Galina Fleischmannová

Galina Fleischmannová
Rodné jménoKadlecová
Jiná jménaEgerová, Svobodová, Švecová
Narození24. ledna 1961 (63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalířka
Manžel(ka)Petr Fleischmann
Děti2 dcery
Webová stránkawww.ggalina.cz
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Galina Fleischmannová (* 24. ledna 1961, Praha) je česká malířka. Své umělecké povolání kombinuje s pedagogickou činností na SŠ designu a řemesel Kladno.

Život

Po maturitě na gymnáziu T. G. Masaryka v Litvínově absolvovala v roce 1986 na Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru malby prof. Františka Jiroudka. Jejím manželem je PhDr. Petr Fleischmann, syn české fotografky Staši Fleischmannové. Galina jí vytvořila velkoformátový portrét v kombinované technice.

Výtvarná tvorba

Od ukončení studií pravidelně vystavuje samostatně i na společných výstavách v Čechách i v zahraničí. Pravidelnými tvůrčími technikami jsou olejomalba, pastel, akvarel, tempera, kombinované techniky a užití netradičních materiálů, čímž dává vzniknout různým formám koláží, asambláží, muchláží aj.[zdroj⁠?!]

Krajiny

Její tvorbou prostupuje inspirace přírodou, která v jejích obrazech nabírá abstrahovaných forem. Nejranějším z cyklů netradičně pojatých krajinomaleb se stala severočeská mostecká pánev, kde autorka vyrůstala. Tyto převážně monochromní obrazy reflektují pustou a vytěženou zem, kterou skrze obraz předvádějí v lyrizované poloze.

Dalšími oblíbenými místy, jimiž se ráda inspiruje a která ztvárňuje, jsou oblast Šumavy, Pálava, Normandie a Švédsko. Šumavský cyklus nabývá expresivnějšího rázu a zobrazuje divokou přírodu kontrastující s opuštěnými artefakty původní vysídlené civilizace. Pálavský cyklus asociuje zobrazení kosterních pozůstatků zvířat a amorfních struktur vápencového pohoří, proto je nazýván Lebečními krajinami. Obrazy inspirované Švédskem jsou minimalistické až monumentálně strnulé a výrazně reflektují švédskou podstatu, hloubku prostoru a jakousi neohraničenost. Krajinná tvorba ovšem zcela přesahuje výše uvedený rámec, který tvoří spíše jakousi základnu a stěžejní body tvorby.

Portréty

Rozsáhlá a významná je také autorčina portrétní tvorba. Ta je nazývána Krajinami tváře, protože prostřednictvím malby vypovídá o individualitě a psychologické hloubce člověka. Jde o velkoformátové malby o rozměrech až 2 m znázorňující lidi autorce důvěrně blízké, přátele, členy rodiny a další osobnosti, které významně zasáhly do autorčina života nebo ji inspirovaly.

Další techniky

Depozitář Galiny Fleischmannové zahrnuje také mnoho akvarelů, pastelů a kombinovaných technik s různými inspiračními podněty, které zahrnují témata jako fetiše, Proměny F. Kafky, bolest, nemoc a další. Své představy o obsahu vkládá do malířských technik a jejich prostřednictvím se snaží zachytit atributy lidské duše, emoce či jejich kontrast s žitou hmotou.[zdroj?]

Výstavy

Skupinové výstavy

  • 2015 galerie Matějovec – Kryštof Ewanče a Jaroslav Rodek
  • 2014 SVU Mánes, galerie Diamant – Area Ballardini, Tilman Rothermal
  • 2014 zámek Valeč – Helena Sequens, Adam Stanek a Radovan Kodera
  • 2014 kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici u Kralovic – Stanislav Hanzík
  • 2014 galerie Portheimka
  • 2014 Městská galerie, Stará Ľubovňa, SK
  • 2014 Gallery Li – Björn Römert, Norsholm, SE
  • 2012 DOX
  • 2009 Gallery Li – Björn Römert, Norsholm, SE
  • 2009 Gallery Garden – Jiří Vovesný a Pavel Tasovský; Brussels, BE
  • 2009 Autoportrét v českém výtvarném umění, Hradec Králové
  • 2009 Autoportrét v českém výtvarném umění, Hluboká nad Vltavou
  • 2007 Osecký klášter – Ida Saudková
  • 2005 České centrum ve Švédsku – Björn Römert; Stockholm, SE
  • 2005 Pelles Gallery – Björn Römert, Norsholm; SE
  • 2005 Osecký klášter – Björn Römert
  • 2002 galerie Modrý hrozen v Litvínově – Vladimír Franz
  • 1997 Regionální muzeum Most
  • 1994 Roxy Club Praha
  • 1994 Státní galerie výtvarného umění v Mostě
  • 1999 kostel svatého Vojtěcha v Ústí nad Labem
  • 1989 hotel Thermal Karlovy Vary
  • 1989 Salon 89 Liberec
  • 1988 Valdštejnský zámek v Litvínově – Vojtěch Adamec st., Mikoláš Axman
  • 1985 Kulturní centrum Máj v Litvínově
  • 1984 ZK Benar Litvínov – Tatjana Popoca

Individuální výstavy

  • 2016 zámek Buštěhrad
  • 2015 Galerie Hasičský dům v Telči
  • 2014 kostel svatého Vavřince v Praze
  • 2012 galerie Slavie, Berlín, DE
  • 2012 Sýpka Buštěhrad
  • 2011 zámek Dolní Lukavice
  • 2011 galerie Foyer v Rokycanech
  • 2011 galerie Smečky
  • 2010 zámek Dolní Lukavice
  • 2008 Nejvyšší purkrabství pražského hradu
  • 2007 galerie Mansarda
  • 2007 Křížova vila v Žatci
  • 2006 Galerie Modrý hrozen v Litvínově
  • 2006 Notia, Praha
  • 2005 Osecký klášter
  • 2004 Stockholm, SE
  • 2004 Linköping, SE
  • 2004 Galerie Modrý hrozen v Litvínově
  • 2004 Schola Humanitas v Litvínově
  • 2003 Komerční banka v Mostě
  • 2002 galerie Efram v Mikulově
  • 2002 Galerie městského muzea v Čáslavi
  • 2001 Notia, Prague, CZ
  • 2001 galerie Andreas Desalermos, Athens, GR
  • 2001 galerie Radniční sklípek v Litvínově
  • 2000 galerie U zámecké brány ve Valticích
  • 2000 galerie Zlatý prsten v Chomutově
  • 1999 Otevřeny svět v Litvínově
  • 1999 Galerie Modrý hrozen v Litvínově
  • 1999 galerie Bastion v Prostějově
  • 1998 galerie Erika v Mostě
  • 1997 Lichtenštejnský palác
  • 1995 Státní galerie výtvarného umění v Hodoníně
  • 1994 Galerie mladých v Brně
  • 1991 divadlo T. G. Masaryka v Praze
  • 1991 Výtvarná síň Emila Filly v Ústí nad Labem
  • 1987 Městské divadlo v Mostě
  • 1986 Docela velké divadlo v Litvínově

Sympozia

  • 2001 Valtice – malba
  • 2003 Levoča, SK – malba a socha
  • 2005 Spišská Nova Ves, SK – malba
  • 2007 Hajduboszormeny, HU – malba a socha
  • 2011 Dolní Lukavice – grafika
  • 2014 Stara Ľubovňa, SK – velký formát
  • 2015 Krosno, PL – malba

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“