Gaël Monfils

Gaël Monfils
Gaël Monfils ve Wimbledonu 2018
Gaël Monfils ve Wimbledonu 2018
PřezdívkaMP-Magic
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození1. září 1986 (38 let)
Místo narozeníPaříž, Francie
BydlištěŽeneva, Švýcarsko
Výška193 cm[1]
Hmotnost85 kg[1]
Profesionál od2004
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek23 398 515 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů571–336
Tituly13 ATP, 5 challengerů, 1 Futures
Nejvyšší umístění6. místo (7. listopadu 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2016, 2022)
French Opensemifinále (2008)
Wimbledon4. kolo (2018)
US Opensemifinále (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2016)
Olympijské hryčtvrtfinále (2008, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů29–85
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění155. místo (8. srpna 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2006)
French Open2. kolo (2007)
US Open1. kolo (2005)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2020, 2024)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open2. kolo (2008)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2010, 2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250112a12. ledna 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaël Sébastien Monfils (* 1. září 1986 Paříž) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál třináct singlových turnajů včetně Rotterdam Open 2019 a 2020. V sérii Masters prohrál finále na Paris Masters 2009 i 2010 a na Monte-Carlo Masters 2016. Na challengerech ATPokruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2016 na 6. místě a ve čtyřhře v srpnu téhož roku na 155. místě. V roce 2023 jej začal trénovat Mikael Tillström.[1]

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval jako 23letý v roce 2009 barážovým utkáním o světovou skupinu proti Nizozemsku, když nastoupil do prvního zápasu proti Thiemo de Bakkerovi, se kterým prohrál ve čtyřech setech. Francie přesto v sérii zvítězila 4:1 na zápasy. V roce 2010 hrál ve finále se Srbskem a v roce 2014 se Švýcarskem. Oba zápasy Francie prohrála. Do roku 2025 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 12–3 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2008, 2016, 2020 a 2024. Čtvrtfinále dvouhry si zahrál v Pekingu 2008 a Riu de Janeiru 2016. Maximem ve čtyřhře se stala druhá kola v Tokiu 2020 s Jérémym Chardym a Paříži 2024 po boku Édouarda Rogera-Vasselina. V roce 2008 jej sportovní deník L'Équipe zařadil mezi nové čtyři mušketýry francouzského tenisu, spolu s Gillesem Simonem, Richardem Gasquetem a Jo-Wilfriedem Tsongou.[4][5]

Tenisová kariéra

Juniorskou kariéru zakončil se zápasovou bilancí 83–22. V roce 2004 vyhrál tři ze čtyř juniorských grandslamů – Australian Open, French Open a Wimbledon. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše v únoru 2004 na 1. místě a v závěru sezóny jej Mezinárodní tenisová federace vyhlásila juniorským mistrem světa. V sezóně 2005 se na okruhu ATP Tour stal nováčkem roku.[6]

S trofejí pro vítěze Citi Open 2016

Na grandslamu se nejdále probojoval do semifinále French Open 2008 a US Open 2016. V obou zápasech jej vyřadily světové jedničky, Roger Federer na pařížské antuce a Novak Djoković na newyorském betonu. V každé sezóně ATP mezi lety 2005–2023 si zahrál finále dvouhry,[7] čímž minimální hranice 19 navazujících sezón dosáhl jako čtvrtý v otevřené éře po Connorsovi, Federerovi a Nadalovi. Jedinkrát se kvalifikoval na závěrečný Turnaj mistrů, londýnský ATP World Tour Finals 2016. Po prohrách s Thiemem a Raonicem z turnaje odstoupil pro zraněné žebro.[8] Ve druhém kole Brisbane International 2025 prohrál s Djokovićem podvacáté řadě. Srb tak od jejich prvního utkání na US Open 2005 vytvořil nejdominantnější sérii okruhu ATP, v poměru 20–0.[9]

Třináctý kariérní titul ATP vyhrál na lednovém ASB Classic 2025 v Aucklandu, dvacet let od první trofeje ve Varšave. Ve finále porazil Belgičana Zizoua Bergse. Ve 38 letech a 2 měsících se stal nejstarším vítězem singlového turnaje od založení okruhu ATP Tour v roce 1990, když byl o téměř dva měsíce starší než Federer při ovládnutí Swiss Indoors 2019. Rovněž představoval třetího nejstaršího vítěze profesionálního turnaje v otevřené éře, po 44letém Panchu Gonzalesovi v Kingstonu 1972 a 43letém Rosewallovi v Hongkongu 1977. V pozici 52. tenisty žebříčku ATP byl klasifikován jako nejstarší člen první světové stovky od vzniku túry ATP.[10][11][12][13]

