Gaspar van Wittel

Caspar van Wittel
Portrét Gaspara van Wittel, malíř jeho syn Luigi Vanvitelli
Portrét Gaspara van Wittel, malíř jeho syn Luigi Vanvitelli
Rodné jménoJasper Adriaensz van Wittel
Jiná jménaGaspar van Wittel, Gasparo degli Occhiali
Narození1652-1653
Amersfoort, province Utrecht, Nizozemsko
Úmrtípo roce 1716
Řím, Itálie
Národnostnizozemská
Manžel(ka)Annou Lorenzani
DětiLuigi Vanvitelli, architekt
Znám jakomalíř krajin a vedut
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Caspar van Wittel také Gaspar van Wittel (rodné jméno: Jasper Adriaensz van Wittel; 1652 nebo 1653, Amersfoort - 13. září 1736, Itálie), v Itálii známý jako Gaspare Vanvitelli (IPA: [ˈɡaspare vaɱviˈtɛlli]) nebo Gasparo degli Occhiali (IPA: [ˈɡasparo deʎʎ okˈkjaːli])), byl nizozemský malíř a kreslíř, který většinu své umělecké kariéry strávil v Římě. Patří mezi hlavní tvůrce vedut[1], byl jedním z prvních umělců, kteří do italského umění přivedli topografii.[2]

Životopis

Van Wittel se narodil v římskokatolické rodině. Jeho otec byl řemeslník.[3] Caspar studoval 4 až 5 let malbu v Amersfoortu u nepříliš známého umělce jménem Thomase Jansze van Veenendaala, poté asi 7 let studoval u proslulejšího umělce Matthiase Withoose.

Piazza Navona, Řím

Jeho první dochované práce pocházejí z roku 1672 z Hoornu, kam uprchl po invazi Francie do Nizozemska a okupaci Amersfoortu v roce Rampjaar.[3][Poz 1] Do Amersfoortu se vrátil a zůstal zde do roku 1674. V tomto roce odešel do Itálie spolu se svým přítelem Jacobem van Staverden, dalším Withoosovým žákem.[4] Stejně jako jeho bývalý učitel Withoos se připojil ke spolku Bentvueghels, sdružení především nizozemských a vlámských umělců pracujících v Římě. Jeho přezdívka v Bentveughels byla Piktoors (Pitch - Pochodeň) nebo Torch of Amersfoor (Pochodeň z Amersfoortu).[5] Bylo mu také přezdíváno Gasparo dagli Occhiali (Gasparo s brýlemi).[6] V Římě spolupracoval s vlámským malířem Abrahamem Genoelsem a možná byl i jeho žákem. Mezi další spolupracovníky patřil Hendrik Frans van Lint, který se stal jedním z hlavních malířů vedut v první polovině 18. století.[7]

Pohled na Tiberu v Římě

V roce 1697 se Van Wittel oženil s Annou Lorenzani. Jejich první syn Luigi se narodil v roce 1700. Luigi Vanvitelli se stal slavným architektem a používal italské příjmení Vanvitelli. Druhý syn se narodil v roce 1702.

Van Wittel strávil téměř celý svůj život v Itálii, kam přišel v roce 1674 a také zde v roce 1736 zemřel. Žil hlavně v Římě, ale zejména mezi lety 1694 a 1710 cestoval po Itálii a maloval ve Florencii, Bologni, Ferraře, Benátkách, Miláně, Piacenze, Urbinu a Neapoli. V roce 1711 se stal členem Accademia di San Luca v Římě. Jeho poslední datované práce jsou z roku 1730.[1]

