Galerie Rudolfinum
| Galerie Rudolfinum | |
|---|---|
 | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Praha |
| Adresa | Alšovo nábřeží 12, Praha 1, 110 00 |
| Založeno | 1. 1. 1994 |
| Zaměření | moderní umění, současné umění |
| Zeměpisné souřadnice | 50°5′24,59″ s. š., 14°24′54,72″ v. d. |
| [www.galerierudolfinum.cz Webové stránky] | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Galerie Rudolfinum byla ustavena k 1. lednu 1994 jako státní instituce řízená a financovaná Ministerstvem kultury České republiky. Sídlí v historické neorenesanční budově Rudolfina na Starém Městě) společně s Českou filharmonií, jejíž byla v letech 1994–2009 součástí. Od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2011 byla organizačně připojena k Uměleckoprůmyslovému museu v Praze. Od 1. ledna 2012 je opět součástí České filharmonie.[1]
Galerie
Reprezentativní neorenesanční stavba Rudolfinum, projektovaná jako koncertní síň a galerie, byla postavena v roce 1884 architekty Národního divadla J. Zítkem a J. Schulzem. Svou polohou, v sousedství Uměleckoprůmyslového musea, Filosofické fakulty University Karlovy a Vysoké školy uměleckoprůmyslové, na hranicích Starého Města a Malé Strany, je přirozeným kulturním centrem Prahy.[2]
Určujícím rysem Galerie Rudolfinum je, že nemá vlastní sbírky, funguje na principu tzv. kunsthalle. Základní koncepce činnosti je tvořena především velkými výstavními projekty, které prezentují převážně současné výtvarné umění. Podstatným kritériem při výběru projektů je nejen jejich kvalita, ale také snaha o zasazení do mezinárodního kontextu. Mnohé výstavy jsou výsledkem úzké spolupráce se zahraničními institucemi.
Galerie má k dispozici 1500 m² výstavních sálů, edukační prostor Artpark, kino, design shop a kavárnu. Do budovy Rudolfina a všech prostor galerie je bezbariérový vstup.
Ředitelem Galerie Rudolfinum byl Petr Nedoma, který se rozhodl ke konci roku 2023 z této pozice po třiceti letech odstoupit. Od 1. ledna 2024 se vedení ujala britská historička umění a kurátorka Julia Tatiana Bailey, která se svým projektem zvítězila ve dvoukolovém výběrovém řízení.[3]
Výběr výstav
Od svého vzniku prezentovala galerie (do roku 2023) 120 výstav, na nichž se představilo 1061 umělců a navštívilo je přes 1 650 000 diváků.[4][5]
2023
- CO-EXTENSIVE
- NAVE, Music by Brian Eno, An Installation by Jiří Příhoda
- Shifted Realities
2022
- fragilités
- Jiří Příhoda VOID
2021
- Not Without Joy
- MEZIPAMĚŤ
- Compassion Fatigue Is Over
2020
- UNPLUGGED
- David Claerbout Olympia
- Michaël Borremans The Duck
2019
- Daniel Pitín Papírová věž
- A COOL BREEZE
- Arthur Jafa
2018
- Petr Písařík Space Maker
- Mat Collishaw. Standing Water
- Domestic Arenas
2017
- Krištof Kintera: Nervous Trees
- Eberhard Havekost. Logik
2016
- Juergen Teller: Enjoy Your Life!
- Loni v Marienbadu: Film jako umění
- Taryn Simon
- Jiří Černický / Divoký sny
2015
- Flaesh – Louise Bourgeois, Tracey Eminová, Marlene Dumasová, Berlinde De Bruyckere, Kiki Smith
- Roger Hiorns
- Petr Veselý: Anděl, stín
- MODEL
2014
- Ana Mendieta: Traces / Stopy
- Barbara Probst. Úplné znejistění
- Cake and Lemon Eaters. Viktor Pivovarov & Ged Quinn
- Only The Good Ones. The Snapshot Aesthetics Revisited
2013
- Jake & Dinos Chapman. The Blind Leading the Blind
- Raqib Shaw
- Carlos Relvas – Objekty věčnosti
- Nightfall. Nové tendence ve figurativní malbě
- Motýlí efekt? Obraz jako různosměrná dekonstrukce celku
2012
- Beyond Reality. British Painting Today
- Tváře. Fenomén tváře ve videoartu
- Bernd & Hilla Becher: Doly. Hutě.
