Galileiho měsíce
Galileiho měsíce (někdy také Galileovy měsíce nebo galileovské měsíce) jsou 4 největší a nejjasnější z celkem 92[1] Jupiterových měsíců. Mají jména inspirovaná postavami řecké mytologie: Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Jsou to vůbec první nebeská tělesa objevená dalekohledem.
Objev
První pozorování možná provedl v listopadu 1609 Simon Marius. Svůj objev však publikoval až v roce 1614 v práci Mundus Iovialis („Jupiterovský svět“). Galileo Galilei je poprvé pozoroval 7. ledna 1610 a považoval je zpočátku za hvězdy. Po čase ale zjistil, že nejde o hvězdy, ale o tělesa obíhající kolem Jupitera. Svůj objev publikoval v pojednání Sidereus Nuncius („Hvězdný posel“). Tento objev měl pro astronomii veliký význam, protože prokázal, že existují nebeská tělesa, která neobíhají kolem Země, a zároveň znamenal velkou podporu pro uznání heliocentrické nauky.
Galilei původně nazval tyto měsíce Cosimovy hvězdy (Cosmica Sidera) dle jména svého mecenáše a ochránce, toskánského velkovévody Cosima II. (1609–1621), ale na vévodovo přání je posléze pojmenoval obecněji Medicejské hvězdy (Sidera Medicea) na počest všech čtyř tehdy žijících bratrů z rodu Medicejských: Cosima, Francesca, Carla a Lorenza. Tyto „Medicejské hvězdy“ pak Galilei označoval římskými číslicemi I–IV (Jupiter I/Io, Jupiter II/Europa, Jupiter III/Ganymed, Jupiter IV/Callisto). Toto označení se užívalo do konce 19. století, kdy začaly být objevovány další měsíce Jupiteru a dosavadní číslování postupně vedlo ke zmatkům. Proto bylo přijato pojmenování, které vymyslel Johannes Kepler a publikoval Simon Marius ve své knize.
Podoby měsíců
Odkazy
Reference
- ↑ Astronomové objevili 12 nových měsíců kolem planety Jupiter. České noviny [online]. Česká tisková kancelář [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. ISSN 1213-5003.
Literatura
- KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 131.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Galileiho měsíce na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Původní popisek vydaný spolu s obrázkem (výtah):
Vesmírné plavidlo Galileo získalo obrázky ve vysokém rozlišení Jupiterova měsíce Io 3. července 1999 během jeho největšího přiblížení od Galileova vypuštění oběžnou dráhu ke konci roku 1995. Tato barevná mozaika používá spektrum blízko infračervené oblasti, zelené a fialové filtry (o trochu víc než oblast viditelného spektra) z kamery plavidla a aproximuje, co by asi vidělo lidské oko. Většina Iova povrchu má pastelové barvy, rozkouskované černými, hnědými, zelenými, oranžovými a červenými jednotkami poblíž aktivních sopečných center. Byla zhotovena verze s „falešnými“ barvami této mozaiky, aby zvýraznila kontrast těchto barevných variant.
Bright scars on a darker surface testify to a long history of impacts on Jupiter's moon Callisto in this image of Callisto from NASA's Galileo spacecraft. The picture, taken in May 2001, is the only complete global color image of Callisto obtained by Galileo, which has been orbiting Jupiter since December 1995. Of Jupiter's four largest moons, Callisto orbits farthest from the giant planet. Callisto's surface is uniformly cratered but is not uniform in color or brightness. Scientists believe the brighter areas are mainly ice and the darker areas are highly eroded, ice-poor material.
Photo of Ganymede, obtained by the Galileo spacecraft, with enhanced contrast. This is a crop of Image:The Galilean satellites (the four largest moons of Jupiter).tif (PIA01299)
Here is the description from JPL's web entry for PIA00716 (http://photojournal.jpl.nasa.gov/catalog/PIA00716):
Natural color view of Ganymede from the Galileo spacecraft during its first encounter with the satellite. North is to the top of the picture and the sun illuminates the surface from the right. The dark areas are the older, more heavily cratered regions and the light areas are younger, tectonically deformed regions. The brownish-gray color is due to mixtures of rocky materials and ice. Bright spots are geologically recent impact craters and their ejecta. The finest details that can be discerned in this picture are about 13.4 kilometers across. The images which combine for this color image were taken beginning at Universal Time 8:46:04 UT on June 26, 1996.
The Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, CA manages the mission for NASA's Office of Space Science, Washington, DC. This image and other images and data received from Galileo are posted on the World Wide Web, on the Galileo mission home page at URL http://galileo.jpl.nasa.gov. Background information and educational context for the images can be found at http://www.jpl.nasa.gov/galileo/sepo.
This image shows a view of the trailing hemisphere of Jupiter's ice-covered satellite, Europa, in approximate natural color. Long, dark lines are fractures in the crust, some of which are more than 3,000 kilometers (1,850 miles) long. The bright feature containing a central dark spot in the lower third of the image is a young impact crater some 50 kilometers (31 miles) in diameter. This crater has been provisionally named "Pwyll" for the Celtic god of the underworld. Europa is about 3,160 kilometers (1,950 miles) in diameter, or about the size of Earth's moon. This image was taken on September 7, 1996, at a range of 677,000 kilometers (417,900 miles) by the solid state imaging television camera onboard the Galileo spacecraft during its second orbit around Jupiter. The image was processed by Deutsche Forschungsanstalt fuer Luftund Raumfahrt e.V., Berlin, Germany.