Gaël Monfils
Gaël Monfils | |
---|---|
Gaël Monfils ve Wimbledonu 2018 | |
Přezdívka | MP-Magic |
Stát | Francie |
Datum narození | 1. září 1986 (37 let) |
Místo narození | Paříž, Francie |
Bydliště | Ženeva, Švýcarsko |
Výška | 193 cm |
Hmotnost | 85 kg |
Profesionál od | 2004 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 21 663 981 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 540–313 |
Tituly | 12 ATP, 5 challengerů, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 6. místo (7. listopadu 2016) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2016, 2022) |
French Open | semifinále (2008) |
Wimbledon | 4. kolo (2018) |
US Open | semifinále (2016) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistrů | základní skupina (2016) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2008, 2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 28–84 |
Tituly | 0 ATP |
Nejvyšší umístění | 155. místo (8. srpna 2011) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2006) |
French Open | 2. kolo (2007) |
US Open | 1. kolo (2005) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2006) |
French Open | 2. kolo (2008) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | finále (2010, 2014) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 24. října 2023
Gaël Sébastien Monfils (* 1. září 1986 Paříž) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvanáct singlových turnajů včetně Rotterdam Open 2019 a 2020. V sérii Masters prohrál finále na Paris Masters 2009 i 2010 a také na Monte-Carlo Masters 2016. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře.[1]
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2016 na 6. místě a ve čtyřhře v srpnu téhož roku na 155. místě. V roce 2023 jej začali trénovat Peter Lucassen s Mikaelem Tillströmem. Do roku 2021 tuto roli plnili Günter Bresnik a Richard Ruckelshausen.
Na grandslamu se nejdále probojoval do semifinále French Open 2008 a US Open 2016. V obou zápasech jej vyřadily světové jedničky, Roger Federer na pařížské antuce a Novak Djoković na newyorském betonu. Juniorskou kariéru zakončil se zápasovou bilancí 83–22. V roce 2004 vyhrál tři ze čtyř juniorských grandslamů – Australian Open, French Open a Wimbledon. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše v únoru 2004 na 1. místě a v závěru sezóny jej Mezinárodní tenisová federace vyhlásila juniorským mistrem světa. V sezóně 2005 se na okruhu ATP Tour stal nováčkem roku.[2]
Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval jako 23letý v roce 2009 barážovým utkáním o světovou skupinu proti Nizozemsku, když nastoupil do prvního zápasu proti Thiemo de Bakkerovi, se kterým prohrál ve čtyřech setech. Francie přesto v sérii zvítězila 4:1 na zápasy. V roce 2010 hrál ve finále se Srbskem a v roce 2014 se Švýcarskem. Oba zápasy Francie prohrála. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 12–3 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]
V roce 2008 jej sportovní deník L'Équipe zařadil mezi nové čtyři mušketýry francouzského tenisu, spolu s Gillesem Simonem, Richardem Gasquetem a Jo-Wilfriedem Tsongou.[4][5]
Soukromý život
Během Australian Open 2019 oznámili s ukrajinskou tenistkou Elinou Svitolinovou partnerský vztah.[6] Po dvou letech nejdříve deklarovali rozchod. O šest týdnů později, v dubnu 2021, se ovšem zasnoubili.[7] Během července téhož roku se ve Švýcarsku uskutečnil sňatek.[8] Dcera Skaï Monfilsová se do manželství narodila v říjnu 2022.[9]
Trenérské vedení
- Thierry Champion (2004–2006)
- Tarik Benhabiles (2007–2008)
- Roger Rasheed (2008–2011)
- Patrick Chamagne (2011–2013)
- Jan de Witt (2015)[10]
- Mikael Tillström (2016–2018)
- Liam Smith (2019–2020)
- Richard Ruckelshausen (2021–2023)
- Günter Bresnik (2021–2023)
- Mikael Tillström (od 2023)
- Peter Lucassen (od 2023)
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 34 (12–22)
|
|
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 1. srpna 2005 | Varšava, Polsko | antuka | Florian Mayer | 7–6(8–6), 4–6, 7–5 |
Finalista | 1. | 9. října 2005 | Méty, Francie | tvrdý (h) | Ivan Ljubičić | 6–7(7–9), 0–6 |
Finalista | 2. | 30. října 2005 | Lyon, Francie | koberec (h) | Andy Roddick | 3–6, 2–6 |
Finalista | 3. | 8. ledna 2006 | Dauhá, Katar | tvrdý | Roger Federer | 3–6, 6–7(5–7) |
Finalista | 4. | 20. května 2007 | Pörtschach, Rakousko | antuka | Juan Mónaco | 6–73–7, 0–6 |
Finalista | 5. | 4. října 2008 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Philipp Petzschner | 4–6, 4–6 |
Finalista | 6. | 28. února 2009 | Acapulco, Mexiko | antuka | Nicolás Almagro | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 2. | 27. září 2009 | Méty, Francie | tvrdý(h) | Philipp Kohlschreiber | 7–6(7–1), 3–6, 6–2 |
Finalista | 7. | 15. listopadu 2009 | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Novak Djoković | 2–6, 7–5, 6–7(3–7) |
Finalista | 8. | 18. července 2010 | Stuttgart, Německo | antuka | Albert Montañés | 2–6, 2–1skreč |
Finalista | 9. | 10. října 2010 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Rafael Nadal | 1–6, 5–7 |
Vítěz | 3. | 31. října 2010 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Ivan Ljubičić | 6–2, 5–7, 6–1 |
Finalista | 10. | 14. listopadu 2010 | Paříž, Francie (2) | tvrdý (h) | Robin Söderling | 1–6, 6–7(1–7) |
Finalista | 11. | 7. srpna 2011 | Washington, D.C., USA | tvrdý | Radek Štěpánek | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 4. | 23. října 2011 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Jarkko Nieminen | 7–5, 3–6, 6–2 |
Finalista | 12. | 7. ledna 2012 | Dauhá, Katar (2) | tvrdý | Jo-Wilfried Tsonga | 5–7, 3–6 |
Finalista | 13. | 5. února 2012 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Tomáš Berdych | 2–6, 6–4, 3–6 |
Finalista | 14. | 25. května 2013 | Nice, Francie | antuka | Albert Montañés | 0–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 15. | 24. srpna 2013 | Winston-Salem, USA | tvrdý | Jürgen Melzer | 3–6, 1–2skreč |
Finalista | 16. | 4. ledna 2014 | Dauhá, Katar (3) | tvrdý | Rafael Nadal | 1–6, 7–6(7–5), 2–6 |
Vítěz | 5. | 9. února 2014 | Montpellier, Francie (2) | tvrdý (h) | Richard Gasquet | 6–4, 6–4 |
Finalista | 17. | 22. února 2015 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Gilles Simon | 4–6, 6–1, 6–7(4–7) |
Finalista | 18. | 14. února 2016 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Martin Kližan | 7–6(7–1), 3–6, 1–6 |
Finalista | 19. | 17. dubna 2016 | Monte Carlo, Monako | antuka | Rafael Nadal | 5–7, 7–5, 0–6 |
Vítěz | 6. | 24. července 2016 | Washington, D.C., USA | tvrdý | Ivo Karlović | 5–7, 7–6(8–6), 6–4 |
Finalista | 20. | 1. července 2017 | Eastbourne, Spojené království | tráva | Novak Djoković | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 7. | 6. ledna 2018 | Dauhá, Katar | tvrdý | Andrej Rubljov | 6–2, 6–3 |
Finalista | 21. | 21. října 2018 | Antverpy, Belgie | tvrdý (h) | Kyle Edmund | 6–3, 6–7(2–7), 6–7(4–7) |
Vítěz | 8. | 17. února 2019 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | Stan Wawrinka | 6–3, 1–6, 6–2 |
Vítěz | 9 | 9. února 2020 | Montpellier, Francie (3) | tvrdý (h) | Vasek Pospisil | 7–5, 6–3 |
Vítěz | 10. | 16. února 2020 | Rotterdam, Nizozemsko (2) | tvrdý (h) | Félix Auger-Aliassime | 6–2, 6–4 |
Finalista | 22. | 3. října 2021 | Sofia, Bulharsko | tvrdý (h) | Jannik Sinner | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 11. | 9. ledna 2022 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Karen Chačanov | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 12. | 22. října 2023 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Pavel Kotov | 4–6, 7–6(8–6), 6–3 |
Finále na juniorském Grand Slamu
Dvouhra juniorů: 3 (3–0)
Stav | rok | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2004 | Australian Open | tvrdý | Josselin Ouanna | 6–0, 6–3 |
Vítěz | 2004 | French Open | antuka | Alex Kuznetsov | 6–2, 6–2 |
Vítěz | 2004 | Wimbledon | tráva | Miles Kasiri | 7–5, 7–6(8–6) |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
Pořadí | 947. | ▲ 231. | ▲ 31. | ▼ 46. | ▲ 38. | ▲ 14. | ▲ 13. | ▲ 12. | ▼ 16. | ▼ 77. | ▲ 31. | ▲ 18. | ▼ 24. | ▲ 7. | ▼ 46. | ▲ 29. | ▲ 10. | ▼ 11. | ▼ 21. | ▼ 52. |
Čtyřhra
Rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019–2021 | 2022 |
Pořadí | 1188. | ▲ 720. | ▲ 302. | ▼ 391. | ▲ 365. | ▼ 587. | ▲ 524. | ▲ 202. | ▼ 273. | ▼ 561. | — | — | ▲ 377. | — | ▲ 313. | ▲ 273. | — | 556. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaël Monfils na anglické Wikipedii.
- ↑ Gaël Monfils na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 24. října 2023
- ↑ Gaël Monfils | ASICS UK [online]. ASICS [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gaël Monfils na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 24. října 2023
- ↑ GUYON, Pierre. Tennis. Les quatre mousquetaires, la fin d’une génération dorée ?. Ouest-France.fr [online]. 2021-02-05 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Tennis : Jo-Wilfried Tsonga, le plus brillant des Quatre Mousquetaires. France 24 [online]. 2022-04-07 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ADAMS, Tom. Tennis news - Elina Svitolina and Gael Monfils are Instagram official after new couple post video. www.eurosport.com [online]. Eurosport, 2019-01-19 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Po dvouletém vztahu pauza. O šest týdnů později se Svitolinová s Monfilsem zasnoubili. TenisPortal.cz [online]. 2022-04-04 [cit. 2022-05-17]. Dostupné online.
- ↑ Tenisová svatba. Monfils a Svitolinová stvrdili svůj vztah před odletem na olympiádu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-07-16 [cit. 2021-08-31]. Dostupné online.
- ↑ VOJKŮVKA, Jan. Vítej na světě, Skaï! Svitolinová s Monfilsem se podělili o šťastnou novinku. Tenisový svět [online]. 2022-10-15 [cit. 2022-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-15.
- ↑ Jan De Witt : «Gilles Simon aussi veut gagner Roland-Garros» [online]. L'Équipe, 2015-04-15 [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaël Monfils na Wikimedia Commons
- Gaël Monfils na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Gaël Monfils na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Gaël Monfils na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Gaël Monfils v databázi Olympedia (anglicky)
- Gaël Monfils na Facebooku
- Gaël Monfils na X (dříve Twitteru)
- Gaël Monfils na Instagramu
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.