- Shirana Shahbazi: Takže znova
2011
- Tak pravil LaChapelle
- Jan Hísek: Noční jezdec
- Kontroverze: Právní a etická historie fotografie
- Já, bezesporu
- Adriena Šimotová: Vyjevování (2008–2010)
- Mutující médium: Fotografie v českém umění 1990-2010
2010
- Decadence Now
- Krajina / obraz / fotografie
- Double Fantasy
- Herbert Tobias (1924-1982)
2009
- Georg Baselitz: Obrazy 1960-2008
- Damien Hirst: Život, smrt a láska
- Spodní proud. Jiří Straka, Martin Eder, Jonathan Meese, Josef Bolf
- Andy Warhol – Motion Pictures
2008
- Čínská malba – Zhang Xiaogang, Fang Lijun, Feng Mengbo
- Gottfried Helnwein: Angels Sleepig
- Gregory Crewdson
2007
- Uncertain States of America. Americké umění ve třetím tisíciletí
- Jiří Sopko
- Neo Rauch: Neue Rollen
- Šómei Tómacu: Skin of the Nation (Kůže národa)
2006
- Námořní deník Erwina Dubského
- Akné
- Rineke Dijkstra – Portréty
- Václav Jirásek – Industria
2005
- Imprese. Původ krásy – Síla vize
- Annelies Štrba
- Alén Diviš
2004
- Skála v Rudolfinu
- Ivan Pinkava – Heroes
- Česká fotografie. 1840-1950
2003
- Podivné nebe
- Reality Check
2002
- Československý socialistický realismus
- Mikuláš Medek
2001
- Michael Biberstein – Do ticha
- Three Windows: Hommage a Robert Lax
- Pavel Baňka: Infinity
- American Art ze sbírky Goetz, Mnichov
- Jiří David: Záře
- Bettina Rheims a Serge Bramly: I.N.R.I.
2000
- Křídla slávy
- Ateliér Langhans. Galerie osobností
- Čchiu Š-chua: Krajiny
- Fast >> Forward
- Petr Nikl: Hnízda her
1999
- Kupka – Waldes. Malíř a jeho sběratel
- Václav Stratil: Česká krajina
- Martin Mainer: Vlek lesa lesů
- Crossings: umění pro ucho a oko
- Roman Buxbaum: Meine Kunst
- Nan Goldin – Budu tvým zrcadlem
1998
- Jürgen Klauke
- Cindy Sherman – Retrospektiva
- František Drtikol – fotograf, malíř, mystik
1997
- Poslední obraz
- Anděl, anděl
- Cathy de Monchau
- České imaginativní umění
- Tváře a těla Říše středu
- Jiří Hynek Kocman
1996
- Jiří Georg Dokoupil: catalogo
- Tomáš Císařovský: Bez koní
- Along the Frontier
- Zbyšek Sion: Obrazy 1958-1966
- Viktor Pivovarov: Soňa a andělé
- Gustav Klimt, Ernst Klimt a Franz Matsch
1995
- David Rabinowitch
- Memento Mori
- Architekt Josef Zítek a pražské Rudolfinum
- Vladimír Škoda: Konstelace
- Jiří David: Skryté podoby
- Kiki Smith
- Louise Bourgeois – Sídlo paměti
1994
- Josef Váchal
- Bruce Beasly
- Václav Stratil: Zatoulaný pes
- Agitace ke štěstí
- Pavel Opočenský: No Title
Odkazy
Reference
- ↑ Galerie Rudolfinum opět v rámci České filharmonie) [online]. Uměleckoprůmyslové muzeum, 2012-01-02 [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-14.
- ↑ O galerii [online]. Galerie Rudolfinum [cit. 2012-07-23]. Dostupné online.
- ↑ Galerie Rudolfinum vybrala novou šéfku. V řízení vyhrála britská kunsthistorička [online]. iDnes.cz, 2023-11-06 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Mapa stránek Galerie Rudolfinum [online]. Galerie Rudolfinum, 2016 [cit. 2016-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-08.
- ↑ Petr Nedoma po 30 letech odchází z pozice ředitele Galerie Rudolfinum (tisková zpráva) [online]. 2023-11-06 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Galerie Rudolfinum na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Galerie Rudolfinum
- Oficiální stránky Galerie Rudolfinum
- Fotoreportáž z výstavy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Tereza.s, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled do instalace výstavy Jiří Černický / Divoký sny