G7

Představitelé států G7:
FrancieFrancie Francie
    Prezident Emmanuel Macron
ItálieItálie Itálie
    Premiérka Giorgia Meloniová
JaponskoJaponsko Japonsko
    Premiér Fumio Kišida
KanadaKanada Kanada
    Premiér Justin Trudeau
NěmeckoNěmecko Německo
    Kancléř Olaf Scholz
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
    Premiér Keir Starmer
USA Spojené státy americké
    Prezident Joe Biden
Evropská unieEvropská unie
    Předseda Evropské rady Charles Michel
    Předseda Evropské komise Ursula von der Leyenová

G7 (anglicky Group of Seven), v různých obdobích také G6 nebo G8,[1] je sdružení největších ekonomicky vyspělých států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království a USA). Zastoupeny jsou i státy Evropské unie, které reprezentují předseda Evropské rady a předseda Evropské komise. Původně sdružení vzniklo jako G6, později se připojily i Kanada (1976) a Rusko (1997); Rusku bylo 18. března 2014 pozastaveno členství jako reakce na jeho anexi Krymu.[2] Dohromady státy G8 v roce 2011 vytvořily 51 % světového hrubého domácího produktu.

Historie

Jako první byla vytvořena skupina G6 (Group of Six), která vznikla v roce 1975 na setkání svolaném francouzským prezidentem Valérym Giscardem d'Estaingem, kdy se šest tehdejších největších ekonomických velmocí (Francie, Západní Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a Spojené státy americké) dohodlo na každoročním setkávání. O rok později (1976) se na summitu v Portoriku ke skupině přidal sedmý člen – Kanada a vznikla tak skupina G7 (Group of Seven). Od roku 1977 se na pozvání Spojeného království účastní jednání i představitelé Evropské unie.

Rusko (tehdy jako Sovětský svaz) se začalo účastnit jednání už v roce 1991, od roku 1994 pořádalo samostatné mítinky se členy G7 (konaly se po hlavním summitu). Tato skupina se označovala jako P8 (Political 8) nebo G7 plus 1. Až v roce 1997, díky iniciativě tehdejšího prezidenta Spojených států Billa Clintona, se Rusko oficiálně připojilo ke G7 a vznikla tak skupina G8. Jednalo se však spíše o formální gesto prezidenta Clintona vůči ruskému prezidentu Borisi Jelcinovi. Toto rozhodnutí ale nezůstalo bez odezvy: v únoru 2005 požadovali dva američtí senátoři, Joe Lieberman a John McCain, odstoupení Ruska z G8 do doby, než ruský prezident Vladimir Putin nezajistí zlepšení dodržování lidských práv.

V roce 2014 bylo Rusko zbaveno členství ve skupině G8 v reakci na anexi Krymu. Skupina G8 se tak opět vrátila k původnímu formátu a opět se mluví o skupině G7.[1]

Struktura a aktivity

G7 je neformální sdružení, z čehož vyplývá, že nemá žádnou vnitřní strukturu či hierarchii jako mezinárodní organizace typu Světové banky. Nemá ani stálý sekretariát nebo kanceláře jednotlivých členů. Jednotlivé země se k 1. lednu pravidelně střídají v předsednictví. Předsedající země je zodpovědná za plánování a pořádání řady ministerských setkání vrcholících výročním summitem, který se koná většinou v červnu.

Na jednotlivých ministerských setkáních se probírají záležitosti společného zájmu i globálního významu a zahrnují témata jako zdraví, uplatňování zákona, práce, ekonomický a sociální rozvoj, energetika, životní prostředí, zahraniční záležitosti, právo, terorismus nebo obchod. Nejznámějším z těchto setkání je tzv. G7, jež odkazuje výhradně na výroční mítink ministrů financí sedmi členských zemí mimo Ruska. Je to z toho důvodu, že Rusko není považováno za tak důležitou ekonomickou sílu (z hlediska HDP), jakou je ostatních sedm států (v r. 2016 bylo Rusko co do objemu HDP až na dvanáctém místě v pořadí světových ekonomik [3] a v přepočtu HDP na obyvatele dokonce až na 71. místě ve světě [4])

V roce 2005 byla ve skotském Gleneagles založena také skupina G8+5, která se schází na vlastních mítincích určených pro ministry energetiky a ministry financí všech osmi členských zemí a dále Číny, Mexika, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky.

