Genderové stereotypy v českém školství

Pojem gender se používá v souvislosti s rozdíly mezi muži a ženami. Tyto rozdíly jsou podle genderových teoretiků utvářeny sociálně a kulturou, ve které žijeme. Genderovou rovností potom chápeme rovné příležitosti mužů a žen v souvislosti se vzděláváním, v zaměstnání, ale i v rodinném životě.

Nejčastější formou nerovností mezi ženami a muži jsou tzv. genderové stereotypy, které jsou předávány socio-kulturně, v rodině i vzdělávacím systému. Ve školství se tyto rozdíly projevují například při rozdělování úkolů v rámci třídy (tvorba nástěnek, zalévání květin), ale i jednotlivých předmětů (děvčata mají vaření, chlapci dílny, dívky mají osvětu v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a chlapci mají volno). Stereotypy jsou spjaty s představou, že ženy a muži mají ve společnosti zastávat odlišné role, jsou k nim biologicky naprogramováni a je správné tyto rozdíly výchovou dále podpořit. Stereotypy mohou ovlivňovat i výběr budoucího povolání.^[1] Společnost předpokládá, že se dívky zaměřují především na humanitní obory, zatímco chlapci na technické apod.

Reprodukce genderových nerovností nespočívá jen v předávání genderových stereotypů^[2]. Svou roli sehrávají především vztahy moci, uplatňování privilegií a diskriminace.

Genderová politika

Ve spisu evropské informační sítě Eurydice se nachází: „Tradiční genderové role i stereotypy mají tendence přetrvávat na všech úrovních vzdělávání. Ovlivňují socializaci žáků a následně výběr jejich povolání.“ Vznikají proto politické dokumenty na mezinárodní úrovní (OSN, EU), které se snaží zabránit jak předávání genderových stereotypů, tak nerovných šancí v zaměstnání. Diskriminaci žen ve vedoucích pozicích se zabývá OSN i EU.^[3]

„Genderová rovnost je nejčastěji formulována jako rovné zacházení či rovné příležitosti žen a mužů. V České republice je podle školského zákona jedním z cílů vzdělávání pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti. Prvořadým cílem genderových politik rovnosti ve vzdělávání je proto zpochybnit tradiční genderové role a stereotypy.“^[3]

Školská politika v Česku

Česká republika se zavázala genderovou rovnost prosazovat v souvislosti s mezinárodními dokumenty. „Od roku 1998 je oblast rovných příležitostí žen a mužů specificky řešena v jednotlivých resortech, včetně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. MŠMT v návaznosti na vládní dokument každoročně připravuje 'Priority a postupy MŠMT při prosazování rovných příležitostí mužů a žen', v němž formuluje směr a dílčí úkoly pro politiku genderové rovnosti ve své gesci.“ ^[4]

V Česku připravuje zákony v oblasti školství Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Národním vzdělávacím programem je tzv. Bílá kniha, v ní se mluví o „rovném přístupu ke vzdělávání, o vyrovnání nerovností sociálního a kulturního prostředí i všech znevýhodnění daných zdravotními, etnickými či specificky regionálními důvody a o podpoře demokratických a tolerantních postojů ke všem členům společnosti bez rozdílu.“^[5] V posledních letech prodělalo české školství velké změny. Učební osnovy byly nahrazeny vzdělávacími programy. Z Národních vzdělávacích programů vychází Rámcové vzdělávací programy, které tvoří rámec pro Školní vzdělávací programy.^[6] Podle Ireny Smetáčkové je „hlavním přínosem RVP důraz na osobnost studujícího. Osnovy se věnovaly tomu, co má škola učit, RVP jsou pojaty z hlediska žáků – co má studující umět. Nesměřují výrazně a explicitně ke snižování genderových nerovností, nicméně obsahují některé dílčí body, které se rovnosti mezi ženami a muži dotýkají.“^[4]

Podle Lucie Jarkovské a Kateřiny Liškové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se „daleko více než MŠMT této problematice věnují nevládní organizace financované z grantů, které pořádají školení a vydávají publikace. Mezi nejvýznamnější patří Otevřená společnost, o.p.s., Nezávislé sociálně ekologické hnutí (Nesehnutí) a Žába na prameni, o.s.“^[7] České školství také podle nich údajně vštěpuje jednotlivým aktérům postoje, které vedou k následnému předávání genderových nerovností a tím přispívají k jejich reprodukci. Navíc působí dojmem legitimizace, která změnu v této oblasti dále stěžuje.^[7]

Stav genderové rovnosti a plán MŠMT

Podle údajů, které MŠMT převzalo za statistik Českého statistického úřadu, se genderové nerovnosti projevují nejen mezi žáky, ale i mezi učiteli, jejich rozvrstvením na jednotlivých úrovních vzdělávacího systému i na jejich platovém ohodnocení. Počet žen je výrazně vyšší na nižších úrovních vzdělávání (ve školním roce 2012/2013 v mateřských školách 99,7 %), naopak s vyšším stupněm se zvyšuje počet mužů (ve stejném školním roce na vysokých školách 64,7 %).^[8]

„Statistické údaje ukazují, že vyšší vzdělání přináší jednotlivcům statisticky vyšší šanci na vyšší výdělek. Nicméně to neplatí bez ohledu na gender. V České republice bude skupina více vzdělaných žen vydělávat více než skupina méně vzdělaných žen, ale ne nutně již více, než skupina více vzdělaných mužů. V každé vzdělanostní kategorii vydělávají ženy méně než muži. Podle Českého statistického úřadu činila v roce 2011 průměrná hrubá mzda ženy s maturitou 23 175 Kč, průměrná hrubá mzda stejně vzdělaného muže byla 28 441 Kč, vysokoškolačky braly v průměru 35 230 Kč, vysokoškoláci 48 882 Kč. Dokonce čím déle ženy ve vzdělávacím systému setrvávají a čím vyššího stupně vzdělání dosahují, tím větší bude rozdíl mezi jejich příjmem a příjmem jejich stejně vzdělaných vrstevníků-mužů.“ (Tento problém se netýká pouze školství.)^[8]

V souvislosti s těmito a dalšími zjištěními prezentovanými v dokumentu Stav genderové rovnosti v resortu MŠMT a Návrh střednědobého strategického plánu v oblasti genderové rovnosti nacházejí tyto střednědobé strategie:^[4]

1. Střednědobá strategie genderové rovnosti ve vzdělávání – Strategie genderové rovnosti ve vzdělávání vychází z představy genderově rovného školství, které se vyznačuje třemi následujícími znaky:
   1. genderová parita, tj. vyrovnanější zastoupení dívek a chlapců v různých segmentech vzdělávacího systému,
   2. rovné a spravedlivé podmínky a zacházení s dívkami a chlapci v průběhu vzdělávání,
   3. zahrnutí genderové problematiky do obsahu vzdělávání tak, aby mohlo dojít k uvědomění a porozumění genderovým stereotypům v myslích žáků a žákyň.
2. Střednědobé cíle v oblasti školství:
   1. Zvýšení prostupnosti dívčích a chlapeckých vzdělávacích trajektorií,
   2. vyrovnání genderového rozdílu ve školních výkonech,
   3. podpora genderové perspektivy v kurikulu,
   4. změna podílu mužů a žen v učitelství.

Reference

Externí odkazy

• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: http://www.msmt.cz/
• Otevřená společnost: http://www.otevrenaspolecnost.cz/
• Žába na prameni, o.s.: http://www.zabanaprameni.cz/
• Národní agentura pro evropské vzdělávací programy: http://www.naep.cz/eurydice