Genderová role

Genderová role, někdy také rodová role, je pojem označující každou vlastnost a každý způsob chování, které jsou prostřednictvím společenských představ a norem, obvykle nepsaných, spojeny s maskulinitou a feminitou, případně s mužstvím a ženstvím.[1] Genderové role bývají vedle genderové identity a genderových stereotypů obvykle chápány jako jedna ze součástí genderu, tedy společenského pojetí mužskosti a ženskosti.[2] Používá se také spojení „ideologie genderových rolí“, jelikož se vždy jedná o provázaný systém vyžadovaných a akceptovaných způsobů chování a někdy bývá společností vnímán jako objektivně daný a neměnný.[3]

Genderový řád je pojem s genderovými rolemi úzce související a zavedený australskou socioložkou Raewyn Connellovou. V obecném uvažování je s nimi někdy zaměňován. Popisuje celospolečenský mocenský poměr mezi gendery a z něj vyplývající společenské úlohy a role, jednotlivým genderům přidělované. Součástí genderového řádu jsou podle teorií Connellové genderové režimy, totiž institucionalizované mocenské vztahy v určitých oblastech společnosti (rodina, škola, korporace), které danou oblast charakterizují a prostřednictvím mocenských, výrobních, citových a symbolických vztahů prosazují v dané oblasti očekávané způsoby chování.[4]

Vliv kultury a změny genderových rolí

Genderové role v odlišných kulturách lze snadno empiricky zkoumat. Značné rozdíly v této oblasti je možné pozorovat například mezi moderní sekulární západní kulturou, založenou na křesťanských a humanistických principech, a například současnými blízkovýchodními kulturami vycházejícími z islámu. Ještě větší odlišnosti lze vidět u některých tradičně žijích domorodých kmenů. Evropská a západní emancipace role ženy ve společnosti zcela neodpovídá rolím žen například v Pákistánu a nebo u mongolských kočovných kmenů, což dokazuje, že genderové role a genderový řád jsou společenskými konstrukty. Vypovídající je například srovnání Islandu a Egypta. Při veřejném průzkumu na otázku „Měla by být pracovní místa v případě jejich nedostatku omezena pouze na mužskou část populace?“ na Islandu odpovědělo kladně pouze 3,6 % obyvatelstva, kdežto v Egyptě 94,9 %.[5]

Genderové role se však neliší pouze geograficky, ke značným proměnám může docházet v průběhu času v rámci jediné kultury. Někdy jde o dílčí obraty, jako v případě tkalcovství. V západoevropské civilizaci byly až do poloviny 12. století vnímány veškeré činnosti spojené s výrobou textilií (předení, tkaní, stříhání, šití) jako čistě ženská činnost. S vzestupem profesionalizované produkce a vznikem komplikovanějších výrobních nástrojů se významná část této výroby přenesla na muže, kteří měli také, na rozdíl od žen, možnost být organizováni v ceších.[6] Mohou se však odehrávat ještě výraznější změny. V celém průběhu 20. století například docházelo v západní kultuře ke značným posunům v ekonomických genderových rolích. Uvádí se, že v roce 1900 vykonávalo placenou práci asi 20 % žen, v 50. letech 20. století přibližně třetina žen a v roce 2000 již 63 % žen.[7][8] Jiným příkladem jsou změny genderových rolí v oblasti náboženské praxe. Křesťanství až do začátku moderní doby vyhrazovalo kněžskou pozici pouze mužům, v 19. století se však v amerických protestantských církvích začalo objevovat ženské svěcení. V 70. letech 20. století se počet protestantských duchovních začal prudce zvyšovat (ze 3 % v roce 1970 na 10 % v roce 1990).[9] V některých církvích, například Americké episkopální církvi (1989) nebo Norské církvi (1993) objevily i ženské biskupky. V Norské církvi tvořily v roce 2010 ženy čtyři z jedenácti biskupů.[10]

Přestože dochází k proměně genderových rolí v čase, býva zároveň jejich stávající podoba často zakořeněna v kultuře tak silně, že pro osoby tyto role hrající je jejich změna zcela nepředstavitelná. Pak jsou genderové role vnímány coby biologická nebo metafyzická danost. Existuje-li například představa, že žena se objektivně biologicky hodí pouze k domácí práci, nedává pak společnost ženám možnost vzdělání, což opětovně utužuje jejich genderovou roli vykonavatelek domácích prací.[11] Zároveň může představa, že ženy jsou biologicky předurčeny k tomu, být lepšími vychovatelkami dětí, vést k tomu, že rodinné soudnictví bude za všech okolností preferovat ženu jako osobu, jíž je dítě svěřeno po rozvodu. Přenechá-li však žena v takovém případě dítě partnerovi dobrovolně, může to vést k její stigmatizaci, neboť je vnímána jako člověk odmítající naplňovat svou genderovou roli.[12]

Moderní západní genderové role

V moderní západní kultuře jsou mužské genderové role obecně rigidnější než ženské. Ženy a dívky mohou hrát jak tradičně feminní genderové role spojené se starostlivostí a výrazným projevováním emocí, ale do jisté míry mohou přijímat také role maskulinní (důraz na dosahování úspěchu a fyzickou zdatnost, aktivita, krátké vlasy a kalhoty), zatímco u mužů je za nemístné považováno cokoliv jen vzdáleně feminního, například růžová barva oblečení.[13] V anglofonních kulturách existují také specifické výrazy pro děti, které svým chováním a zájmy hrají jinou roli, než jaká je od nich očekávána na základě jejich genderové identity. Chlapci, jejichž chování naplňuje očekávání kladené na feminní gender, se označují spíše pejorativně jako „sissy-boys“, dívky chovající se podle maskulinních standardů jako „tomboys“.[14]

