Galerie Opatov

Galerie Opatov
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
AdresaOpatovská 1754/14, Chodov, Česko
Založeno1984
Uzavřeno1992
Zeměpisné souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Galerie Opatov byla pražská galerie, kterou založil v prosinci 1984 Jaroslav Krbůšek.

Historie

Vznik galerie souvisí časově se zákazem Jazzové sekce, která mimo publikací o hudbě vydávala také samizdatové edice výtvarnických monografií Situace (s doprovodnými texty Karla Srpa) a pomáhala tak narušit nedobrovolnou izolaci výtvarníků, kteří nemohli vystavovat. Tehdejší aktivní člen Jazzové sekce Jaroslav Krbůšek se rozhodl prolomit tuto izolaci ještě více a založil vlastní polooficiální galerii.

Prostor k výstavám vytvořil v předsálí tehdejšího Obvodního kulturního střediska na pražském Jižním Městě, které původně k těmto účelům nebylo určeno ani zařízeno. Bylo spojeno s obvodní knihovnou, která zde provozovala Artotéku. Na stěnách tak visely oficiálně schválené a v katalogu knihovny evidované originály grafických listů výtvarníků schválených režimem, které si čtenáři mohli vypůjčit. Tím se zdůvodňovalo, že momentálně mohou být stěny po rozpůjčovaných obrazech prázdné.

Pro vznik a fungování galerie byly příznivé také další okolnosti – její poloha vzdálená od centra Prahy, a proto méně vystavená pozornosti stranických orgánů a zejména dlouhotrvající nemožnost zdejší výtvarné komunity vystavovat v oficiálních výstavních síních, které kontroloval normalizační Svaz českých výtvarných umělců.

Kolem galerie se postupně vytvořilo společenství výtvarníků, teoretiků umění, fotografů, literátů, disidentů a zájemců o výtvarné umění, kteří vernisáže vnímali především jako příležitost k vzájemnému setkávání. Díky fotografce Haně Hamplové jsou vernisáže výstav velmi dobře dokumentovány a soubor fotografií tak tvoří unikátní svědectví o dobové atmosféře, zachycuje neopakovatelné situace i vzácné tváře lidí dnes již nežijících.

V průběhu let zde vystavovala celá řada výtvarníků, zakladatelů mezinárodního renomé českého výtvarného umění z let šedesátých a sedmdesátých, v té době režimem jen trpěných nebo přímo zakázaných.

Ideologický dohled kulturního odboru MěNV Prahy 4 však neustával, a proto některé vernisáže byly zároveň i posledním dnem výstavy, jiné byly zakázány úplně, další později, z nějakých nepochopitelných politických důvodů. V roce 1986 byla těsně před vernisáží zakázána výstava signatářky Charty 77 Olgy Karlíkové a následně Aleše Veselého, v roce 1988 výstava Tomáše Rullera, která pak byla nahrazena významnou performancí 8.8.88 v blízkém okolí galerie. Galerie Opatov, jejíchž název se během doby nepatrně měnil (původně Galerie KS Opatov, pak Galerie studio Opatov), byla svoji razancí a koncepčním výstavním programem ve své době jediným podobným svobodomyslným zařízením v Praze. Galerie pak fungovala až do konce roku 1992, kdy její činnost Jaroslav Krbůšek ukončil.

Přehled výstav

(Václav Boštík, Olga Karlíková, Miroslav Koval, Květa Válová, Jitka Válová, Adriena Šimotová, Karel Malich, Jiří David, Stanislav Kolíbal, Ladislav Novák, Rudolf Sikora, Rudolf Fila, Miloslav Moucha, Roman Kameš, František Kyncl, Jindřich Zeithamml, Vladimír Škoda a Petr Hrbek – kresby, Hana Hamplová – dokumentární fotografie)

Autoři textů

Miloš Cvach, Jiří David, František Dvořák, Jiří Fiala, Kurt Gebauer, Jana Geržová, Olaf Hanel, Josef Hlaváček, Ivo Janoušek, Marie Judlová(Klimešová), Magdalena Juříková, Milan Knížák, Jiří Kohoutek, Alena Kohoutová, Josef Kroutvor, Jan Kříž, Vojtěch Lahoda, Josef Malina, Henri Michaux, Miloslav Moucha, Ivan Neumann, Pavel Ondračka, Marcela Pánková, Pavla Pečinková, Arsén Pohribný, Roman Prahl, Jana Reichová, Vladimír Skrepl, Milena Slavická, Marta Smolíková, Marek Stašek, Aleš Svoboda, Jiří Šetlík, Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Kateřina Štenclová, Jiří Tichý, Jiří Valoch, Jaromír Zemina, Igor Zhoř

Fotografie

Hana Hamplová

Literatura

  • Opatov 1987, Šetlík J, Valoch J, vyd. KS Opatov (4 s., Fotografie)
  • Opatov 1989, úvod Slavická M, vyd. KS Opatov (13 listů)
  • La Galerie d'art d'Opatov, Revue K 42, 1991, Paříž (fr.)
  • Galerie Opatov, Tichý J, Ateliér 5 (7), 1992
  • Jiří Fiala, Služba umění, Ateliér 24, 1992
  • Marcela Pánková, Ještě k Opatovu (rozhovor s J. Krbůškem), Výtvarné umění, 20, 1-2, 1996, s. 66-73
  • Helena Blašková, Jiří Fiala, Jaroslav Krbůšek, Lenka Lindauerová, Jaromír Zemina, Opatov 1984 - 1992, kat. 83 s., Tiskárna Daniel s.r.o., Petrovice, Praha 2012, ISBN 978-80-260-3650-0
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění A-M, ed. Horová A, 1995, ISBN 80-200-0536-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“