Gaspare Spontini

Gaspare Luigi Pacifico Spontini
Portrét skladatele od Franze Krügera
Narození	14. listopadu 1774 Maiolati Spontini
Úmrtí	24. ledna 1851 (ve věku 76 let) Maiolati Spontini
Národnost	italská
Alma mater	konzervatoř
Povolání	hudební skladatel a dirigent
Ocenění	Řád červené orlice 3. třídy rytíř Řádu čestné legie Řád za zásluhy v oblasti umění a věd rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého Pour le Mérite
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaspare Luigi Pacifico Spontini (14. listopadu 1774, Maiolati Spontini – 24. ledna 1851, tamtéž) byl italský hudební skladatel a dirigent.

Narodil se v malé obci Maiolati v provincii Ancona, která si později připojila ke svému názvu jméno skladatele – Maiolati Spontini. Byl jedním z pěti dětí chudých rodičů a měl zpočátku být, stejně jako jeho bratři, knězem. Když však prokázal mimořádný hudební talent, bylo mu umožněno studovat na konzervatoři "Conservatorio della Pieta de 'Turchini" v Neapoli. Studoval zde v letech 1793–1795 a jeho učitelem byl Giacomo Tritto a pravděpodobně i Domenico Cimarosa. Jeho první opera, Li puntigli delle donne, byla již v roce 1796 uvedena při karnevalu v Římě. Záhy se stal oblíbeným operním skladatelem. V letech 1796–1803 uvedl na scénu 11 oper, které se hrály na předních italských operních scénách (Řím, Benátky, Palermo, Neapol, Florencie). V roce 1800 vystřídal Cimarosu ve funkci dvorního skladatele v Palermu.

V roce 1803 přijel do Paříže a během necelých čtyř let byl přijat ke dvoru hraběte Rémusat, přítele budoucí císařovny Joséphine de Beauharnais|Josefiny a její dcery Hydrangey, které obě toužily zpívat, zejména romance v té době v Paříži oblíbené. 31. prosince 1803 debutoval v pařížském divadle Théâtre-Italien komickou operou La finta filosofa, která již byla uvedena v Neapoli v roce 1799 a získal velký úspěch.

12. května 1804 uvedl Spontini komickou operu La petite maison, jejíž partitura se nedochovala, ale o níž se s nadšením vyjádřil Hector Berlioz. 27. listopadu téhož roku se konala premiéra opery Milton v divadle Feydeau, která byla věnována císařovně Josefině. Její hudba evokuje hudbu Mozartovu.

Díky úspěchu svých komických oper a podpoře dvora byl přijat do Académie Impériale de Musique (Grand Opéra de Paris) a v roce 1805 byl jmenován dvorním skladatele císařovny (compositeur particulier de la chambre).V roce 1807 zkomponoval svou nejlepší operu La vestale. Její premiéra 15. prosince 1807 v pařížské Opeře učinila ze Spontiniho jednoho z největších italských skladatelů té doby. Jeho současníci Cherubini a Meyerbeer ji považovali za mistrovské dílo a i pozdější skladatelé jako Berlioz a Wagner ji obdivovali. V roce 1810 získala opera ocenění jako nejlepší opera uplynulé dekády. Spontini byl jmenován hlavním dirigentem divadla Théâtre Italien de Paris a v roce 1813 se stal členem jury, která posuzovala libreta předložená pařížské Opeře.

3. srpna 1811 se ve věku 37 let Spontini oženil s Marií Caterinou Celeste Erardovou, která byla dcerou Giovanni Battisty Érarda a neteří Sébastiena Érarda, největších konstruktérů klavírů a harf. Děti neměli a manželka se po celý život věnovala charitativní činnosti.

Během Španělské války za nezávislost podporoval Napoleon taková díla jako byla Spontiniho následující opera Fernand Cortez (1809), která se odehrávala v průběhu španělského dobývání Mexika za vlády španělského krále Karla V..

Další opera Olympie byla v Paříži přijata rozpačitě a kromě toho bylo její uvádění pozastaveno s ohledem na vraždu vévody Du Berry, synovce krále Ludvíka XVIII.. Spontini operu přepracoval a novou verzi věnoval pruskému králi Fridrichu Vilému III.. Byla uvedena 21. května v Berlínské státní opeře a slavila mimořádný úspěch. Skladatel byl v Berlíně jmenován Prvním kapelníkem a obdržel titul General-Musik-Direktor (Generální hudební ředitel). První operou, kterou Spontini v Berlíně zkomponoval byla slavnostní opera Lalla Rookh (1821), kterou následujícího roku přepracoval na lyrické drama Nurmahal oder das Rosenfest von Kaschmir. V tomto roce se také nakrátko vrátil do Itálie. Navštívil své rodné město a při té příležitosti ho obec Jesi uvedla mezi místní šlechtice.

