Gabriel Max

Gabriel von Max
Gabriel Max
Rodné jméno	Gabriel Max
Narození	23. srpna 1840 Praha
Úmrtí	24. listopadu 1915 (ve věku 75 let) Mnichov
Místo pohřbení	Starý jižní hřbitov v Mnichově (48°7′37″ s. š., 11°33′52″ v. d.)
Národnost	rakouská
Vzdělání	Akademie der Bildenden Künste München
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Mnichově Akademie výtvarných umění v Praze Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř, vysokoškolský pedagog
Rodiče	Josef Max a Anna Max
Děti	Colombo Max Corneille Max
Příbuzní	Josef Max otec, Emanuel Max strýc
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1895)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel Cornelius Max (23. srpna 1840 Praha-Nové Město^[1] – 24. listopadu 1915 Mnichov^[2]) byl česko-německý malíř. Většinu tvůrčího života strávil v Mnichově, kde dokončil studium a později vyučoval na malířské akademii. Pro jeho díla jsou typické citově nabité a psychologicky propracované postavy, vyzařující pocity lítosti a soucitu. Malby mají romantickou atmosféru a mystický nádech, nejsou zcela realistické. Namaloval i několik obrazů opic a řadu ilustrací. Inspirovala ho především vlastní fantazie. Ve své době byl mezinárodně uznávaný a velmi oblíbený i v Praze. Zabýval se darwinismem a spiritismem. Zanechal po sobě rozsáhlou vědeckou sbírku, zahrnující mimo jiné asi 500 lebek z různých světadílů (dnes uložena v mannheimském muzeu REM).

Pocházel z rodiny sochaře Josefa Maxe, jeho matka byla dcerou sochaře Schuhmanna. V dětství ve volném čase obkresloval obrazy Führicha a Cornelia;^[3] později se bavil zpodobňováním rázovitých postav z pražského podsvětí.^[4] Roku 1855 mu zemřel otec a Gabriel se zapsal na pražskou malířskou akademii, kde studoval ve třídě prof. Eduarda von Engertha. Odtud přešel na Akademii do Vídně k profesoru Christianu Rubenovi. Tam na sebe upozornil velkým talentem a originalitou. Po určité době strávené v Praze se rozhodl odcestovat za dalším studiem do Paříže. Cestou se zastavil na Akademii v Mnichově, kde již zůstal. Dokončil tam studium u profesora Carla Pilotyho (1863-67). V roce 1869 si otevřel vlastní ateliér a roku 1879 byl na Akademii jmenován profesorem historické malby. K jeho žákům patřil např. Georgios Jakobides^[3][5] nebo Jakub Schikaneder.

Měl chmurnou, samotářskou povahu. Většinu času trávil v ateliéru.^[3] Byl známý svou důkladností a svědomitostí.^[6] Říkalo se o něm, že se někdy i několik hodin dívá na nedokončený obraz, aniž by se ho dotkl, aby si promyslel další postup. Ačkoliv žil v ústraní, měl v uměleckých kruzích řadu dobrých přátel a patřil k nejpopulárnějším mnichovským umělcům.^[3] Byl oblíbený i v Čechách; Jan Neruda jej v Národních listech roku 1875 označil za geniálního umělce, mistra techniky a miláčka pražského publika (i když v další části fejetonu mu vytýká některé konkrétní nedostatky právě dokončených obrazů).^[7] Účastnil se výročních výstav v Rudolfinu,^[8] časopis Světozor často publikoval černobílé reprodukce jeho obrazů.^[9] Získal bavorský řád sv. Michala I. třídy.^[6] Stal se čestným členem mnichovské akademie. Roku 1900 jej bavorský regent povýšil do šlechtického stavu.^[10]

Zabýval se i darwinismem a spiritismem, zajímal se o historický vývoj člověka.^[11] Shromáždil rozsáhlou etnografickou, prehistorickou a antropologickou sbírku,^[12] která obsahovala mimo jiné asi 500 lebek z různých světadílů.^[13] Za vědeckou práci dostal u příležitosti 60. narozenin čestný doktorát univerzity v Jeně.^[12] Sbírku získalo roku 1917 muzeum v Mannheimu.^[14]

