Galaxie Černé oko

Galaxie Černé oko
M64 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M64 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a Seyfertova galaxie
TřídaSABa[1]
ObjevitelEdward Pigott
Datum objevu23. března 1779
Rektascenze12h 56m 43,6s[2]
Deklinace21°40′59″[2]
SouhvězdíVlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)8,52[3], 9,36[3], 6,267[4], 5,582[4] a 5,33[4]
Úhlová velikost10,0′×5,4′[2]
Vzdálenost17 000 000 ly
Plošná jasnost12,7[5]
Poziční úhel115°[5]
Rudý posuv0,001 341
Kupa galaxiíSkupina Honicích psů I[6]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr25 500[6] ly
Absolutní magnituda (V)-20,3[6]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 64
New General CatalogueNGC 4826
IRASIRAS F12542+2157, IRAS 12542+2157 a IRAS 12543+2157
Uppsala General CatalogueUGC 8062
Principal Galaxies CataloguePGC 44182
Jiná označeníM 64, NGC 4826, UGC 8062, PGC 44182, Black Eye Galaxy[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 64 (také M64, NGC 4826, Černé oko nebo Šípková Růženka – Spící kráska) je spirální galaxie v souhvězdí Vlasů Bereniky, vzdálená přibližně 17 milionů světelných let od Země.[7] Objevil ji Edward Pigott 23. března 1779.[6] Galaxie je známá kvůli výraznému prachovému pásu poblíž jejího jádra, který je zřetelně vidět již ve středně velkých hvězdářských dalekohledech, může připomínat přivřené oko a galaxii tak přinesl různá pojmenování.[8]

Pozorování

Poloha M 64 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M64 se dá snadno najít ve střední části souhvězdí, necelý 1° severovýchodně od hvězdy 5. magnitudy s názvem 35 Comae Berenices, případně 11° severně od hvězdy Vindemiatrix (ε Virginis). Za průzračně jasných nocí je galaxie na hranici viditelnosti triedry 10x50. K rozeznání alespoň náznaků struktury, jako například jasného jádra, jsou zapotřebí dalekohledy o průměru 80 mm. Středně velké dalekohledy o průměru 150 mm ji ukážou jako oválnou skvrnu o rozměrech 9′×5′, jejíž jádro je na okraji zastíněno tmavým pásem a dokola obklopeno mlhavým halem.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

5° jihovýchodně od M64 leží kulová hvězdokupa Messier 53, 8° severozápadně se nachází otevřená hvězdokupa Melotte 111 a 7° severně leží obří eliptická galaxie NGC 4889, která je hlavním členem Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky.

Historie pozorování

Tuto galaxii objevil Edward Pigott 23. března 1779 a o 12 dní později, 4. dubna, ji nezávisle spoluobjevil i Johann Elert Bode.[6] Téměř o rok později, 1. března 1780, ji nezávisle spoluobjevil také Charles Messier, který ji zakreslil do dráhy komety 1779 Bode a popsal ji jako mlhovinu, která má dvakrát menší svítivost než Messier 53. Pigottův objev na dlouhou dobu upadl v zapomnění, takže mu byl objev této galaxie přiznán až v dubnu 2002 díky Brynu Jonesovi.[6]

William Herschel byl ovšem přesvědčen, že je tento objekt hvězdokupou a několik večerů strávil pokusy o její rozložení na jednotlivé hvězdy. Její jádro pak považoval za velmi těsnou dvojhvězdu, což ověřoval pozorováním při velkém zvětšení. Stejného mínění byl i jeho syn John. Také Heinrich Louis d'Arrest a William Parsons byli přesvědčeni, že se jim podařilo ji rozložit na hvězdy, zejména oblast kolem jádra, kterou popsali jako hvězdokupu tvořenou slabými hvězdami.[9]

M64 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block (sever je dole)

Vlastnosti

M64 na první pohled připomíná běžné spirální galaxie zastíněné na více místech hustými temnými mlhovinami. Ovšem podrobný výzkum této galaxie dospěl ke zjištění, že prachová mračna a plyn ve vnějších oblastech galaxie rotují v opačném směru než plyn a hvězdy ve vnitřních oblastech. Astronomové se domnívají, že je tato opačná rotace výsledkem události staré pravděpodobně jednu miliardu let, kdy M64 pohltila svou vlastní satelitní galaxii.[6][7]

V místech styku dvou opačně rotujících částí se sráží mezihvězdný plyn, je stlačován a poté se dále smršťuje,[7] což vede k prudkému vzniku nových hvězd viditelnému na snímcích v podobě modrých chomáčů uvnitř prachového pásu.[6]

Galaxie je od Země vzdálená přibližně 17 milionů světelných let,[7] takže se nachází mnohem blíže než bohatá Kupa galaxií v Panně, jejíž členové jsou v této oblasti oblohy viditelní jižně od M64. Od Země se vzdaluje rychlostí 402 km/s[11] a je pravděpodobně členem Skupiny Honicích psů I. Vzdálenost této galaxie ovšem není známa dostatečně přesně, protože její odhad z radiální rychlosti může být ovlivněn Kupou galaxií v Panně a cefeidy ani supernovy v této galaxii zatím nebyly pozorovány.[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galassia Occhio Nero na italské Wikipedii.

  1. ↑ ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-06-06]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. ↑ a b c Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4826 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 64 (The Black Eye Galaxy) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  10. ↑ Deklinace 22° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 68° od severního nebeského pólu. Severně od 68° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 68° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. ↑ SIMBAD Astronomical Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Knihy

  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Galaxie Černé oko na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 64 [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M64: Galaxie Černé oko [online]. astro.cz, 2015-06-18 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 64 (The Black Eye Galaxy) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Blackeyegalaxy.jpg

This image of Messier 64 (M64) was taken with Hubble's Wide Field Planetary Camera 2 (WFPC2). The color image is a composite prepared by the Hubble Heritage Team from pictures taken through four different color filters. These filters isolate blue and near-infrared light, along with red light emitted by hydrogen atoms and green light from Strömgren y.

M64 has a spectacular dark band of absorbing dust in front of the galaxy's bright nucleus, giving rise to its nicknames of the Black Eye or Evil Eye galaxy.

At first glance, M64 appears to be a fairly normal pinwheel-shaped spiral galaxy. As in the majority of galaxies, all of the stars in M64 are rotating in the same direction, clockwise as seen in the Hubble image. However, detailed studies in the 1990's led to the remarkable discovery that the interstellar gas in the outer regions of M64 rotates in the opposite direction from the gas and stars in the inner regions.

Active formation of new stars is occurring in the shear region where the oppositely rotating gases collide, are compressed, and contract. Particularly noticeable in the image are hot, blue young stars that have just formed, along with pink clouds of glowing hydrogen gas that fluoresce when exposed to ultraviolet light from newly formed stars.

Astronomers believe that the oppositely rotating gas arose when M64 absorbed a satellite galaxy that collided with it, perhaps more than one billion years ago. This small galaxy has now been almost completely destroyed, but signs of the collision persist in the backward motion of gas at the outer edge of M64.
M64 Blackeye Galaxy from the Mount Lemmon SkyCenter Schulman Telescope courtesy Adam Block.jpg
Autor: Ngc1535, Licence: CC BY-SA 4.0
Deep exposures of Galaxies

using the 0.8m Schulman Telescope at the Mount Lemmon SkyCenter

Credit Line & Copyright Adam Block/Mount Lemmon SkyCenter/University of Arizona
M64map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of M53