Gaur
 Gaur | |
|---|---|
 Gaur v národním parku Bandipur v Indii | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Podčeleď | tuři (Bovinae) |
| Rod | tur (Bos) |
| Binomické jméno | |
| Bos gaurus C. H. Smith, 1828 | |
 | |
| Poddruhy | |
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gaur (Bos gaurus) je nejmohutnějším ze všech žijících turů. U samců překračuje kohoutková výška 2 metry, samice jsou o něco menší (kolem 170 cm). Dosahuje hmotnosti 700–1000 kg. Hlava gaurů je ozdobena mohutnými rohy dorůstajícími až 115 cm. U dospělých samců pozorujeme dvoudílný kožní lalok – na bradě a na krku. Konce končetin jsou vždy bílé.
Rozeznávány jsou tři poddruhy – gaur indický (B. g. gaurus), tmavohnědý s vysokým čelním hřebenem, gaur siamský (B. g. readei), černý s méně vyvinutým hřebenem, a gaur malajský (B. g. hubbacki) s nízkým čelem. Všechny poddruhy patří k ohroženým a místy již vyhubeným zvířatům.
Domestikovanou formou gaura je gayal (Bos frontalis). Nedorůstá velikosti svého divokého předka, v kohoutku dosahuje jen výšky 140–160 cm, končetiny má kratší, hrb nízký, lebku zkrácenou se širokým čelem, nohy krátké a silné, bez vyhnutí vně.
Prostředí
Původním životním prostředím gaura jsou prosvětlené lesy v pahorkatinách a horách až do výšky 2000 m n. m. Obývá i bambusovou džungli v nížinách a otevřené luční biotopy v blízkosti lesů. Na vodu není gaur vázán tak jako buvol, i když také nepohrdne koupelí. Přes svoji mohutnost se v terénu pohybuje lehce. Je to plaché zvíře, které se vyhýbá lidským sídlištím, a proto také prakticky neškodí na kulturních plodinách domorodců.[2] Populace nepřesahuje 13 000 jedinců. V zoologických zahradách patří mezi nejvzácnější chovance, v České republice ho chová pouze Zoologická zahrada Zlín.[3]
Potrava
V běžném jídelníčku gaura je zastoupena mladá tráva, různé byliny, bambusové výhonky i výhonky stromů a keřů.[2]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b VOLF, Jiří. Zvířata celého světa. Tuři.. první. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 144 s.
- ↑ Zlínská zoo má nejmohutnější tury na svět. Lidé už mohou vidět gaury indické. zlin.rozhlas.cz [online]. 07-05-2020 [cit. 19-02-2022]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu gaur na Wikimedia Commons 
Taxon Bos gaurus ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Altaileopard, Licence: CC BY-SA 3.0
Range map of wild gaur (Bos gaurus) according to Duckworth, J.W., Steinmetz, R., Timmins, R.J., Pattanavibool, A., Than Zaw, Do Tuoc & Hedges, S. 2008. Bos gaurus. In: IUCN 2011. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2011.2. <www.iucnredlist.org>. Downloaded on 04 March 2012.