Gabrielle d'Estrées

Gabrielle d'Estrées
Gabrielle d'Estrées
Narození	1573 zámek Bourdaisière nebo Cœuvres
Úmrtí	10. dubna 1599 (ve věku 25–26 let) Paříž
Příčina úmrtí	eklampsie
Místo pohřbení	Notre-Dame-La-Royale, opatství Manbuisson
Známá jako	titulární metresa krále
Titul	vévodkyně de Beaufort, de Verneuil, markýza de Monceaux
Následovník	Catherine Henriette de Balzac d'Entragues
Nábož. vyznání	římská katolička
Choť	Nicolas d'Amerval, pán de Liancourt
Partner(ka)	Jindřich IV. Francouzský
Děti	César, vévoda z Vendôme Kateřina Jindřiška Bourbonská Alexandr, rytíř z Vendôme
Rodiče	Antoine d'Estrées, markýz de Cœuvres; Françoise Babou de La Bourdaisière
Příbuzní	François Annibal d'Estrées[1], Julienne-Hippolyte d’Estrées a Angélique d'Estrées (sourozenci) Alžběta Bourbonská, Ludvík II. Vendômský a František Vendômský (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabrielle d'Estrées, vévodkyně de Beaufort, de Verneuil, markýza de Monceaux (1570 – 10. dubna 1599 Paříž) byla oficiální milenka (maîtresse-en-titre), důvěrnice a rádkyně krále Jindřicha IV. Francouzského z rodu Bourbonů.^[2][3] Přesvědčila Jindřicha, původně protestantského krále navarrského, aby v roce 1593 konvertoval ke katolicismu. Později naléhala na francouzské katolíky, aby přijali edikt nantský, který zaručoval určitá práva protestantům. Pro krále bylo legálně nemožné se s ní oženit, protože již byl ženatý s Markétou z Valois, ale Gabriellu uznal za matku tří svých dětí a jako „nejcennější předmět z našeho přátelství“.

Místo narození a původ

Narodila se v roce 1570 (podle jiných zdrojů v roce 1573) buď na zámku Château de la Bourdaisière v Montlouis-sur-Loire v historické krajině Touraine nebo na Château de Cœuvres v Pikardii.^[2] Její rodiče byli Antoine d'Estrées, markýz de Cœuvres a Françoise Babou de La Bourdaisière, která dříve byla milenkou Jindřicha III., francouzského krále z rodu Valois.^[4]

Královská metresa

V listopadu 1590 se Jindřich IV. zamiloval do asi 19leté Gabrielly d'Estrées. Uprostřed jeho velkého boje s francouzskou Katolickou ligou se Gabrielle stala jeho milenkou. Oba neměli zábrany projevovat svou vzájemnou náklonnost na veřejnosti, a to přesto, že Jindřich byl již ženatý s Markétou z Valois („královna Margot“). Gabriellin otec, který se ji snažil uchránit před tak problematickým krokem, ji rychle provdal za Nicholase d'Amerval, pána de Liancourt, Cerfontaines, Mézières, Falvy-sur-Somme a barona de Benais.^[5] Toto manželství však nebylo šťastné.^[4]

Gabrielle následovala Jindřicha během vojenských tažení, a to navzdory nepohodlí a vysokému stupni těhotenství. Trvala na tom, aby byl její stan vždy poblíž bojiště, aby měl král čisté oblečení, aby se dobře po bitvě najedl. V době, kdy Jindřich bojoval, vedla Gabrielle čilou korespondenci. Jindřich si cenil její loajality, inteligence i praktičnosti, a proto jí svěřoval různá státní i soukromá tajemství a řídil se jejími radami. Po dobu vzájemné odluky posílal Jindřich IV. Gabrielle často dopisy, psané v průběhu tažení nebo již ve válečných táborech.^[4]