Dílo

Pohled na náměstí Sv. Marka z laguny

Van Wittel je jedním z hlavních malířů topografických pohledů známých jako veduty. Uvedl tento styl do italského umění.[2] Je možné, že byl ovlivněn kresbami vlámského návrháře Lievena Cruyla, který vytvořil sérii vedutových pohledů na Řím v roce 1660.[8][9] Je také možné, že jej ovlivnila tvorba jednoho ze slavných italských malířů vedut, benátského malíře Giovanniho Antonia Canala, zvaného Canaletto. Některé pohledy, které namaloval během své návštěvy v Benátkách kolem roku 1697, připomínají Canaletta v perspektivním uspořádání a v úhlu pohledu, ve kterém je scéna prezentována. Příkladem je obraz View of the Piazzetta from St Mark's Basin (Pohled na náměstí Sv. Marka z laguny), dnes v galerii Doria Pamphilj v Římě.[6] Když van Wittel poprvé přišel do Říma, nakreslil 50 ilustračních kreseb k návrhu nizozemského inženýra Cornelise Meyera na obnovu splavnosti řeky Tibery mezi Římem a Perugií.[10] Jeho první vedutové obrazy vznikly ze spolupráce s Meyerem. Van Wittel pracoval nejprve s temperou, jeho obrazy v oleji se datují od počátku osmdesátých let 17. století. Svůj vedutový styl si vytvořil asi o 10 let později.[6]

Crypta Neapolitana (Neapolské krypty)

Jeho styl se vyvinul z prací nizozemských umělců pracujících v Itálii, jejichž dílo bylo založeno na římských ruinách a dalších římských památkách. Jejich objekty byly vždy umístěny v okolní krajině. Van Wittel své pohledy ukazuje z dálky, tak může v celkovém pohledu ukázat velké architektonické komplexy. Jeho dílo by mělo být vnímáno spíše jako směs malby městské architektury a italské venkovské krajiny než prosté pohledy. Je také možné, že se ve své malbě spoléhal na systém kamery obscury.[2]

Jeho kompoziční a perspektivní principy zůstaly stejné od let 1690, měnil se pouze námět.[6] Jeho práce byla velmi oblíbená u cestujících na jejich Grand Tour v Itálii. Thomas Coke, budoucí 1. hrabě z Leicesteru a stavitel zámku Holkham Hall v Norfolku získal během své Grand Tour v letech 1715 a 1716 od van Wittela nejméně sedm vedutových obrazů.[11]

Poznámka

  1. ↑ V holandské historii je rok 1672 známý jako rampjaar, rok katastrofy. Tento rok, po vypuknutí francouzsko-nizozemské války a třetí anglo-nizozemské války, napadli Nizozemskou republiku současně Anglie, Švédsko, Maximilian Jindřich Bavorský, kurfiřt-arcibiskup kolínský a biskup lutyšský a hildesheimský, a Bernard z Galenu, kníže-biskup münsterský. Invazní armády rychle porazily většinu nizozemské armády a podmanily si část republiky.V tomto článku byl použit překlad textu z článku 'Rampjaar na anglické Wikipedii.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Caspar van Wittel na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b biografické detaily Caspara van Wittela Archivováno 3. 11. 2016 na Wayback Machine. na stránkách věnovaných Casparu van Wittelovi
  2. ↑ a b c Lyckle de Vries. Townscape [online]. Oxford University Press [cit. 2017-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Caspar van Wittel's jeugdjaren on website dedicated to Caspar van Wittel
  4. ↑ Jacob van Staverden na stránkách Netherlands Institute for Art History
  5. ↑ Gasper van Wittel gebentnaamt de Toorts van Amersfoort in Arnold Houbraken's Schouburg
  6. ↑ a b c d Ludovica Trezzani. "Wittel, Gaspar van." Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 23. února2017
  7. ↑ Edgar Peters Bowron, Joseph J. Rishel, Art in Rome in the Eighteenth Century, Philadelphia Museum of Art; Museum of Fine Arts, Houston, 2000, str. 236-237
  8. ↑ Robert C. Smith, The Ruins of Rome
  9. ↑ Egbert Haverkamp-Begemann, Sir John Wyndham Pope-Hennessy. Fifteenth- to Eighteenth-century European Drawings: Central Europe, the Netherlands, France, England, Metropolitan Museum of Art, 1999, p. 280
  10. ↑ Facsimile of the L'Arte di restituire a Roma la tralasciata navigatione del suo Tevere
  11. ↑ John Wilton-Ely. "Veduta." Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 3. dubna 2014.

Literatura

  • Review of Gaspar Van Wittel, e l'origene della veduta settecentesca (Rome) Ugo Bozzi publishers, by William Barcham in The Art Bulletin (1969) str. 189–193.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce