Gabriel Jean Joseph Molitor
| Gabriel Jean Joseph Molitor | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. března 1770 Hayange |
| Úmrtí | 28. července 1849 (ve věku 79 let) Paříž |
| Místo pohřbení | krypta Saint-Louis-des-Invalides |
| Povolání | politik, důstojník a voják |
| Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie maršál Francie jména vepsaná pod Vítězným obloukem velkokříž Řádu sjednocení rytíř Řádu sv. Michala … více na Wikidatech |
| Funkce | Governor of Les Invalides (1847–1848) velkokancléř Řádu čestné legie (1848–1849) francouzský pair člen Komory pairů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gabriel-Jean-Joseph, hrabě Molitor (7. března 1770, Hayange, Francie - 28. července 1849, Paříž) byl francouzský generál a maršál Francie.
Život
Molitor vstoupil hned po vypuknutí Francouzské revoluce jako kapitán do praporu dobrovolníků a velel během tažení generála Hoche roku 1793 pěší brigádě (Kaiserslautern, Weissenburg) a později střídavě u moselské, rýnské i dunajské armády pod velením Pichegrua, Klébera, Moreaua i Jourdana. Roku 1795 byl při útoku na pevnost Mohuč těžce raněn. Brigádním generálem se stal 30. ledna 1799 a bojoval pod Massénou ve Švýcarsku a podmanil si kanton Uri. Proti Suvorovovi a Jelačičovi po těžkých bojích jej uhájil. Roku 1800 se ve svazku Moreauovy armády vyznamenal na Rýnu a významně přispěl k vítězství u Messkirchu (4. května 1800). Poté se sborem 5000 mužů odeslán do Tyrol. Obsadil Bregenz, Feldkirch a Graubünden a uskutečnil tak kontakt s italskou armádou. Povýšen do hodnosti divizního generála byl 6. října 1800 a následně čtyři roky velel pěší divizi v Grenoblu. Roku 1805 bojuje s Massenou v Itálii a vyznamenal se mimořádně v bitvě u Caldiera (29.-31. října 1805). Po bratislavském míru (26. prosince 1805) byl jmenován generálním guvernérem Dalmácie a roku 1806 obsadil Dubrovník (Ragusa), když vytlačil Rusy a Černohorce. Roku 1807 velel v Pomořansku a bojoval proti Švédům u Damgarten a Löbnitz následně obsadil Stralsund. Ve funkci generálního guvernéra Pomořanska nahradil maršála Bruneho a Napoleon mu přiznal titul císařského hraběte s vysokou apanáží.
V tažení roku 1809 tvořila Molitorova divize část Massénova sboru (Aspern - 21. a 22. května 1809, Wagram - 5. a 6. července 1809). Následující rok pak velel okupační armádě v hanzovních městech. Mezi léty 1811-1813 velel armádě v Holandsku a roku 1814 byl podřízen McDonaldovi a bojoval mj. u Chalons-sur-Marne či u La Ferte-sous-Jouarre.
Po abdikaci Napoleona se podřídil Bourbonům a byl zařazen do funkce generálního inspektora pěchoty. Během Sta dnů se opět přidal k Napoleonovi a ten jej pověřil velením sboru 20 000 mužů, bránících Alsasko. Po císařově abdikaci upadl do nemilosti a opustil armádu. Roku 1818 byl však opět do funkce generálního inspektora infanterie jmenován a roku 1823 velel 2. sboru při tažení do Španělska a poté byl povýšen do hodnosti maršála Francie, stav se současně i pairem. V komoře pairů se stal známým řečníkem a roku 1827 se stal předsedou komory. Červencová revoluce nezměnila nic na jeho funkcích a později byl Ludvíkem Filipem jmenován guvernérem pařížské Invalidovny (1849) a téhož roku byl prezidentem Ludvíkem Napoleonem Bonapartem jmenován velkokancléřem Čestné legie. Po jeho smrti mu město Nancy zřídilo sochu. Jeho jméno je vyryto na Vítězném oblouku v Paříži.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriel Jean Joseph Molitor na Wikimedia Commons