Výroční summit

Summitu se účastní představitelé vlád všech sedmi členských států a od roku 1977 také Evropská unie, která je zastoupena předsedou Evropské komise a představitelem té země, jež daný rok předsedá Radě Evropské unie. Dějiště summitu se každoročně cyklicky střídá v následujícím pořadí: Francie, Spojené státy americké, Spojené království, Německo, Japonsko, Itálie a Kanada. Hostující země je zodpovědná za pořádání celého summitu i za jeho agendu.

PořadíDatumPořádající zeměPředseda/PředsedkyněDějištěOficiální stránka
1.15. listopad17. listopad 1975FrancieFrancie FrancieValéry Giscard d'EstaingRambouillet
2.27. červen28. červen 1976USAUSA USAGerald FordSan Juan, Portoriko
3.7. květen8. květen 1977Spojené královstvíSpojené království Spojené královstvíJames CallaghanLondýn
4.16. červenec17. červenec 1978NěmeckoNěmecko NěmeckoHelmut SchmidtBonn
5.28. červen29. červen 1979JaponskoJaponsko JaponskoMasajoši ÓhiraTokio
6.22. červen23. červen 1980ItálieItálie ItálieFrancesco CossigaBenátky
7.20. červenec21. červenec 1981KanadaKanada KanadaPierre E. TrudeauMontebello, Québec
8.4. červen6. červen 1982FrancieFrancie FrancieFrançois MitterrandVersailles
9.28. květen30. květen 1983USAUSA USARonald ReaganWilliamsburg, Virginie
10.7. červen9. červen 1984Spojené královstvíSpojené království Spojené královstvíMargaret ThatcherováLondýn
11.2. květen4. květen 1985NěmeckoNěmecko NěmeckoHelmut KohlBonn
12.4. květen6. květen 1986JaponskoJaponsko JaponskoJasuhiro NakasoneTokio
13.8. červen10. červen 1987ItálieItálie ItálieAmintore FanfaniBenátky
14.19. červen21. červen 1988KanadaKanada KanadaBrian MulroneyToronto, Ontario
15.14. červenec16. červenec 1989FrancieFrancie FrancieFrançois MitterrandPaříž, La Grande Arche
16.9. červenec11. červenec 1990USAUSA USAGeorge H. W. BushHouston, Texas
17.15. červenec17. červenec 1991Spojené královstvíSpojené království Spojené královstvíJohn MajorLondýn
18.6. červenec8. červenec 1992NěmeckoNěmecko NěmeckoHelmut KohlMnichov, Bavorsko
19.7. červenec9. červenec 1993JaponskoJaponsko JaponskoKiiči MijazawaTokio
20.8. červenec10. červenec 1994ItálieItálie ItálieSilvio BerlusconiNeapol
21.15. červen17. červen 1995KanadaKanada KanadaJean ChrétienHalifax, Nové Skotsko
-19. duben20. duben 1996RuskoRusko RuskoBoris JelcinMoskva
(Mimořádný summit o nukleární bezpečnosti)
22.27. červen29. červen 1996FrancieFrancie FrancieJacques ChiracLyon
23.20. červen22. červen 1997USAUSA USABill ClintonDenver, Colorado
24.15. květen17. květen 1998Spojené královstvíSpojené království Spojené královstvíTony BlairBirmingham
(První oficiální summit G8)
25.18. červen20. červen 1999NěmeckoNěmecko NěmeckoGerhard SchröderKolín nad Rýnem, Severní Porýní-Vestfálsko
26.21. červenec23. červenec 2000JaponskoJaponsko JaponskoJoširó MoriOkinawa

[1]

27.20. červenec22. červenec 2001ItálieItálie ItálieSilvio BerlusconiJanov[2]
28.26. červen27. červen 2002KanadaKanada KanadaJean ChrétienKananaskis, Alberta[3]
29.2. červen3. červen 2003FrancieFrancie FrancieJacques ChiracÉvian-les-Bains[4]
30.8. červen10. červen 2004USAUSA USAGeorge W. BushSea Island, Georgie[5]
31.6. červenec8. červenec 2005Spojené královstvíSpojené království Spojené královstvíTony BlairGleneagles Hotel, Gleneagles / Muirton, Skotsko[6]
32.15. červenec17. červenec 2006RuskoRusko RuskoVladimir PutinStrelna, Petrohrad[7] Archivováno 21. 4. 2015 na Wayback Machine.
33.6. červen8. červen 2007NěmeckoNěmecko NěmeckoAngela MerkelováHeiligendamm, Meklenbursko-Přední Pomořansko[8]
34.7. červenec9. červenec 2008JaponskoJaponsko JaponskoJasuo FukudaToyako, Hokkaidó[9]
35.8. červenec10. červenec 2009ItálieItálie ItálieSilvio BerlusconiL'Aquila[10]
36.25. červen26. červen 2010KanadaKanada KanadaStephen HarperHuntsville, Ontario[11]
37.26. květen27. květen 2011FrancieFrancie FrancieNicolas SarkozyDeauville, Dolní Normandie[12]
38.18. květen19. květen 2012USAUSA USABarack ObamaHuntsville, Camp David[13]
39.17. červen18. červen 2013Spojené královstvíSpojené království Spojené královstvíDavid CameronLough Erne, Hrabství Fermanagh[14]
40.4. červen5. červen 2014BelgieBelgie BelgieHerman Van RompuyJosé Manuel BarrosoBrusel[15]
41.7. červen8. červen 2015NěmeckoNěmecko NěmeckoAngela MerkelováZámek Elmau[16]
42.26. květen27. květen 2016JaponskoJaponsko JaponskoŠinzó AbeŠima, Prefektura Mie[17]
43.26. květen27. květen 2017ItálieItálie ItáliePaolo GentiloniTaormina[18]
44.4. červen9. červen 2018KanadaKanada KanadaJustin TrudeauLa Malbaie (Québec)[19]
45.24. srpen26. srpen 2019FrancieFrancie FrancieEmmanuel MacronBiarritz (Nová Akvitánie)
46.2020USAUSA USAOdložen kvůli pandemii covidu-19[5]
47.11. červen13. červen 2021Spojené královstvíSpojené království Spojené královstvíBoris JohnsonSt Ives (Cornwall)
48.26. červen28. červen 2022NěmeckoNěmecko NěmeckoOlaf ScholzZámek Elmau (Bavorsko)[6]
49.2023JaponskoJaponsko JaponskoFumio KišidaHirošima
50.2024ItálieItálie ItálieGiorgia MeloniováApulie[20]

Reference

  1. a b Skupina G7 [online]. Evropská unie [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. 
  2. PAV, ČTK. Skupina G8 pozastavila členství Ruska kvůli invazi na Krym. E15 [online]. 2014-03-18 [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. 
  3. http://databank.worldbank.org/data/download/GDP.pdf
  4. World GDP per Capita Ranking 2016 | Data and Charts | Forecast - knoema.com. Knoema. Dostupné online [cit. 2017-07-04]. (anglicky) 
  5. Trump chce, aby se do G7 vrátilo Rusko. Další členové skupiny jsou proti. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-06-07 [cit. 2020-09-16]. Dostupné online. 
  6. HAVLÍKOVÁ, Kateřina; JABŮREK, Václav. Lídři G7 jednají v Německu o dopadech války. Předmětem debat je i poválečná obnova Ukrajiny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-26 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Oficiální weby jednotlivých summitů
  • viz tabulka
Neoficiální weby zabývající se G8
Weby zaměřené proti G8

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Group of Seven (G7) Countries.svg
Group of Seven (G7) countries
 
Member countries in the G7
 
European Union members (which are not part of G7 individually)
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.