nadcházejících koncertů věnuje na pomoc Ukrajině.^[10]

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

1970: Koňská hlava (Le Cri du cormoran, le soir au-dessus des jonques), režie Michel Audiard
1972: Le Viager (Le Viager), režie Pierre Tchernia
1972: Nathalie Granger (Nathalie Granger), režie Marguerite Duras
1972: Smůla (La Scoumoune), režie José Giovanni
1972: Zabiják (Le Tueur), režie Denys de La Patellière
1973: Au rendez-vous de la mort joyeuse (Au rendez-vous de la mort joyeuse), režie Juan Luis Buñuel
1973: Dva muži ve městě (Deux hommes dans la ville), režie José Giovanni
1973: Krysy z temnot (Les Gaspards), režie Pierre Tchernia
1973: Případ Dominici (L'Affaire Dominici), režie Claude Bernard-Aubert
1974: Buzíci (Les Valseuses), režie Bertrand Blier
1974: Ne tak zlý (Pas si méchant que ça), režie Claude Goretta
1974: Stavisky (Stavisky...), režie Alain Resnais
1974: Vincent, François, Paul a ti druzí... (Vincent, François, Paul... et les autres), režie Claude Sautet
1975: Maîtresse (Maîtresse), režie Barbet Schroeder
1975: Sept Morts sur ordonnance (Sept morts sur ordonnance), režie Jacques Rouffio
1976: Barocco (Barocco), režie André Téchiné
1976: Je t'aime moi non plus (Je t'aime moi non plus), režie Serge Gainsbourg
1976: Poslední žena (La Dernière Femme), režie Marco Ferreri
1976: René la canne (René la canne), režie Francis Girod
1976: XX. století (Novecento), režie Bernardo Bertolucci
1977: Baxterová, Vera Baxterová (Baxter, Vera Baxter), režie Marguerite Duras
1977: Ciao maschio (Ciao maschio), režie Marco Ferreri
1977: Řekněte jí, že ji miluji (Dites-lui que je l'aime), režie Claude Miller
1978: Cukr (Le Sucre), režie Jacques Rouffio
1978: Préparez vos mouchoirs (Préparez vos mouchoirs), režie Bertrand Blier
1979: Psi (Les Chiens), režie Alain Jessua
1979: Silnice Řím - Neapol neprůjezdná! (L'Ingorgo - Una storia impossibile), režie Luigi Comencini
1979: Studený bufet (Buffet froid), režie Bertrand Blier
1980: Hurikán Rosy (Temporale Rosy), režie Mario Monicelli
1980: Inspektor Popleta (Inspecteur la Bavure), režie Claude Zidi
1980: Loulou (Loulou), režie Maurice Pialat
1980: Miluji vás (Je vous aime), režie Claude Berri
1980: Můj strýček z Ameriky (Mon oncle d'Amérique), režie Alain Resnais
1980: Poslední metro (Le Dernier métro), režie François Truffaut
1981: Kopyto (La Chevre), režie Francis Veber
1981: Volba zbraní (Le Choix des armes), režie Alain Corneau
1981: Žena od vedle (La Femme d'à côté), režie François Truffaut
1982: Návrat Martina Guerra (Le Retour de Martin Guerre), režie Daniel Vigne
1982: Velký bratr (Le Grand frère), režie Francis Girod
1983: Danton (Danton), režie Andrzej Wajda
1983: Měsíc v kanálu (La Lune dans le caniveau), režie Jean-Jacques Beineix
1983: Otec a otec (Les Compères), režie Francis Veber
1984: Pevnost Saganne (Fort Saganne), režie Alain Corneau
1984: Pravý břeh, levý břeh (Rive droite, rive gauche), režie Philippe Labro
1984: Tartuffe (Le Tartuffe), režie Gérard Depardieu
1985: Jedna nebo dvě ženy (Une femme ou deux), režie Daniel Vigne
1985: Policie (Police), režie Maurice Pialat
1986: Jean od Floretty (Jean de Florette), režie Claude Berri
1986: Nenávidím herce (Je hais les acteurs), režie Gérard Krawczyk
1986: Uprchlíci (Les Fugitifs), režie Francis Veber
1986: Večerní úbor (Tenue de soirée), režie Bertrand Blier
1987: Pod sluncem Satanovým (Sous le soleil de Satan), režie Maurice Pialat
1988: Camille Claudelová (Camille Claudel), režie Bruno Nuytten
1988: Takové divné místo k setkání (Drôle d'endroit pour une rencontre), režie François Dupeyron
1989: Deux (Deux), režie Claude Zidi
1989: Chci domů (I Want to Go Home), režie Alain Resnais
1989: Příliš krásná (Trop belle pour toi), režie Bertrand Blier
1990: Cyrano z Bergeracu (Cyrano de Bergerac), režie Jean-Paul Rappeneau
1990: Uranus (Uranus), režie Claude Berri
1990: Zelená karta (Green Card), režie Peter Weir
1991: Děkuji, živote (Merci la vie), režie Bertrand Blier
1991: Táta nebo milenec (Mon père, ce héros), režie Gérard Lauzier
1991: Všechna jitra světa (Tous les matins du monde), režie Alain Corneau
1992: 1492: Dobytí ráje (1492: Conquest of Paradise), režie Ridley Scott
1993: Bohužel pro mě (Hélas pour moi), režie Jean-Luc Godard
1993: Germinal (Germinal), režie Claude Berri
1994: La Machine (La Machine), režie François Dupeyron
