Skotská gaelština

Skotská gaelština (Gàidhlig)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Skotsko Skotsko
Počet mluvčích	62 000
Klasifikace	Indoevropské jazyky Keltské jazyky Goidelské jazyky
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Bòrd na Gàidhlig
Úřední jazyk	Skotsko Skotsko
Kódy
ISO 639-1	gd
ISO 639-2	gla (B)
ISO 639-3	gla
Ethnologue	GLS
Wikipedie
gd.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skotská gaelština (gaelsky Gàidhlig, anglicky Gaelic, [gálik]) je goidelský jazyk keltské větve indoevropské jazykové rodiny. Je příbuzná irštině a manštině. Společně se skotštinou a angličtinou je jedním z jazyků, kterými se hovoří ve Skotsku.

Dodnes jí mluví skotští Gaelové na severozápadním pobřeží Skotska, na souostroví Hebridy a část také v kanadském Novém Skotsku, kde si někteří Skotové dodnes udržují své tradiční zvyky.

Podle sčítání lidu v roce 2001 bylo ve Skotsku 92 400 lidí (1,9 % skotské populace) schopných číst, psát, mluvit nebo rozumět gaelsky. Více než polovina jich žije v oblasti Highlands (Vysočina). Nezanedbatelná část gaelských mluvčích žije ve městech, např. přes 20 % jich žije v glasgowské aglomeraci.^[1]

Gaelština nemá ve Skotsku status úředního jazyka, skotská vláda se ji však snaží chránit jako menšinový jazyk. V oblastech s gaelsky mluvícím obyvatelstvem jsou úřední nápisy a silniční ukazatele dvojjazyčné. Jednacím jazykem Skotského parlamentu je angličtina, ale občané mají právo se na parlament nebo jednotlivé poslance obracet v gaelštině a dostat gaelskou odpověď. Pokud poslanec gaelštinu neovládá, musí sám zařídit překlad a parlament mu posléze náklady proplatí.^[1]

Jazyk, z nějž se současná skotská gaelština vyvinula, přinesli na území dnešního Skotska irští osadníci v 5. století n. l. Klasická gaelština, používaná zejména pro literární účely, byla dlouhá staletí společná pro Irsko i Skotsko. K rozšíření skotské gaelštiny přispěl i úspěch keltské křesťanské církve, jejímž střediskem byl klášter na ostrově Iona. V 10. století byla skotská gaelština jazykem s vysokou prestiží, který se používal pro literární, politické i náboženské účely.

Úpadek skotské gaelštiny začal v 11. století, kdy se král Malcolm III. zvaný Canmore (zkomolenina gaelského přízviska „ceann mòr“, tj. „velká hlava“, v přeneseném významu „velký náčelník, vůdce“) oženil s anglosaskou princeznou Margaret, která se později stala jednou ze skotských národních světic. Margaret byla hluboce zbožná a kultivovaná žena a usilovala o zvýšení kulturní i náboženské úrovně Skotska. Pod jejím vlivem upřednostnil Malcolm, ač sám mluvčí gaelštiny, používání latiny při bohoslužbách a přiklonil se k římským církevním zvyklostem na úkor domácích keltských tradic. Malcolm taktéž usiloval o feudální uspořádání Skotska, které se značně odlišovalo od klanové společnosti. Během následujících staletí se gaelsky mluvící oblasti omezily na Vysočinu a Hebridy.

Po smrti královny Alžběty I. byl jejím nástupcem prohlášen skotský král Jakub VI. Stuart a r. 1603 byl korunován anglickým králem jakožto Jakub I. Stuart. Královský dvůr se přesunul do Londýna a s ním i většina ambiciózní skotské aristokracie. Skotsko tak přišlo o své přirozené kulturní centrum. Král Jakub navíc usiloval o centralizovaný stát a existence svébytné gaelské kultury a fakt, že část skotské populace hovoří skotskou gaelštinou, ideu celistvého Skotska narušovaly. Král se proto zasazoval o potlačení skotské gaelštiny a vydal v tomto směru i několik legislativních nařízení, postavení gaelštiny se týkají např. Ionské zákony (Statutes of Iona).

K úpadku gaelštiny výrazně přispělo i potlačení jakobitských povstání v letech 1715 a 1745. Rebelie měly na Vysočině a na Hebridách značnou podporu a následné represe se jich proto silně dotkly. Až do r. 1782 bylo zakázáno nosit kilty a další součásti tradičního oděvu a hrát na skotské dudy.