Jiným příkladem tohoto jevu jsou mechanismy vyrovnávání se stresem. Zatímco očekávanou feminní reakcí je pláč, maskulinní role vyžaduje vulgarismy. Ve druhé polovině 20. století se závaznost těchto rolí zmenšila: stalo se běžným, že také ženy užívají vulgárního jazyka.[15] Pláč nicméně zůstal s maskulinní rolí neslučitelný. Je přitom možné, avšak nejisté, že na pláč mají vliv hormony (jako prolaktin), a je-li tomu tak, pak je náchylnost k pláči jako genderová role také částečně biologicky podmíněná.[16] Obecně lze také říci, že feminní genderové role se pojí s projevováním prosociálních emocí (empatie, radost, nadšení) a emocí spojených s bezbranností (strach, smutek, zahanbení). Naproti tomu maskulinní genderové role jsou spojené s projevy takových emocí, které slouží k projevu nebo posílení moci (hněv, hrdost, pohrdání).[17]

Reference

  1. ↑ HRDLIČKOVÁ, Alena. Úvod do gender studies. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2007. 166 s. ISBN 978-80-86708-41-6. S. 9. 
  2. ↑ MCILVENNY, Paul. Critical Reflections on Perfmativity and the „Un/Doing“ of Gender and Sexuality in Talk. In: MCILVENNY, Paul. Talking Gender and Sexuality. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 1994. ISBN 978-1-58811-173-9. S. 127.
  3. ↑ SANTORE, Daniel M. Gender Role Ideology and Intimacy. In: O'BRIEN, Jodi. Encyclopedia of Gender and Society. Los Angeles: SAGE Publications, 2008. ISBN 978-1-4522-6602-2.
  4. ↑ CHARLEBOIS, Justin. Gender and the Construction of Hegemonic and Oppositional Femininities. Lanham: Lexington Books, 2010. 162 s. ISBN 978-0-7391-4490-9. S. 17. 
  5. ↑ FORTIN, Nicole. Gender Role Attitudes and the Labour-market Outcomes of Women across OECD Countries. Oxford Review of Economic Policy. 1. 10. 2005, 21 2005, čís. 3, s. 416–438. Dostupné online. 
  6. ↑ WRIGHT, Monica L. „De Fil d’Or et de Soie“: Making Textiles in Twelfth-Century French Romance. In: NETHERTON, Robin; OWEN-CROCKER, Gale R. Medieval Clothing and Textiles. Woodbridge: The Boydell Press, 2006. ISBN 978-1-84383-203-4. S. 62–63.
  7. ↑ OWEN BLAKEMORE, Judith E; BERENBAUM, Sheri A; LIBEN, Lynn S. Gender Development. New York: Psychology Press, 2008. 536 s. Dostupné online. ISBN 978-1-135-07933-8. S. 7–11. 
  8. ↑ BOSE, Christine. Women in 1900: Gateway to the Political Economy of the 20th Century. Philadelphia: Temple University Press, 2010. 272 s. ISBN 978-1-59213-782-4. S. 22. 
  9. ↑ CHAVES, Mark. Ordaining Women: Culture and Conflict in Religious Organizations. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1999. 237 s. ISBN 978-0-674-64146-4. S. 1–7. 
  10. ↑ THOMASSEN, Merete. Constructions of Gender, Liturgies and Dichotomies from a Norwegian Perspective. In: ERIKSSON, Anne-Louise; GUNNER, Goran; BLADER, Nick. Exploring a Heritage: Evangelical Lutheran Churches in the North. Eugene: Pickwick Publications, 2012. ISBN 978-1-62189-912-9. S. 197.
  11. ↑ LINDSEY, Linda L. Gender Roles: A Sociological Perspective. Abingdon: Routledge, 2015. 576 s. ISBN 978-1-317-34808-5. S. 3–4. 
  12. ↑ Lindsey (2015), s. 265.
  13. ↑ BASOW, Susan A. Gender and Identity. In: LEVESQUE, Roger J. R. Encyclopedia of Adolescence. New York: Springer, 2011. ISBN 978-1-4419-1696-9. S. 1145.
  14. ↑ JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: Vývoj a úskalí. Praha: Grada Publishing, 2008. 288 s. ISBN 978-80-247-6745-1. S. 45. 
  15. ↑ EDWARDS, John. Language and Identity: An introduction. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 324 s. Dostupné online. ISBN 978-1-139-48328-5. S. 145. 
  16. ↑ DEAUX, Kay. Gender and Emotion: Notes from a grateful tourist. In: FISCHER, Agneta H. Gender and Emotion: Social Psychological Perspectives. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-521-63986-6. S. 314.
  17. ↑ FISCHER, Agneta H; MANSTEAD, Antony S. R. The relation between gender and emotion in different cultures. In: FISCHER, Agneta H. Gender and Emotion: Social Psychological Perspectives. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-521-63986-6. S. 72.

Externí odkazy