Gaspar Núñez de Arce

Gaspar Núñez de Arce
Narození	4. srpna 1832 Valladolid
Úmrtí	9. června 1903 (ve věku 70 let) Madrid
Místo pohřbení	Hřbitov svatého Justa (40°24′7″ s. š., 3°43′44″ z. d.)
Povolání	básník, spisovatel, politik a novinář
Ocenění	velkokříž Řádu Alfonse XII. (1902) Hijo Adoptivo de Toledo
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaspar Núñez de Arce (4. srpna 1834 – 9. června 1903) byl španělský básník a politik.

Život

Vystudoval v Toledu filosofii, na studiích psal příležitostné básně a málo úspěšné divadelní hry. Od roku 1865 byl poslancem, velmi rychle získal maximálně konzervativní názory, byl monarchistou a podporovatelem bourbonské dynastie.

Dílo

V roce 1875 napsal své nejslavnější literární dílo dílo, sbírku velmi majestátních politických básní vynikajících bombastickým stylem, Výkřiky boje (Gritos del combate). Tyto básně ovlivnila revoluce v roce 1868, která otřásla jeho smýšlením a vyvolala v něm pochyby a nejistotu ohledně dalšího vývoje. Jeho básně vynikají spojením nových (byť převážně politických a příležitostných) prvků a klasického způsobu zpracování.

K dalším jeho dílům patří básnické skladby:

• Ultima lamentacion de Lord Byron (1879)
• La selva oscura (1879)
• El vértigo (1879)
• El ateo (1880)
• La vision de Fray Martin (1880)
• La pesca (1884)
• Maruja (1886)
• Poemas cortas (1895])

Méně úspěšná byla jeho dramata, např. El haz de teńa.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaspar Núñez de Arce na Wikimedia Commons