Galština

Galština je termín označující keltský jazyk, kterým mluvili obyvatelé Galie. Julius Caesar se ve svém díle Zápisky o válce galské zmiňuje o galštině jako o jednom ze tří jazyků užívaných galskou populací. Kromě galštiny se v Galii hovořilo ještě akvitánštinou, jež byla příbuzná s dnešní baskičtinou, a germánskými jazyky. Galština patřila společně s keltiberštinou, lepontštinou a galatštinou mezi tzv. pevninské keltské jazyky. Lepontština je často považována za dialekt galštiny. Během římské nadvlády byla galština postupně nahrazena vulgární latinou, pročež následně zcela vymizela.

Je známo, že se galština psala dvěma abecedami, a to řeckou alfabetou (od 3. století př. n. l. do začátku 1. století n. l.) a latinskou abecedou (od konce 1. století př. n. l. do konce 4. století n. l.). Lepontština se psala navíc lepontskou abecedou, která se vyvinula z etruské abecedy.

Olověná deska nalezená u Lezoux obsahuje asi 50 slov, deska nalezená u Chamalières obsahuje více než 50 slov a deska od Larzacu více než 160 slov. Nejvíce nápisů je krátkých a obsahuje kromě jmen také některé řečnické obraty.

• allos^[1] – druhý
• ater^[1] – otec
• aus^[1] – ucho
• bardos^[1] – báseň
• bekos^[1] – včela
• briga^[1] – kopec
• cambios^[1] – výměna
• carros^[1] – vůz (povoz)
• epos, eqwos^[1] – kůň
• giam^[1] – zima (roční období)
• nemeton^[1] – svatyně
• oinos^[1] – jedna
• dūnom – pevnost, hradiště, hradba (odtud anglické town, německé Zaun)^[2]

Galsky: Segomaros Ouilloneos tooutious Namausatis eiōrou Bēlēsami sosin nemēton.

Česky: Segomaros, syn Villua, měšťan z Nîmes, daroval Belisamě tuto svatyni.

Esi andernados brictom Bano[na]

Flactucias Paulla dona Potiti[us]

aiai duxtir Adiegias poti[tam]

atir Paullias Seuera du[xtir]

Ualentos dona Paulli[i]ius.

• Švýcarská hudební skupina Eluveitie zpívá některé své písně v galštině.^[3]
• J. R. R. Tolkien prý uměl mezi jinými mrtvými jazyky i galštinu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gallišćina na hornolužickosrbské Wikipedii.