Soukromý život

Během Australian Open 2019 oznámili s ukrajinskou tenistkou Elinou Svitolinovou partnerský vztah.[14] Po dvou letech nejdříve deklarovali rozchod. O šest týdnů později, v dubnu 2021, se ovšem zasnoubili.[15] Během července téhož roku se ve Švýcarsku uskutečnil sňatek.[16] Dcera Skaï Monfilsová se do manželství narodila v říjnu 2022.[17]

Trenérské vedení

  • Thierry Champion (2004–2006)
  • Tarik Benhabiles (2007–2008)
  • Roger Rasheed (2008–2011)
  • Patrick Chamagne (2011–2013)
  • Jan de Witt (2015)[18]
  • Liam Smith (2019–2020)
  • Richard Ruckelshausen (2021–2023)
  • Günter Bresnik (2021–2023)
  • Peter Lucassen (2023)
  • Mikael Tillström (2016–2018, od 2023)

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 35 (13–22)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (0–3)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (3–5)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (10–14)
Tituly podle povrchu
tvrdý (12–15)
antuka (1–5)
tráva (0–1)
koberec (0–1)
Tituly podle prostředí
venku (5–12)
hala (8–10)
Stavč.datumturnajkategoriepovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.1. srpna 2005Varšava, PolskoInternationalantukaNěmecko Florian Mayer7–6(8–6), 4–6, 7–5
Finalista1.9. října 2005Méty, FrancieInternationaltvrdý (h)Chorvatsko Ivan Ljubičić6–7(7–9), 0–6
Finalista2.30. října 2005Lyon, FrancieInternationalkoberec (h)USA Andy Roddick3–6, 2–6
Finalista3.8. ledna 2006Dauhá, KatarInternationaltvrdýŠvýcarsko Roger Federer3–6, 6–7(5–7)
Finalista4.20. května 2007Pörtschach, RakouskoInternationalantukaArgentina Juan Mónaco6–73–7, 0–6
Finalista5.4. října 2008Vídeň, RakouskoInternational Goldtvrdý (h)Německo Philipp Petzschner4–6, 4–6
Finalista6.28. února 2009Acapulco, MexikoATP 500antukaŠpanělsko Nicolás Almagro4–6, 4–6
Vítěz2.27. září 2009Méty, FrancieATP 250tvrdý (h)Německo Philipp Kohlschreiber7–6(7–1), 3–6, 6–2
Finalista7.15. listopadu 2009Paříž, FrancieMasters 1000tvrdý (h)Srbsko Novak Djoković2–6, 7–5, 6–7(3–7)
Finalista8.18. července 2010Stuttgart, NěmeckoATP 250antukaŠpanělsko Albert Montañés2–6, 2–1skreč
Finalista9.10. října 2010Tokio, JaponskoATP 500tvrdýŠpanělsko Rafael Nadal1–6, 5–7
Vítěz3.31. října 2010Montpellier, FrancieATP 250tvrdý (h)Chorvatsko Ivan Ljubičić6–2, 5–7, 6–1
Finalista10.14. listopadu 2010Paříž, Francie (2)Masters 1000tvrdý (h)Švédsko Robin Söderling1–6, 6–7(1–7)
Finalista11.7. srpna 2011Washington, D.C., Spojené státyATP 500tvrdýČesko Radek Štěpánek4–6, 4–6
Vítěz4.23. října 2011Stockholm, ŠvédskoATP 250tvrdý (h)Finsko Jarkko Nieminen7–5, 3–6, 6–2
Finalista12.7. ledna 2012Dauhá, Katar (2)ATP 250tvrdýFrancie Jo-Wilfried Tsonga5–7, 3–6
Finalista13.5. února 2012Montpellier, FrancieATP 250tvrdý (h)Česko Tomáš Berdych2–6, 6–4, 3–6
Finalista14.25. května 2013Nice, FrancieATP 250antukaŠpanělsko Albert Montañés0–6, 6–7(3–7)
Finalista15.24. srpna 2013Winston-Salem, Spojené státyATP 250tvrdýRakousko Jürgen Melzer3–6, 1–2skreč
Finalista16.4. ledna 2014Dauhá, Katar (3)ATP 250tvrdýŠpanělsko Rafael Nadal1–6, 7–6(7–5), 2–6
Vítěz5.9. února 2014Montpellier, Francie (2)ATP 250tvrdý (h)Francie Richard Gasquet6–4, 6–4
Finalista17.22. února 2015Marseille, FrancieATP 250tvrdý (h)Francie Gilles Simon4–6, 6–1, 6–7(4–7)
Finalista18.14. února 2016Rotterdam, NizozemskoATP 500tvrdý (h)Slovensko Martin Kližan7–6(7–1), 3–6, 1–6
Finalista19.17. dubna 2016Monte Carlo, MonakoMasters 1000antukaŠpanělsko Rafael Nadal5–7, 7–5, 0–6
Vítěz6.24. července 2016Washington, D.C., Spojené státyATP 500tvrdýChorvatsko Ivo Karlović5–7, 7–6(8–6), 6–4
Finalista20.1. července 2017Eastbourne, Spojené královstvíATP 250trávaSrbsko Novak Djoković3–6, 4–6
Vítěz7.6. ledna 2018Dauhá, KatarATP 250tvrdýRusko Andrej Rubljov6–2, 6–3
Finalista21.21. října 2018Antverpy, BelgieATP 250tvrdý (h)Spojené království Kyle Edmund6–3, 6–7(2–7), 6–7(4–7)
Vítěz8.17. února 2019Rotterdam, NizozemskoATP 500tvrdý (h)Švýcarsko Stan Wawrinka6–3, 1–6, 6–2
Vítěz99. února 2020Montpellier, Francie (3) ATP 250tvrdý (h)Kanada Vasek Pospisil7–5, 6–3
Vítěz10.16. února 2020Rotterdam, Nizozemsko (2) ATP 500tvrdý (h)Kanada Félix Auger-Aliassime6–2, 6–4
Finalista22.3. října 2021Sofia, BulharskoATP 250tvrdý (h)Itálie Jannik Sinner3–6, 4–6
Vítěz11.9. ledna 2022Adelaide, AustrálieATP 250tvrdýRusko Karen Chačanov6–4, 6–4
Vítěz12.22. října 2023Stockholm, ŠvédskoATP 250tvrdý (h)  Pavel Kotov4–6, 7–6(8–6), 6–3
Vítěz13.11. ledna 2025Auckland, Nový ZélandATP 250tvrdýBelgie Zizou Bergs6–3, 6–4

