Gazel
Gazel (z arab. ghazal = pavučina) je středověká lyrická chvalozpěvná forma původem z arabské poezie. Za svou konečnou podobu a rozšíření vděčí perským básníkům, obzvláště Šejchu Sa'dímu a následně Háfízovi ze Šírázu.
Forma se obyčejně skládá z 5 až 15 dvojverší s jednotným metrem a jediným, identickým rýmem v sudých verších. Schéma postupu rýmu lze vyjádřit takto: aa ba ca da... xa. Na konci veršů může být navíc krom rýmu krátký refrén.
Forma je používána pro spojení tématu erotiky s mystikou, přestože okruh námětů bývá širší a rozmanitější (např. filozoficko-reflexivní). Háfiz ustálil zvyk, že se autor oslovuje svým básnickým jménem v některém ze závěrečných veršů, to například respektuje Goethe. Forma dovoluje svým opakováním stupňovat vášeň a zrůrazňovat základní myšlenku či ve dvojverší spojit žert s vážnou pravdou.
Sbírka gazelů může být řazena dle abecedy, nebo jednotlivě v cyklech, dívánech (např. Goethe ve své sbírce Západovýchodní díván[1]).
V evropské literatuře se gazel etabloval v době romantismu, v německé oblastí jej užíval právě Johann Wolfgang Goethe nebo Friedrich Schlegel, Friedrich Rückert a August von Platen. Ve Francii se ho chopil Théophile Gautier. Jako kuriozita se objevil i v českém básnictví. Do češtiny gazel jako první uvedl Vincenc Furch. Po něm gazel užívali Jan Erazim Vocel, Václav Šolc, Josef Kubelka, masivně jej českému básnictví představil Jaroslav Vrchlický (hlavně ve sbírce Hudba v duši[2]). Později se této formy chopil František Táborský a Vítězslav Nezval. V průběhu dvacátého století byla tato forma užívána stále méně. V 19. století, kdy byl gazel v české literatuře používán nejčastěji, se lze setkat s tehdejší pravopisnou variantou ghasel.
Příklad
Václav Šolc
VIII.
Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
nechť vzplanou bujně vína plameny nám ku zdaru;
vždyť čas zde již, by zlednatělé srdce v útrobách
vzplanulo jako Etny plameny nám ku zdaru,
a severu by barvy zimomřivé zápalem
horkého pásma byly natřeny nám ku zdaru;
však v ohni rozplývá ledová srdce nenávist,
ohněm i pomník ztuhne vznešený nám ku zdaru.
A protož bratři k jihu hled, kde zraje réva nám
a s rukou vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
k přípitku pak jak gazela letí píseň má
a nese z jihu pozdrav sbratřený nám ku zdaru!
sbírka Prvosenky, oddíl Gazely
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu gazel na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
This calligraphic fragment includes a number of lyrical verses, or ghazals, composed by Shaykh Sa'di (d. 691/1292). Many of these verses express the pain at separation from a friend and exhort faithfulness to one's companions. Sa'di's name appears in one of the verses at the very bottom of the right column.
The text is executed in black shikastah script and is surrounded by cloud band motifs on a background covered with gold leaf. The central gutter separating the main text panel into two columns is decorated with interlacing blue flower and vine motifs. The text panel is provided with several decorative frames and is pasted onto a blue paper ornamented with gold painted interlacing floral vines.
In the lower center of the text panel (that is, at the bottom of the central gutter) appears the calligrapher's signature. It reads: "written by the servant 'Abd al-Majid" (mashaqahu al-'abd 'Abd al-Majid). A note on the fragment's verso, not visible in this image, also states: "'Abd al-Majid, the inventor of shikasta, 17th century."
This is certainly Darvish 'Abd al-Majid al-Taliqani (d. 1185/1674-5), who resided in Isfahan, the capital city of Persia (Iran) during the 17th century. He was a master calligrapher in nasta'liq and is credited with the invention of shikastah, a very fluid and literally "broken" script derivative of nasta'liq. He was a poet in his own right and signed his poems with the pen-name (takhallus) "The Extinguished One," or Khamush (Tavoosi 1987, 34).
A number of works signed by 'Abd al-Majid in Iranian collections bear similarities to the fragment in the Library of Congress. These typically are executed in black shikastah or shikastah- nasta'liq and are framed by gold cloud bands (see Tavoosi 1987: 35, 37, 63, 123, 151, 181, and 183).