Gemerikum

Gemerikum je nejvrchnější tektonická superjednotka Centrálních Západních Karpat, tvořená převážně paleozoickými, méně mezozoickými horninami, na které je vázána podstatná část rudného bohatství Slovenska.^[1] Svým věkem, horninovým složením i metamorfózou se výrazně odlišuje od ostatních západokarpatských jednotek. Gemerikum má charakter antiklinoria, v jehož středu se nachází starší, na okrajích mladší horniny. Buduje Spišsko-gemerské rudohoří, hlavně rozsáhlý masiv Volovských vrchů a tzv. „západogemerský ostroh“ (jižní část Revúcké vrchoviny)^[2]. Gemerikum je ve své severní oblasti částečně nasunuto na veporikum, kde je ohraničeno lubenicko-margecianskou linií. Na západě, v oblasti Muráňské planiny, Stratenské hornatiny a Galmusu i na jihu v oblasti Slovenského krasu je překryto příkrovy meliatika, silicika a místy i turnaika (např. tektonické půlokno Turnianské kotliny).

Gemerikum bylo podobně jako ostatní předmezozoické celky Západních Karpat postiženo hercynským vrásněním, tvořilo však jen okrajovou větev orogénu, a proto nebylo natolik postiženo metamorfózou. Při alpinské orogenezi byla metamorfóza opět poměrně slabá (facie zelených břidlic)^[3]. Je podobné např. grazskému paleozoiku východoalpské Grauwackenzone.

Označení gemerikum (původně gemeridy) je odvozeno od studovaných typových oblastí v regionu Gemer.

Geologická stavba

Podle staršího členění se v gemeriku rozlišovaly dvě jednotky (též skupiny nebo série), starší gelnická (se stratigrafickým rozsahem od kambria po silur) a mladší rakovecká (devon).^[4] Novější členění vypadá takto:

Severní gemerikum obsahuje paleozoické sedimenty oceánské kůry flyšové povahy jakož i porfyry, místy se vyskytují lydity

• rakovecká jednotka (dříve označovaná jako fylit-diabasová série), tvořená nízkometamorfovanými fylity a diabasy
• klátovská jednotka (dříve označovaná jako rulovo-amfibolitová série a považovaná za součást rakovecké skupiny), obsahuje metamorfózou silně zasažené bazické vulkanity

Na severní gemerikum nasedá sedimentární obal, který představují dvě spodněkarbonské obalové jednotky:

• črmeľská skupina, kterou tvoří vulkanosedimentární formacie s magnezity
• ochtinská skupina, podobná předchozí, se nachází na kontaktu s veporikem. Je typická polohami magnezitů, které vznikly přeměnou vápenců a dolomitů (se zkamenělinami trilobitů, brachiopodů a korálů), nacházejících se v současnosti už jen v jejich podloží.^[5]
• dobšinská skupina v severní části severního gemerika, tvořená klastickými materiály a karbonáty
• krompašská skupina permského stáří, tvořená uhličitany a ryolity

Jižní gemerikum je tvořeno hlavně vulkanoklasty staršího paleozoika. Tvoří podstatnou část povrchové stavby gemerika a je v něm patrný alpinský klivážový vějíř. Tvoří jej:

• gelnická (někdy též volovecká) jednotka, nejrozsáhlejší část gemerika, je tvořena staropaleozoickými usazenými a vulkanickými horninami, obsahujícími nejstarší nalezené makrofosilie Západních Karpat
• štósská jednotka tvořená přeměněnými flyšovými sedimenty a zřídka metabazalty^[6]

Sedimentární obal gelnické a štósské jednotky tvoří permsko-triasové horniny gočaltovské skupiny, která se skládá z následujících jednotek:

• rožňavské sovrství tvořené spodněpermskými šedými a červenými pískovci
• štítnické souvrství tvořené svrchněpermskými až spodnětriasovými lagunálními a mělkovodními břidlicemi, evapority a karbonáty

Jiné dělení^[7] člení gemerikum na řadu příkrovových jednotek, z jihu na sever jsou to:

• medzevský příkrov
• jedľovecký příkrov
• humelský příkrov
• prakovský příkrov
• mníšanský příkrov
• kojšovský příkrov
• rakovecký příkrov
• črmeľský příkrov

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gemerikum na slovenské Wikipedii.