Gatsbyho křivka

Gatsbyho křivka je označení pro empirický vztah mezi Giniho koeficientem (nerovnost v příjmech) a mírou, jakou se dědí majetek od rodičů (mezigenerační mobilita)^[1]. Označení zavedl ekonom Alan Krueger podle postavy románu Velký Gatsby.

Popis grafu

Graf (Korelační diagram) ilustruje silný pozitivní korelační vztah mezi příjmovou nerovností a mezigenerační mobilitou (tj. jak težké je pro děti dosáhnout vyšších příjmů než mají jejich rodiče). Příjmová nerovnost je meřena pomocí Giniho koeicientu; mezigenerační mobilita je vyjádřena hodnotou mezigenerační příjmové elasticity. Vyšší hodnoty Giniho koeficientu znamenají vyšší nerovnost ve společnosti; vyšší hodnoty elasticity naopak znamenají nižší mezigenerační mobilitu (tj. pro děti je náročnější překročit příjmy svých rodičů).

Postavení jednotlivých zemí v celosvětovém kontextu

Severské státy vykazují mají ve srovnání s ostatními státy vyšší rovnost v příjmech a menší dědivost (rovné příležitosti), v grafu se nacházejí v levém dolním rohu. Tyto státy vykazují vyšší mezigenerační příjmovou mobilitu, což může být způsobeno tím, že v těchto státech jsou vysoké daně a vzdělávání je většinou hrazené ze státního rozpočtu (a tudíž je vzdělání dostupné i pro děti z rodin s nižšími příjmy, pro které je pak jednodušší dostat se do vyšší příjmové třídy). Další země nacházející se v levém spodním části grafu jsou Japonsko a Německo. Většina evropských zemí se pak nachází v prostřední části grafu. Naopak USA se, možná překvapivě, nachází v oblasti zemí s vyšší nerovností a nižší mezigenerační příjmovou mobilitou^[2]. Přestože je USA považována za zemi rovných příležitostí, realita je spíše opačná (příčinnou může být například slabší sociální systém a privátně hrazené vzdělávání, tedy opak služeb poskytovaných Severskými státy zmíněných výše). Mezi země s nejhoršími hodnotami patří především státy Jižní Ameriky, kde je vysoká nerovnost a silný vliv socioekonomického postavení rodičů na děti následné postavení jejich dětí.

Další teorie Gatsbyho křivky^[1]

V této části jsou informace čerpány z ^[1] . Při uvažování následujících teorií a modelů je potřeba brát v potaz, že často pracují s jiným vyjádřením nerovnosti než Gini index.

Modely rodinných investic (Family investment models)

Hlavní myšlenkou je v tomto případě teze, že investice rodičů do vzdělání svých dětí jsou důležité. V těchto modelech se uvažuje jakým způsobem rodiče rozdělují svůj příjem mezi vlastní spotřebou a vzděláváním svých dětí. Mezi hlavní faktory ovlivňující jejich rozhodování patří například omezená dostupnost financí (málo naspořených peněz, nemožnost si půjčit, nízké příjmy atd.) a stres (fyzický i psychický). Právě stres, spojený s deprivací, může následně vést k potlačení vývoje dětí a jejich horšímu prosazení v budoucím životě (neschopnost vytvořit si svůj lidský kapitál).

Dovednostní modely (Skill models)

Další modely zkoumají význam dovedností a dochází k závěru, že výsledky jedince v dospělosti jsou ovlivněni dovednostmi, které jsou získávány v průběhu dětství a dospívání v důsledku řešení různých životních situací a v důsledku podnětů získaných v rodinném prostředí.

Sociální modely (Social models)

Zabývají se především sociálními interakcemi. Zdůrazňují, že významným faktorem je "segregace" bohatých a chudých. Segregací je v tomto kontextu myšleno rozdělení různých příjmových skupin do oddělených komunit, mezi těmito komunitami je pak náročnější přecházet, ve smyslu změny socioekonomického postavení. V důsledku toho pak bohatí zůstávají bohatými a chudí chudými.

Dále poukazují na další dva důsledky geografického rozdělení bohatých a chudých. Prvním je vztah mezi výší příjmů v určitých oblastech a celkovými výdaji na školství v těchto oblastech (často je tento vztah totiž pozitivní, tedy v chudších oblastech jsou výdaje na školství nižší než v oblastech bohatých). Druhým důsledek je vliv okolí (resp. sousedství) na výsledky vzdělávání - ovlivňuje je především skrze vlivy na sociální rozvoj dětí a na jejich chování, dále má vliv na vytváření mezilidských vztahů. Socioekonomická komunita, ve které lidé žijí, pak také často souvisí s kvalitou životního prostředí.

Kritika originální teorie Gatsbyho křivky

Yonatan Berman ve svém článku^[3] popisuje, jaký způsobem jsou veličiny použité při zobrazovaní Gatsbyho křivky propojené. Zdůrazňuje jejich "mechanický vztah" plynoucí především z definice mezigenerační příjmové elasticity, která vychází z podobného matematického základu jako Giniho koeficient. Berman naznačuje, že právě tento společný matematický základ může být příčinnou empirického vztahu zobrazeného Gatsbyho křivkou a tedy poukazuje na to, že jejich silný vztah je vlastně očekávatelný.

K podobným závěrům dochází také Greg Mankiw, který označuje korelaci Gatsnyho křivky za ne úplně překvapující. Dále také argumentuje, že porovnáváním obecně bohatších a chudších zemí nutně dostaneme požadovaná vztah, jelikož chudší populace má vyšší tendenci zůstávat chudší a bohatší naopak zůstávat bohatší^[4]. Tento argument byl ovšem následně podroben kritice^[5] a lze ho tedy považovat minimálně za kontroverzní.

Odkazy

Reference

Literatura

• Corak, Miles. “Income Inequality, Equality of Opportunity, and Intergenerational Mobility.” The Journal of Economic Perspectives 27, no. 3 (2013): 79–102. http://www.jstor.org/stable/41955546.
• PROKOP, Daniel. Slepé skvrny: o chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti. Brno: Host, 2019. ISBN 978-80-7577-991-5. [1]