V létě roku 1838 byl ze služeb krále Fridricha Viléma propuštěn. Odejel do Anglie, kde byl na dvoře královny Viktorie přijat s velkými poctami. Pro královnu zkomponoval několik kantát. Po krátké zastávce v Paříži se koncem roku 1838 vrátil do Itálie. V následujících letech se intensivně zabýval reformou církevní hudby. V roce 1847 ukončil svou uměleckou dráhu slavnostním uvedením opery Olimpia na festivalu v Kolíně nad Rýnem, které osobně řídil. Vrátil se do své rodné obce Maiolati, kde 24. ledna 1851 zemřel. Na jeho počest byla obec Maiolati přejmenována na Maiolati Spontini.

• Li puntigli delle donne (carnevale 1796, Řím, Pallacorda di Firenze)
• Adelina Senese o sia l'Amore secreto (libreto Giovanni Bertati, 10. října 1797, Benátky, Teatro San Samuele)
• Il finto pittore (1800,Palermo, Teatro Santa Cecilia)
• L'eroismo ridicolo (libreto D. Piccinni, carnevale 1798, Neapol, Teatro Nuovo)
• Il Teseo riconosciuto (libreto Cosimo Giotti, 22. května 1798, Florencie, Teatro degli Intrepidi)
• La finta filosofa (libreto D. Piccinni, 1. července 1799, Neapol, Teatro Nuovo)
• La fuga in maschera (libreto Giuseppe Palomba, carnevale 1800, Neapol, Teatro Nuovo)
• I quadri parlanti (1800, Palermo, Teatro Santa Cecilia)
• Gli Elisi delusi (libreto M. Monti, 28. srpna 1800, Palermo, Teatro Santa Cecilia)
• Gli amanti in cimento, o sia Il geloso audace (libreto Giovanni Bertati, 3. listopadu 1801, Řím, Teatro Valle)
• Le metamorfosi di Pasquale, o sia Tutto è illusione nel mondo (libreto Giuseppe Foppa, carnevale 1802, Benátky, Teatro San Moisè)
• La petite maison (libreto Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy a N. Gersin, 12. května 1804, Paříž, Opéra-Comique, Salle Feydeau)
• Milton (libreto Victor-Joseph Étienne de Jouy a Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy, 27. listopadu 1804, Paříž, Opéra Comique, Salle Favart)
• Julie, ou Le pot de fleurs (libreto Antoine Gabriel Jars, 12. března 1805Paříž, Opéra Comique, Salle Favart)
• La Vestale (libreto Victor-Joseph Étienne de Jouy podle divadelní hry Monumenti antichi inediti (1767) Johann Joachim Winckelmanna, 15. prosince 1807, Paříž, Opéra National de Paris|Opéra; 26. prosince 1824, Milán, Teatro alla Scala)
• Fernando Cortez ou La conquête de Mexique (libreto Victor-Joseph Etienne de Jouy e Joseph-Alphonse d'Esménard, 28. listopadu 1809;Paříž, Opéra National de Paris)
• Pélage, ou Le roi et la paix (libreto Victor-Joseph Etienne de Jouy, 23. srpna 1814, Paříž, Opéra National de Paris)
• Les dieux rivaux, ou Les fêtes de Cythère(spoluautoři Rudolphe Kreutzer, Louis-Luc Loiseau de Persius a Henri Montan Berton, opera-balet, libreto Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy a Charles Brifaut, 21. června 1816, Paříž, Opéra National de Paris)
• Olympie (libreto Joseph Marie Armand Michel Dieulafoy a Charles Brifaut, podle Voltaire, 22. prosince 1819, Paříž, Opéra National de Paris)
• Nurmahal, oder das Rosenfest von Caschmir (libreto Carl Alexander Herklots podle Lalla Rookh Thomase Moora, 27. května 1822, Berlín, Königliches Opernhaus)
• Alcidor (libreto Marie-Emmanuel-Guillaume Théaulon de Lambert a C. Nutty podle Rochon de Chabannes, 23. května 1825, na oslavu sňatku Federico d'Orange-Nassau a Luisa di Prussia (1808-1870)|Luisa di Prussia, Berlín, Königliches Opernhaus)
• Agnese di Hohenstaufen (libreto Ernst Raupach, 28. května 1827, Berlín, Königliches Opernhaus)

• L'eccelsa gara, kantáta, text Luigi Balocchi, Paříž, L'Impératrice (Salle Louvois), 8. února 1806
• Tout le monde a tort, vaudeville, Malmaison, 17. března 1806
• Lalla Rûkh, Festspiel, text S.H. Spicker podle Thomase Moora, Berlín, Palazzo reale, 27. května 1822
• Qui vive, qui spiro la bella che adoro, árie s obligátním klarinetem
• Sentimi, o padre amato, scéna a árie
• Se non piange un infelice, árie
• Immagini funeste, duet
• Parlami Eurilla mia, duet
• Grand Bacchanale pro orchestr