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorů: 3 (3–0)

Stavrokturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz 2004Australian OpentvrdýFrancie Josselin Ouanna6–0, 6–3
Vítěz 2004French OpenantukaUSA Alex Kuznetsov6–2, 6–2
Vítěz 2004 WimbledontrávaSpojené království Miles Kasiri7–5, 7–6(8–6)

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok2003200420052006200720082009201020112012201320142015201620172018201920202021202220232024
Pořadí947. 231. 31. 46. 38. 14. 13. 12. 16. 77. 31. 18. 24. 7. 46. 29. 10. 11. 21. 52. 74. 55.

Čtyřhra

Rok200320042005200620072008200920102011201220132014201520162017201820192021202220232024
Pořadí1188. 720. 302. 391. 365. 587. 524. 202. 273. 561.377.313. 273.556.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaël Monfils na anglické Wikipedii.

  1. a b c Gaël Monfils na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20250112a12. ledna 2025
  2. Gaël Monfils na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20250112a12. ledna 2025
  3. Gaël Monfils na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20250112a12. ledna 2025
  4. GUYON, Pierre. Tennis. Les quatre mousquetaires, la fin d’une génération dorée ?. Ouest-France.fr [online]. 2021-02-05 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. Tennis : Jo-Wilfried Tsonga, le plus brillant des Quatre Mousquetaires. France 24 [online]. 2022-04-07 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. Gaël Monfils | ASICS UK [online]. ASICS [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Gael Monfils reaches an ATP final for 19th successive season in Stockholm. Tennis.com [online]. 2023-10-21 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. WESTBY, Matt. Gael Monfils withdraws from ATP World Tour Finals due to injury. Sky Sports [online]. 2016-11-16 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Novak Djokovic continues Gael Monfils dominance in Brisbane. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-01-02 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. HANSEN, James. Gael Monfils becomes oldest man to win ATP tennis title in history in Auckland. The New York Times [online]. [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  11. French veteran Gael Monfils becomes the oldest player to win an ATP Tour singles title. AP News [online]. 2025-01-11 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Gael Monfils tops Zizou Bergs, makes history in Auckland. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-01-11 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. The Canadian Press. French veteran Gael Monfils becomes oldest player to win ATP Tour singles title. TSN [online]. 2025-01-10 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ADAMS, Tom. Tennis news - Elina Svitolina and Gael Monfils are Instagram official after new couple post video. www.eurosport.com [online]. Eurosport, 2019-01-19 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ZABLOUDIL, Luboš. Po dvouletém vztahu pauza. O šest týdnů později se Svitolinová s Monfilsem zasnoubili. TenisPortal.cz [online]. 2022-04-04 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online. 
  16. Tenisová svatba. Monfils a Svitolinová stvrdili svůj vztah před odletem na olympiádu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-07-16 [cit. 2021-08-31]. Dostupné online. 
  17. VOJKŮVKA, Jan. Vítej na světě, Skaï! Svitolinová s Monfilsem se podělili o šťastnou novinku. Tenisový svět [online]. 2022-10-15 [cit. 2022-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-15. 
  18. Jan De Witt : «Gilles Simon aussi veut gagner Roland-Garros» [online]. L'Équipe, 2015-04-15 [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
2016 Citi Open Gael Monfils (27913754813).jpg
Autor: Keith Allison from Hanover, MD, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
2016 Citi Open Finals 7/24/16