Gabrielle se narodila do římskokatolické rodiny a byla toho názoru, že nejlepším způsobem, jak ukončit náboženské války je, aby se sám Jindřich IV. stal katolíkem. Jindřich chápal dobře význam tohoto argumentu a 25. července 1593 prohlásil, že „Paříž stojí za mši“, a  trvale se vzdal protestantismu.^[6] Toto mu umožnilo, aby se dne 27. února 1594 nechal korunovat králem Francie. Jindřich také zařídil, aby manželství Gabrielly s Liancourtem bylo téhož roku zrušeno.^[3] Podrobnosti rozvodu nebyly právě ke cti krále a jeho milenky, protože se rozhodli obvinit Liancourta z impotence, přestože tento prokazatelně potomky měl.^[4]

Dne 7. června 1594 se králi a Gabrielle narodil první potomek, syn César de Bourbon, budoucí vévoda de Vendôme. Král k jeho narození nechal nařídit pořádání oslav, jako kdyby se jednalo o legitimního potomka.^[4] Dne 4. ledna 1595 potom Jindřich IV. oficiálně uznal a legitimizoval svého syna v textu, který nechal potvrdit pařížským parlamentem.^[7] V tomto textu také označil Gabriellu d'Estrées jako matku svého syna a jako „předmět nejcennější z našeho přátelství“. Jinými slovy, Jindřich IV. nechal Pařížský parlament oficiálně ratifikovat Gabriellu jako titulární metresu francouzského krále. V roce 1596 daroval Gabrielle titul markýzy de Monceaux a v následujícím roce ji učinil vévodkyní de Beaufort, čímž se stala francouzským pairem.^[8]

Jindřich IV. také legitimizoval další dvě děti, které měl s Gabriellou: Catherine-Henriette de Bourbon, narozenou v roce 1596, a Alexandra de Bourbon, narozeného v roce 1598. Vztah mezi Jindřichem a Gabriellou nebyl pozitivně vnímán některými kruhy francouzské aristokracie, což vedlo k šíření pamfletů, které vévodkyni činily odpovědnou z některých neúspěchů francouzského národa a státu. Často v nich byla popisována jako la duchesse d´Ordure (vévodkyně Špína).

Gabrielle se stala Jindřichovým nejdůležitějším diplomatem a pomocí svých známostí z různých rodin katolické Ligy dosáhla míru. V březnu 1596 dal Jindřich Gabrielle i své sestře Kateřině sadu zlatých klíčů, které jim udělovaly právo zasedat v královské radě. Tento dar potěšil Gabriellu natolik, že malé klíče nosila na řetízku kolem krku.^[9]

V roce 1598 vydal Jindřich edikt nantský, který zaručoval hugenotům jistá práva. Hugenotka Kateřina a katolička Gabrielle se spojily, aby se zabývaly námitkami jak katolíků, tak hugenotů a prováděly dozor nad dodržováním ediktu. Jindřich byl jejím úsilím tak ohromen, že napsal: „Moje milenka dosáhla takového brilantního řečnického umění, že sama dokáže tvrdě obhajovat nový edikt“.^[4] 

Smrt

Poté, co požádal papeže Klementa VIII. o anulování svého manželství a oprávnění se znovu oženit, dal Jindřich IV. v březnu 1599 své milence zásnubní prsten. Gabrielle, která si byla jistá uskutečněním svatby, řekla: „Pouze Bůh nebo smrt krále by mohli ukončit mé štěstí.“^[10] O několik dní později, 9. dubna, u Gabrielly došlo k eklampsii, tonicko-klonickým křečím ženy ve vyšším stupni těhotenství, a následně porodila mrtvého syna. Když dorazila zpráva o její nemoci, byl král Jindřich v zámku Fontainebleau. Následující den, 10. dubna 1599, když byl Jindřich na cestě za ní, zemřela Gabrielle d'Estrées v Paříži. K jejímu úmrtí došlo jeden den před plánovaným sňatkem.^[4]

Král byl tvrdě zasažen zármutkem, zejména vzhledem k široce rozšířeným fámám, že Gabrielle byla otrávena. Nosil za ni smutek, což žádný předchozí francouzský panovník v případě úmrtí své milenky neudělal. Její pohřeb byl s poctami královny, včetně toho, že její rakev byla vezena uprostřed průvodu princů, princezen a šlechticů do kostela Saint-Germain-l'Auxerrois v Paříži za účelem zádušní mše. ^[3][5] Gabrielle byla pohřbena v kostele Notre-Dame-La-Royale v opatství Maubuisson^[11] v obci Saint-Ouen-l'Aumône (Val-d'Oise, Île-de-France).