• Consiglio a Nice, arietta, text Giovanni Battista Bordese (Paříž, kolem 1804)
• Sensations douces, mélancoliques et douleureuses (Paříž, kolem 1804)
• 3 romanze (Paříž, kolem 1804):
• 3 romances (Paříž, kolem 1805):
• 3 duos italiens (Paříž, kolem 1806):
• Les adieux d'un jeune croisé (Paříž, kolem 1806)
• Les riens d'amour (Paříž, kolem 1806)
• Flambeau d'amour (Paříž, kolem 1811)
• 3 nocturnes, text Pietro Metastasio, per due voci (Paříž, kolem 1811)
• La nouvelle Valentine: stances élégiaques sur la mort de … Monseigneur le duc de Berry (Paříž, 1820)
• Tout deuil: romance sur la mort du duc de Berry (Paříž, 1820)
• Stances sur la mort de S.A.R. Mons. le duc de Berry, text Desaugiers (Paříž, 1820)
• Les pleurs de Béarnais: romance sur la mort du Duc de Berry, text Delagarde (Paříž, 1820)
• Mignon's Lied, text Goethe (Berlín, 1830)
• 4 romances (Berlín, kolem 1831):
• Zephir und die Träume (Berlín)
• 6 oeuvres nouvelles (Paříž, forse 1839):
• L'adieu (Paříž, 1840)
• Che non mi disse un dì (Berlín, kolem 1840)
• Spontini's Lebewohl an seine Freunde in Berlin, text Spontini (Berlín, 1842)
• A quinze ans, text Gayrard (Berlín, 1840–1850)
• L'orphelin du malheur (Berlín, 1840–50)
• Ben mio ricordati, text Metastasio
• La charité (Paříž, kolem 1855)
• L'inconstance
• Le retour
• Canzonetta tarantina, per soprano e basso continuo (Paříž, kolem 1795)
• La pêche de l'ambre: chant de Prusse orientale, duet (Paříž, 1832)
• Ma dernière plainte au bord de mon tombeau (Paříž, 1838)

• Leta voce et fide vera
• Preussischer Volksgesang (Borussia), text J.F.L. Duncker, sbor a orchestr, (Berlín, 1818)
• Gebet, Duetto und Hymnus (kantáta, Berlín, 1826)
• Gott segne den König (kantáta, text Herklotz, Halle, 12. září 1829
• An den Frieden, pro tenor, sbor a orchestr, 1831
• Les cimbres, chant de guerre, pro dva tenory, baryton a klavír
• Begrüsst den Tag, slavnostní hymnus, 1840
• Domine salvum fac regem nostrum (pro sóla, sbor varhany, violoncello a kontrabas, 1840)
• Jesu Christe Domine, ofertorium, pro mužské hlasy, dva sbory a varhany (Paříž, 1854)
• Domine Jesu pro sbor a varhany

• Notturno pro orchestr, Neapol, 1795
• Ballo marziale pro vojenskou hudbu
  • I Evoluzioni militari
  • II Preludio ai combattimenti ed alla vittoria sul campo di Marte
• Geschwindmarsch pro vojenskou hudbu (in Sammlung von Märschen für türkische Musik zum bestimmten Gebrauch der königlichen preussischen Armée)
• 4 Fackeltänze pro orchestr
• Les charmes d'un fête, divertissement pro klavír

• Bouvet, Charles: Spontini, Paris 1930
• Eitner, Robert: Spontini, Gasparo Luigi Pacifico, in Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 35, Duncker & Humblot, Leipzig 1893, p. 260–264.
• Engel, Hans: Wagner und Spontini, in Archiv für Musik-Wissenschaft. Band 12. 1955
• Faul, Michel:Les aventures militaires, littéraires et autres de Etienne de Jouy de l'Académie française Archivováno 14. 1. 2010 na Wayback Machine. Paris: Editions Seguier, 2009 ISBN 978-2-84049-556-7
• Fragapane, Paolo: Spontini, Bologna 1954, Neuausgabe: Florenz 1983
• Mahling, Christoph-Hellmut, (Hrsg.): Gaspare Spontini Briefwechsel. Band 1 (1804-1820). Bd. 1, hrsg. von Christine Mundt-Espín. Mit einer Einführung von Klaus Pietschmann. Hainholz Musikwissenschaft – ISBN 978-3-932622-23-6
• Wagner, Richard: Erinnerungen an Spontini, Leipzig 1872
• Fragapane, Paolo: Spontini, Bologna 1954, Reprint: Firenze 1983

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaspare Spontini na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od Gaspare Spontiniho v projektu IMSLP
• Gaspare Spontini na projektu Musopen
• Katolická encyklopedie, životopis (en)
• Podrobný životopis (en)