Gabriel Diallo

Gabriel Diallo
Gabriel Diallo v kvalifikaci French Open 2023
StátKanadaKanada Kanada
Datum narození24. září 2001 (22 let)
Místo narozeníMontréal, Kanada[1]
Výška203 cm[1]
Hmotnost90 kg[1]
Profesionál od2023[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek281 135 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů3–6
Tituly0 ATP, 2 challengery, 2 ITF
Nejvyšší umístění130. místo (16. října 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2023)
French Open1. kolo kvalifikace (2023)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2023)
US Open1. kolo kvalifikace (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů0–1
Tituly0 ATP, 1 challenger
Nejvyšší umístění382. místo (13. listopadu 2023)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231123a23. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Diallo (* 24. září 2001 Montréal) je kanadský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 130. místě a ve čtyřhře v listopadu téhož roku na 382. místě. Trénuje ho krajan Martin Laurendeau.[1]

V kanadském daviscupovém týmu debutoval v roce 2022 malažskou skupinou finálového turnaje. V duelu proti Srbsku prohrál dvouhru s Laslem Djerem a Kanaďané odešli poraženi 1:2 na zápasy. Ze skupiny přesto postoupili a následně získali první titul, když celý ročník vyhráli. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 2–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život

Narodil se roku 2001 v Montréalu do rodiny guinejského otce a ukrajinské matky.[4][5] V letech 2019–2022 hrál akademický tenis za Divoké kočky na Kentucké univerzitě v Lexingtonu.[6] Po zimním semestru 2022 se stal profesionálem.[7][5]

Tenisová kariéra

V kvalifikačních soutěžích okruhu ATP Tour debutoval jako 20letý srpnovým National Bank Open 2022 v rodném Montréalu, po udělení divoké karty. V jejím úvodu vyřadil světovou dvaašedesátku Jamese Duckwortha. Poté však po 58 minutách skrečoval Francouzi Hugu Gastonovi kvůli vyčerpání, v duelu hraného za vysoké teploty.[8]

Forhend v kvalifikaci Wimbledonu 2023

V srpnu 2022 získal první challengerový titul, když ovládl Championnats Banque Nationale de Granby. Ve finále zdolal šestého nasazeného Číňana Šanga Ťün-čchenga z třetí světové stovky díky zvládnutým koncovkám obou setů. V utkání proměnil tři ze šesti brejkbolů a naopak odvrátil tři z pěti brejkových hrozeb. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 335. příčku.[9][10]

Premiéru v hlavní soutěži túry ATP prožil na únorovém Dallas Open 2023, kde postoupil z kvalifikace až jako šťastný poražený. Časnou porážku ve dvouhře mu však přivod Ekvádorec Emilio Gómez, s nímž ztratil rozhodující tiebreak.[11] Také na červencovém Hall of Fame Open 2023 v Newportu nepřešel první fázi. Po dvousetovém průběhu jej vyřadil Jihoafričan Kevin Anderson. První výhry po čtyřech prohrách se dočkal až na torontském National Bank Open 2023, kde startoval na divokou kartu. Vítězstvím nad dvacátým prvním hráčem žebříčku Danielem Evansem zopakoval výhru z červnového surbitonského challengeru, kde Brita také porazil.[12] Jeho cestu soutěží však ukončila světová osmnáctka Alex de Minaur.[13]

Do grandslamových kvalifikací poprvé zasáhl v sezóně 2023. Na Australian Open, French Open i US Open nepostoupil z úvodního kola, když postupně podlehl Australanu Aleksandaru Vukicovi, Kazachstánci Timofeji Skatovovi a Belgičanu Kimmeru Coppejansovi. Pouze ve Wimbledonu zvládl vstupní duel proti Turkovi Cemu İlkelovi, než jej zastavil Ital Matteo Gigante.[13] Druhou challengerovou trofej si odvezl z říjnového Slovak Open 2023. Ve druhém zápase, na turnaji hraném v bratislavské NTC aréně, přehrál nejvýše nasazeného Dominica Thiema a v semifinále Američana Martina Damma. V souboji o titul pak zdolal Belgičana Jorise De Looreho. Po skončení se poprvé posunul na 130. místo žebříčku.[14][15]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (2 D; 1 Č)
ITF (2 D; 0 Č)

Dvouhra (4 tituly)

Č.datumturnajpovrchporažený finalistavýsledek
1.červen 2022East Lansing, Spojené státytvrdýUSA Andres Martin6–3, 7–6(7–4)
2.srpen 2022Granby, KanadatvrdýČína Šang Ťün-čcheng7–5, 7–6(7–5)
3.březen 2023Montréal, Kanadatvrdý (h)Německo Henri Squire7–6(7–5), 6–3
4.říjen 2023Bratislava, Slovenskotvrdý (h)Belgie Joris De Loore6–0, 7–5

Čtyřhra (1 titul)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.srpen 2023Winnipeg, KanadatvrdýŠvýcarsko Leandro RiediKanada Taha Baadi
Kanada Juan Carlos Aguilar		6-2, 6-3

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Stavč.soutěžspoluhráčisoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.Davis Cup
27. listopadu 2022
Málaga, Španělsko
tvrdý (h), Martin Carpena Arena		Félix Auger-Aliassime
Denis Shapovalov
Vasek Pospisil
Alexis Galarneau		Austrálie Austrálie2–0
Alex de Minaur
Jordan Thompson
Thanasi Kokkinakis
Max Purcell
Matthew Ebden

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriel Diallo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Gabriel Diallo na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20231123a23. listopadu 2023
  2. ↑ Gabriel Diallo na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231123a23. listopadu 2023
  3. ↑ Gabriel Diallo na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20231123a23. listopadu 2023
  4. ↑ Gabriel Diallo, un Canadien d’origine guinéenne présent dans l’ATP. Dépêche Guinée [online]. 2023-07-18 [cit. 2023-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-19. (francouzsky) 
  5. ↑ a b EICHENHOLZ, Andrew. Gabriel Diallo: 'I Believe That I Have The Potential'. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-07-23 [cit. 2023-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-12. (anglicky) 
  6. ↑ Gabriel Diallo [online]. University of Kentucky, 2019-08-31 [cit. 2023-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-10. (anglicky) 
  7. ↑ Men’s Tennis’s Diallo to Turn Professional. UK Athletics [online]. 2022-12-05 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Canada’s Gabriel Diallo falls in qualifying at National Bank Open. Lethbridge News Now [online]. 2022-08-07 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Gabriel Diallo Wins ATP Tour’s 2022 Granby Challenger. UK Athletics [online]. 2022-08-28 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ THURBER, Tommy. Granby: un premier titre pour Gabriel Diallo. Le Journal de Québec [online]. 2022-08-28 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. ↑ Dallas Open 2023: Gomez defeats Diallo. Tennis Majors [online]. 2023-02-08 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Canadian Gabriel Diallo, 21, Stuns Red-Hot Daniel Evans In Toronto. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-08-09 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b Gabriel Diallo | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Diallo sa stal víťazom bratislavského challengeru Peugeot Slovak Open. TERAZ.sk [online]. 2023-10-15 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. ↑ Porazil Thiema aj Kleina: Turnaj v Bratislave ovládol Kanaďan Diallo. sportovy.cas.sk [online]. 2023-10-15 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.