Její jméno je i v současnosti připomínáno nejen v rámci francouzské historie, ale lze je například najít i ve známé starofrancouzské písni La Belle Gabrielle. Po její smrti došlo k vydání publikace s názvem Mémoires secrets de Gabrielle d´Estrées (Tajné paměti Gabrielly d´Estrées). Obecně se předpokládá, že tato publikace byla sepsána některým z jejích přátel.  

Děti

Gabrielle d'Estrées měla s francouzským králem Jindřichem IV. čtyři děti:

• 1. César (3. 6. 1594 Coucy – 22. 10. 1665 Paříž), vévoda z Vendôme^[9]
  • ⚭ 1609 Františka Lotrinská (1592 – 8. 9. 1669 Paříž)
• 2. Kateřina Jindřiška Bourbonská (11. 11. 1596 Rouen – 20. 6. 1663 Paříž)^[9]
  • ⚭ 1619 Karel II., vévoda z Elbeufu (5. 11. 1596 Paříž – 5. 11. 1657 tamtéž)
• 3. Alexandr (23. 4. 1598 – 28. 2. 1629),^[9] rytíř z Vendôme, svobodný a bezdětný
• 4. Syn (*/† 1599)

• 

  Rytý portrét Césara de Bourbon, vévody de Vendôme (1594–1665)

• 

  Catherine Henriette de Bourbon, legitimizovaná francouzská královská princezna v roce 1659

Stopy v umění a povědomí veřejnosti

Gabrielle d'Estrées je pravděpodobně vyobrazena na obraze Gabrielle d'Estrées et une de ses sœurs (Gabrielle d´Estrées a jedna z jejích sester) od neznámého umělce (kolem 1594). Gabrielle sedí nahá ve vaně a drží prsten, který jí dal Jindřich IV. jako projev své lásky. Její rovněž nahá sestra (pozdější vévodkyně de Villars) sedí vedle ní a svírá prsty Gabriellinu pravou prsní bradavku. Obraz je umístěn v muzeu Louvre v Paříži.^[12]

Anglický malíř William Turner namaloval akvarelem „Veletržní palác Gabrielle v Bougivalu“ (soukromá sbírka, USA). Kromě toho je například ve městě Fontenay-sous-Bois v departementu Val-de-Marne po „krásné Gabielle“ pojmenována ulice (Avenue de la Belle Gabrielle).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabrielle d'Estrées na anglické Wikipedii.

Literatura

• BAYROU, François. Henri IV : Le roi libre. Paříž: Flammarion, 1994. Dostupné online. ISBN 2-08-066821-8. (francouzsky) 
• BERCE, Yves-Marie. The birth of absolutism : a history of France, 1598-1661. [s.l.]: Macmillan Press, 1996. ISBN 0-333-62756-3. (francouzsky) 

Další zmínky v literatuře

• Eudes de Mézeray, François Abrégé chronologique de l'Histoire de France 3 svs. Paříž: Chez Claude Robustel, 1717.
• Sully, Maximilien de Béthune, Mémoires du duc de Sully, Paříž: Chez Etienne Ledoux, 1828.
• Fleischhauer, Wolfram Die Purpurlinie, Stuttgart, 1996 Semikademická práce ve formě románu o jejím životě (německy)
• Fleischhauer, Wolfram La ligne pourpre, Paříž: J.-C. Lattès, 2005.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabrielle d'Estrées na Wikimedia Commons