1994: Můj táta hrdina (My Father the Hero), režie Steve Miner
1994: Plukovník Chabert (Le Colonel Chabert), režie Yves Angelo
1994: Pouhá formalita (Una Pura formalità), režie Giuseppe Tornatore
1995: Elisa (Élisa), režie Jean Becker
1995: Husar na střeše (Le Hussard sur le toit), režie Jean-Paul Rappeneau
1995: Les Cent et une nuits de Simon Cinéma (Les Cent et une nuits de Simon Cinéma), režie Agnès Varda
1995: Strážní andělé (Les Anges Gardiens), režie Jean-Marie Poiré
1996: Bomba pro Greenwich (The Secret Agent), režie Christopher Hampton
1996: Hamlet (Hamlet), režie Kenneth Branagh
1996: Hvězdy na zemi (Unhook the Stars), režie Nick Cassavetes
1996: Povolání: Učitel (Le Plus beau métier du monde), režie Gérard Lauzier
1996: Přelud (Bogus), režie Norman Jewison
1997: XXL (XXL), režie Ariel Zeitoun
1998: Bimboland (Bimboland), režie Ariel Zeitoun
1998: Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), režie Randall Wallace
1999: Asterix a Obelix (Astérix et Obélix contre César), režie Claude Zidi
1999: Cizinec (Mirka), režie Rachid Benhadj
1999: Un pont entre deux rives (Un pont entre deux rives), režie Frédéric Auburtin a Gérard Depardieu
2000: 102 dalmatinů (102 Dalmatians), režie Kevin Lima
2000: Herci (Les Acteurs), režie Bertrand Blier
2000: Vatel (Vatel), režie Roland Joffé
2000: Zavist bogov (Zavist bogov), režie Vladimir Meňšov
2001: CQ (CQ), režie Roman Coppola
2001: Fantom Paříže (Vidocq), režie Jean-Christophe Pitof
2001: KOndoMEDIE (Le Placard), režie Francis Veber
2002: Asterix a Obelix: Mise Kleopatra (Astérix & Obélix: Mission Cléopâtre), režie Alain Chabat
2002: Blanche - královna zbojníků (Blanche), režie Bernie Bonvoisin
2002: Dina (Dina), režie Ole Bornedal
2002: Město duchů (City of Ghosts), režie Matt Dillon
2002: Mezi cizinci (Cuori estranei), režie Edoardo Ponti
2002: Únosce (Aime ton pere), režie Jacob Berger
2003: Bratrstvo ticha (Le Pacte du silence), režie Graham Guit
2003: Drž hubu! (Tais-toi!), režie Francis Veber
2003: Střílejte na Francouze! (Crime Spree), režie Brad Mirman
2003: Šťastnou cestu (Bon voyage), režie Jean-Paul Rappeneau
2003: Žena mého muže (Nathalie...), režie Anne Fontaine
2004: Časy se mění (Les Temps qui changent), režie André Téchiné
2004: Nová Francie (Nouvelle-France), režie Jean Beaudin
2004: RRRrrrr!!! (RRRrrrr!!!), režie Alain Chabat
2004: San Antonio (San-Antonio), režie Frédéric Auburtin
2004: Válka policajtů (36 Quai des Orfèvres), režie Olivier Marchal
2005: Jak moc mě miluješ? (Combien tu m'aimes?), režie Bertrand Blier
2005: Jak sbalit super kost (Je préfère qu'on reste amis), režie Olivier Nakache a Eric Toledano
2005: Olé! (Olé!), režie Florence Quentin
2005: Pobuda (Boudu), režie Gérard Jugnot
2006: Paříži, miluji tě (Paris, je t'aime), víc režisérů
2006: Píseň pro tebe (Quand j'étais chanteur), režie Xavier Giannoli
2006: Poslední prázdniny (Last Holiday), režie Wayne Wang
2007: Blonďáček (Michou d'Auber), režie Thomas Gilou
2007: Edith Piaf (La Môme), režie Olivier Dahan
2008: Asterix a Olympijské hry (Astérix aux jeux olympiques), režie Frédéric Forestier
2008: Babylon A.D. (Babylon A.D.), režie Mathieu Kassovitz
2008: Děti z Timpelbachu (Les Enfants de Timpelbach), režie Nicolas Bary
2008: Disco (Disco), režie Fabien Onteniente
2008: Poslední služba (Bouquet final), režie Michel Delgado
2008: Veřejný nepřítel č. 1 (L'Instinct de mort), režie Jean-François Richet
2009: À l'origine (À l'origine), režie Xavier Giannoli
2009: Bellamy (Bellamy), režie Claude Chabrol
2009: Coco (Coco), režie Gad Elmaleh
2009: Diamant 13 (Diamant 13), režie Gilles Béhat
2010: Glenn 3948 (Glenn, the Flying Robot), režie Marc Goldstein
2010: Je n'ai rien oublié (Je n'ai rien oublié), režie Bruno Chiche
2010: L'Autre Dumas (L'Autre Dumas), režie Safy Nebbou
2010: La Tête en friche (La Tête en friche), režie Jean Becker
2010: Na mamuta! (Mammuth), režie Gustave de Kervern a Benoît Delépine
2010: Profesionální manželka (Potiche), režie François Ozon
2012: Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva (Astérix et Obélix: Au Service de Sa Majesté), režie Laurent Tirard
2012: Muž, který se směje (L'Homme qui rit), režie Jean-Pierre Améris
2012: Pí a jeho život (Life of Pi), režie Ang Lee
2012: Velký večer (La Grand soir), režie Gustave de Kervern a Benoît Delépine

