Gemerské spojky

Gemerské spojky je název železničního projektu Slovenského štátu, který sestával ze čtyř železničních úseků,^[1] které měly propojením existujících železnic vytvořit celistvou dopravní síť v oblasti Gemeru. Projektované a budované byly po vídeňské arbitráži a během 2. světové války, ale jejich výstavbu přerušilo v roce 1944 blížící se povstání. Ukončení války a návrat anektovaných území Slovensku znamenalo pominutí potřeby jejich dokončení a zprovoznění.

Úseky

• Pohronská Polhora – Tisovec (rekonstrukce ozubnicové trati) + Tisovec – Revúca (nedokončený; 24 km a 6 tunelů)
• Chyžnianská Voda (dnes Lubeník ) – Slavošovce (nedokončený; 14 km, 3 tunely)
• Štítnik – Nižná Slaná (projekt; 20 km, 5 tunelů)
• Rimavská Baňa – Kokava nad Rimavicou (záměr)
• Dobšiná – Dedinky (záměr)

Dějiny

Na základě vídeňské arbitráže anektovalo Maďarské království široký pás jižního pohraničí Slovenska, čímž došlo k odstřižení několika gemerských lokálních tratí. Ztráta úseků železničních tratí od Rožňavy po Lučenec znamenala, že přístup na tuto část Gemeru po železnici byl možný jen územím Maďarska,^[2] což komplikovalo život obyvatel, podnikání i správu území. Závažným problémem bylo přerušení železničního spojení do Slavošovských papíren, jejichž zásobování a doprava výrobků byla na železnici závislá.^[3] Tratě Brezno – Tisovec – Jesenské, Plešivec – Muráň a Plešivec – Slavošovce vytvořily izolované úseky, které bylo možné vzájemně propojit tzv. Gemerskými spojkami a zpřístupnit tak odříznuté území. Bylo třeba propojit Tisovec s Revúcou a Lubeník se Slavošovcemi, výhledově i Štítnik s Nižnou Slanou (na tento úsek byl vypracován projekt), jakož i Dobšinou s tratí Červená Skala – Margecany blízko obce Dedinky (zůstal jen záměr).

Výstavba

Slovenská dopravní komise rozhodla už v září 1939 o výstavbě úseků Nižná Slaná – Štítnik, Slavošovce – Lubeník, Muráň – Tisovec a Rimavská Baňa – Kokava nad Rimavicou. Projektová příprava pro první 3 úseky byla zahájena 4. prosince 1939 v Brezně. Vzhledem k zájmu Německé říše udržovat a rozvíjet vojensky významné železniční tratě bylo však tempo výstavby těchto úseků pomalé.^[2] Stavět se začalo v prosinci roku 1940^[3] a velká část (2. a 3. úsek) z 58 km plánovaných spojek měla být předána do provozu k 1. listopadu 1942, kdy by se začal budovat 1. úsek. Krátce před dokončením nejsložitějších objektů byla v létě 1944 výstavba po vypuknutí SNP přerušena.^[4]

Dokončený byl Tisovecký tunel,^[3] ale tunel pod Homôľkou, tunel pod Dielikom, Koprášsky tunel a Koprášský (někdy označován jako Mníšanský) viadukt^[5] zůstaly nedokončené.^[2] Dodnes jsou kromě těchto staveb v dobrém stavu pilíře viaduktů, propustky a opěrné zdi, pozorovatelné jsou na mnoha místech i náspy i zářezy.^[6] Po ukončení 2. světové války a vrácení anektovaného území se obnovil původní přístup k lokálním tratím a přestože se práce na dotvoření spojek rozjely, byly po znárodnění stavebnictví k 31. prosinci 1948 ukončeny.^[7] Nedokončená trať je dnes unikátním lákadlem pro turisty a železniční nadšence, kteří obdivují tato po desetiletí opuštěná stavební díla.^[4]

Dnešní stav

V poslední době^[kdy?] se stávají gemerské spojky vyhledávaným turistickým cílem. Slavošovský a Koprášský tunel jsou volně přístupné a lze je po celé délce projít. Jejich okolí je upraveno a nacházejí se zde informační tabule. Tunel pod Dielikom je nepřístupný, protože je částečně zatopen a jde o významné zimoviště netopýrů.

Slavošovský tunel

Slavošovský tunel, známý také jako Tunel pod Homôľkou, má délku 2,4 km. Je součástí cyklostezky, čímž se stal nejdelším cyklotunelem v Evropě a třetím nejdelším na světě. V minulosti tunel využívali místní obyvatelé na zkrácení trasy mezi obcemi.^[3] Ústí tunelu ze slavošovské strany bylo během druhé světové války zavaleno partyzány z obavy, že by tudy mohla projít německá vojska, proto se dnes toto ústí nachází pod úrovní terénu.^[8] V současnosti je upraveno a do tunelu z této strany vede dřevěné schodiště, díky čemuž je možné jím projít z jedné strany na druhou.

• 

  Vstup do Slavošovského tunelu ze slavošovské strany

• 

  Pohled ze Slavošovského tunelu

• 

  Portál Slavošovského tunelu z revúcké strany

Koprášský viadukt a Koprášský tunel

Koprášský tunel, známý též jako Mníšanský tunel, je s délkou 245 m nejkratším ze tří tunelů Gemerských spojek. Z mníšanské strany na něj navazuje přes 120 m dlouhý železobetonový Koprášský viadukt, přezdívaný i Mníšanský viadukt.^[9]

• 

  Koprášský viadukt

• 

  Pohled z Koprášskeho viaduktu na portál Koprášského tunelu

• 

  Pohled z Koprášskeho tunelu

• 

  Portál Koprášskeho tunelu z koprášské strany

Tunel pod Dielikom

Tunel je dlouhý 2 km. Jeho výstavba započala v roce 1941. Východní ústí tunelu je přístupné (mříže byly sejmuty), západní ústí je zatopené. V roce 1997 byl tento tunel prohlášen za chráněný areál, protože se v něm nachází významné zimoviště netopýrů.^[10][11]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gemerské spojky na slovenské Wikipedii.

Související články

• Seznam železničních tunelů na Slovensku
• Seznam železničních tratí na Slovensku

Externí odkazy

• Tunelom v čase… cez Slavošovský a Koprášsky tunel [online]. Dostupné online.