V 18. a 19. století také probíhaly odsuny obyvatelstva (Highland Clearances) z Vysočiny a Hebrid, aby se mohly pozemky, které dříve patřily jednotlivým rodinám, sloučit a použít jako pastviny pro výnosnější chov ovcí. První, relativně poklidná fáze odsunů spočívala zejména v stěhování obyvatelstva do pobřežních neúrodných oblastí a velkých měst, druhá, násilnější, v některých případech zahrnovala i vystěhování rodin či celých vesnic do Ameriky. Na tyto traumatické události reaguje řada tradičních básní a písní a vyjadřují se k nim i autoři jako např. Sorley MacLean.

Odsuny, rozsáhlá emigrace, legislativní omezení a negativní postoj části společnosti ke skotské gaelštině způsobil rapidní pokles počtu mluvčích. Obrat nastal ve 20. století, kdy se skotské gaelštině začalo dostávat oficiální podpory. Od r. 1999 zasedá v Edinburghu obnovený skotský parlament, který mimo jiné rozhoduje o většině otázek souvisejících s gaelštinou. Oficiálním orgánem, který má skotskou gaelštinu na starosti, je Bòrd na Gàidhlig Archivováno 15. 3. 2017 na Wayback Machine.. Britská vláda navíc r. 2001 ratifikovala Evropskou chartu minoritních a regionálních jazyků, jíž se zavázala k podpoře a ochraně skotské gaelštiny, velštiny, skotštiny a irštiny. R. 2003 byla Charta ratifikována i vzhledem k manštině a kornštině.

V současné době je gaelština vyučovacím jazykem v některých školkách a školách, gaelská akademie Sabhal Mòr Ostaig nabízí i vysokoškolské programy vyučované plně v gaelštině. Univerzity v Edinburghu, Glasgow, Aberdeenu a Bonnu, stejně jako Univerzita Vysočiny a Západních ostrovů nabízí programy, kde lze studovat skotskou gaelštinu a kulturu gaelského Skotska.

Gaelská abeceda obsahuje 18 písmen; kromě toho se ale samohlásky vyskytují i s diakritikou (čárka doleva):

Písmena jsou tradičně pojmenovaná podle jmen stromů – ailm (jilm), beith (bříza), coll (líska).

Skotská gaelština má mnoho rysů podobných češtině, ale samozřejmě se v ní vyskytuje i mnoho rysů odlišných. Mezi nejvýraznější patří:

• ke změně tvaru slova nedochází při skloňování, časování apod. pouze na jeho konci, ale i na jeho začátku (tzv. lenitace).
• podstatná jména mají pouze dva rody, mužský a ženský, a čtyři pády (nominativ, vokativ, genitiv a dativ).
• přídavná jména se kladou až za jméno podstatné.
• zájmena se mnohdy spojují s předložkou do jednoho slova (tzv. předložková zájmena)
• kromě desítkové číselné soustavy existuje i tradiční dvacítková, která je navíc dosud používanější než desítková
• přítomný čas se vždy tvoří s použitím slovesa „být“; pro některé specifické případy existuje zvláštní forma času budoucího (tzv. čas budoucí relativní); častá jsou slovesa složená z více slov
• velmi často se používají částice, zvláště místo české předpony či přípony
• gaelština používá člen určitý (nikoliv však neurčitý)
• ve větě je zpravidla nejdříve sloveso, teprve poté následuje podmět

Otče náš (modlitba Páně):

Ar n-Athair, a tha air nèamh,

gu'm bu naomh a bhios t'ainm;

gu'n tigeadh do rìoghachd,

gu'n dèanar do thoil

air an talamh mar a tha air nèamh.

Thoir dhuinn an diugh ar n-aran lathail;

math dhuinn ar fiachan,

mar a mhathas sinne

do luchd-ar fiach.

Is na leig ann am buaireadh sinn.

Ach saor sinn o'n olc. Amen.

• Skotská vysočina
• Vyklízení Vysočiny

• Slovníkové heslo skotská gaelština ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu skotská gaelština na Wikimedia Commons

• český studentský projekt o skotské gaelštině - historie, gramatika, novinky, odkazy
• Škola skotské gaelštiny
• Učebnice skotské gaelštiny doprovázená zvukovými soubory
• Learn Gaelic – Classes and Courses across the World
• Scottish Gaelic Broadcasting Committee
• BBC Scotland – Scottish Gaelic homepage
• BBC Scotland – Beag air Bheag
• Sabhal Mòr Ostaig – skotská gaelská akademie