Oženil se v Mnichově roku 1873 s Emmou (1840-1929), dcerou bavorského štábního lékaře Kitzinga^[15] a měl s ní tři děti. Oba synové se později stali malíři: Colombo Max (10.5.1877-5.9.1970) a Corneille Max (10.5.1875-22.2.1924).^[16] Gabriel trávil Léta s rodinou na chatě u Starnberského jezera, pro své hosty postavil další dům.

Brzy po rozvodu s první manželkou se v Mnichově roku 1893 podruhé oženil, jeho vyvolenou se stala Ernestine Harlunder.^[16]

Gabriel Max byl charakterizovaný nejdřív jako melancholický snílek, když roku 1862 na kreslil jako student ve Vídni ilustrace ke skladbám Beethovena, Mendelssohna a Liszta. Za jejich originální umělecké provedení získal vyznamenání od Arnošta Sasko-Koburského.^[3] Později se projevil také jako trpký satirik.^[8] Jeho obrazy vyjadřují jak myšlenkovou hloubku, tak pocity soucitu a utrpení. Malíř se snažil vystihnout tragický zápas lidské slabosti s touhou po něčem vznešeném. Ženy, které často znázorňoval, mají bledou pleť, temné oči a dávají najevo své city; většinou nejsou krásné, často ani sympatické, ale poetické, jakoby hledaly ztracené nebo nedosažené životní štěstí. Velmi časté jsou náboženské motivy.^[3]

• Richard Lví srdce u mrtvoly otce — první větší plátno, namalované krátce po úmrtí vlastního otce^[3]
• Svatá Ludmila zemřelá u svého lůžka (1864), Memorial Art Gallery of the University, Rochester, USA
• Svatá Julie, popř. Ukřižovaná mučednice (1865) — obraz zaujal myšlenkou i provedením a stal se ve své době senzací.^[6] Roku 1887 jeho reprodukci otiskl Světozor spolu se stejnojmennou básní Jaroslava Vrchlického.^[17]
• Hlava Kristova (1874)
• Dokonáno jest! (1882), zpodobňující zemřelého Krista na kříži. Obraz měl opět velký divácký ohlas. Jan Neruda si ale také povšiml, že malíř velmi pečlivě nastudoval z literatury tvar nápisové tabulky na kříži, aby byl co nejrealističtější; podle něj tím opět projevil svou mimořádnou pečlivost a svědomitost.^[6]
• Ahasver nad mrtvolou dítěte, datováno (1888)
• Vizionářka z Prévorstu při věštbě (1892), podruhé ji Max portrétoval pod jejím jménem Friederike Hauffe v roce 1895. Zemřela jako devětadvacetiletá.

Vytvořil také řadu obrazů opic, vyznačují se někdy láskou (Autoportrét s opičkou), jindy trpkým humorem^[10] (např. Opička s citrónem)^[18]

• 
  Gabriel Max – Matka s dítětem (1880)
• 
  Gabriel Max – Autoportrét s opicí (1910)
• 
  Gabriel Max – Smuteční pochod (studie) (1915)
• 
  Gabriel Max – Svatá Julie (1866)
• 
  Gabriel Max – Panna Anna Kateřina Emmerichová u vytržení
• 
  Gabriel Max – Návštěva v ateliéru (1888)
• 
  Gabriel Max – Mladá Španělka s vějířem (pravděpodobně 80. léta 19.století)

• kolektiv autorů. Gabriel von Max : (1840-1915). Řevnice : Plzeň: Arbor vitae : Západočeská galerie v Plzni, 2011. 372 s. ISBN 978-80-87164-63-1. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gabriel Max
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriel Max na Wikimedia Commons
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Max Gabriel (1840)
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Max Josef (1805) otec Gabriela Maxe
• Gabriel Max v informačním systému abART