Televize

1970: Nausicaa (Nausicaa), televizní film, režie Agnès Varda
1970: Tango (Tango), televizní film, režie Jean Kerchbron
1998: Hrabě Monte Cristo (Le Comte de Monte Cristo), televizní film, režie Josée Dayan
1999: Balzac (Balzac), televizní film, režie Josée Dayan
2000: Bídníci (Les Misérables), televizní film, režie Josée Dayan
2000: Ubojnaja sila (Ubojnaja sila), televizní seriál, víc režisérů
2002: Napoleon (Napoléon), televizní seriál, režie Yves Simoneau
2003: Volpone (Volpone), televizní film, režie Frédéric Auburtin
2004: D'Artagnanova dcera (La Femme Musketeer), televizní film, režie Steve Boyum
2005: Prokletí králové (Les Rois maudits), televizní seriál, režie Josée Dayan
2010: Le Grand restaurant (Le Grand restaurant), televizní film, režie Gérard Pullicino
2011: Raspoutine (Rasputin), televizní film, režie Josée Dayan

Ocenění

César

Ocenění:

1981: César pro nejlepšího herce za film Poslední metro
1991: César pro nejlepšího herce za film Cyrano z Bergeracu

Nominace:

1976: César pro nejlepšího herce za film Sept morts sur ordonnance
1977: César pro nejlepšího herce za film Poslední žena
1978: César pro nejlepšího herce za film Dites-lui que je l'aime
1979: César pro nejlepšího herce za film Cukr
1983: César pro nejlepšího herce za film Danton
1984: César pro nejlepšího herce za film Otec a otec
1985: César pro nejlepšího herce za film Pevnost Saganne
1986: César pro nejlepšího herce za film Policie
1988: César pro nejlepšího herce za film Pod sluncem Satanovým
1989: César pro nejlepšího herce za film Camille Claudelová
1990: César pro nejlepšího herce za film Příliš krásná
1995: César pro nejlepšího herce za film Plukovník Chabert
2007: César pro nejlepšího herce za film Píseň pro tebe
2011: César pro nejlepšího herce za film Na mamuta!

Jiná ocenění

Ocenění:

1973: cena Gérarda Philipa
1985: rytíř francouzského Národního řádu za zásluhy
1985: Volpiho pohár pro nejlepšího herce na Filmovém festivalu v Cannes za film Policie
1990: cena pro nejlepšího herce na Filmovém festivalu v Cannes za film Cyrano z Bergeracu
1991: Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon (komedie / muzikál) za film Zelená karta
1996: rytíř Řádu čestné legie
1997: Zlatý lev na Benátském filmovém festivalu za celoživotnou kariéru
1999: cena 7 d'or pro nejlepšího herce za televizní film Hrabě Monte Cristo
2006: Cena Konstantina Stanislavského na Moskevském filmovém festivalu
2007: cena Prix Lumières pro nejlepšího herce za film Píseň pro tebe
2011: cena Prix Lumières za celoživotnou kariéru

Nominace:

1988: Filmová cena Britské akademie pro nejlepšího herce za film Jean od Floretty
1991: Oscar pro nejlepšího herce za film Cyrano z Bergeracu
1992: Filmová cena Britské akademie pro nejlepšího herce za film Cyrano z Bergeracu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gérard Depardieu na anglické Wikipedii.

↑ Depardieu přijel do Moskvy. Otevře kino, sejde se s patriarchou a převezme potvrzení o pobytu [online]. IHNed.cz, 2013-02-22 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Gérard Depardieu dostal od Putina ruské občanství. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-01-03 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online.
↑ „Byl jsem opravdu osel.“ Celebrity odvolávají svoji podporu pro Depardieua - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
↑ Pařížské muzeum voskových figurín stáhlo sochu Depardieua - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-12-18 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Gérard Depardieu ve spirále pádu - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-01-27 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
↑ Lynč a nerespektování presumpce neviny. Desítky francouzských umělců se veřejně zastaly Gérarda Depardieua - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-12-27 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ZADRAŽILOVÁ, Jitka. Depardieu, který má blízko k Putinovi, vyzval k zastavení bojů. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-03-09 [cit. 2022-04-01]. Dostupné online.
↑ Depardieu. Prý není příkladem. Metro Praha. Duben 2014, čís. 64, s. 12. Dostupné online. ISSN 1211-7811.
↑ TIMES, The Moscow. Gerard Depardieu Converts to Orthodox Christianity. The Moscow Times [online]. 2020-09-07 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Známý obdivovatel Putina Gérard Depardieu odsoudil invazi na Ukrajinu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-04-01 [cit. 2022-04-01]. Dostupné online.

Literatura

NEUMANN, Laurent. Gérard Depardieu – naživu!. Praha: XYZ, 2005. 265 s. ISBN 80-86864-17-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gérard Depardieu na Wikimedia Commons
Osoba Gérard Depardieu ve Wikicitátech
Gérard Depardieu v Česko-Slovenské filmové databázi
Gérard Depardieu na Kinoboxu
Gérard Depardieu v Internet Movie Database (anglicky)
Gérard Depardieu v databázi AlloCiné (francouzsky)

[ihned-1] Depardieu přijel do Moskvy. Otevře kino, sejde se s patriarchou a převezme potvrzení o pobytu [online]. IHNed.cz, 2013-02-22 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online.

[novinky2-2] Gérard Depardieu dostal od Putina ruské občanství. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-01-03 [cit. 2013-12-21]. Dostupné online.

[3] „Byl jsem opravdu osel.“ Celebrity odvolávají svoji podporu pro Depardieua - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.

[4] Pařížské muzeum voskových figurín stáhlo sochu Depardieua - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-12-18 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.

[:2-5] Gérard Depardieu ve spirále pádu - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-01-27 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.

[6] Lynč a nerespektování presumpce neviny. Desítky francouzských umělců se veřejně zastaly Gérarda Depardieua - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2023-12-27 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.

[:0-7] ZADRAŽILOVÁ, Jitka. Depardieu, který má blízko k Putinovi, vyzval k zastavení bojů. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-03-09 [cit. 2022-04-01]. Dostupné online.

[8] Depardieu. Prý není příkladem. Metro Praha. Duben 2014, čís. 64, s. 12. Dostupné online. ISSN 1211-7811.

[9] TIMES, The Moscow. Gerard Depardieu Converts to Orthodox Christianity. The Moscow Times [online]. 2020-09-07 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky)

[:1-10] Známý obdivovatel Putina Gérard Depardieu odsoudil invazi na Ukrajinu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-04-01 [cit. 2022-04-01]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

Navigation

Navigace

Tématické portály