Genderově podmíněné násilí

Genderově podmíněné násilí je násilí páchané vůči osobám z důvodu jejich pohlaví a genderové identity. Vede nejen k tělesné, ale také k sexuální, psychické, citové a ekonomické deprivaci člověka. I když většina genderově podmíněného násilí je páchána muži na ženách, nelze pojmy násilí na ženách a genderově podmíněné násilí zaměňovat. Jednou z možných příčin tohoto násilí jsou mocenské nerovnosti mezi ženami a muži.^[1]

K genderově podmíněnému násilí může docházet na pracovišti, ve vztahu či v rodině. Častým jevem je kumulace genderového násilí s jinými formami diskriminace, jako je například diskriminace na základě věku, rasy, etnika, národnosti, náboženství, rodinné situace atd. Nejvíce ohroženou skupinou v českém prostředí jsou tedy ženy nebílé rasy, svobodné matky a zástupkyně nižší sociální třídy.^[2]

O rozšířenosti genderově podmíněného násilí jsou získávána data především klinickými studiemi, oficiálními statistikami a sociologickými výzkumy. Z klinických studií vyplývají informace o konkrétních případech násilí v rodině a data, která by jinak nebylo možné získat. Tato data však nemohou být použita pro zkoumání násilí v rodině, protože jsou získána z malého, nereprezentativního vzorku populace. Oficiální statistiky jsou tvořeny většinově z šetření policie a zdravotnictví. Daná data jsou však zkreslena, jelikož zachycují pouze případy, které byly ohlášeny na policii. Sociologické výzkumy jsou proto jedním z nejvýznamnějších zdrojů dat pro zjišťování výskytu násilí v rodině. Jedinou jejich možnou překážkou je citlivost tématu a s ním související neochota vypovídat.^[3]

Z dat získaných nejnovějším výzkumem pořádaným roku 2020 v rámci projektu UniSAFE^[4] vyplývá, že dvě ze tří osob se setkali na akademické půdě s násilím, které bylo podmíněno jejich etnicitou, zdravím, genderovou či sexuální orientací. Výzkum také mapuje jednotlivé instituce a jejich přístup k odstranění tohoto problému. Do výběrového vzorku se zapojilo 46 univerzit z 15 zemí Evropy. Mezi nejčastější projevy násilí na akademické půdě lze zařadit psychické násilí a sexuální obtěžování.^[5]

K genderově podmíněnému násilí dochází i v rodině, což zahrnuje fyzické útoky, vyhrožování, psychické a sexuální násilí či zanedbávání péče. Obecně lze tento pojem definovat jako jakoukoliv formu násilí, která způsobuje oběti bolest a psychickou újmu.

Trh práce je stále založen na konzervativním pojetí dělby práce na „mužskou“ a „ženskou.“ Ženy obvykle pracují ve zdravotnictví, vzdělávání či sociálních službách. Muži naopak jednoznačně dominují v technických oborech. Problém však tkví v platových podmínkách, protože ženy si v průměru vydělají 75 % platu mužů. Muži také dostávají větší důvěru k vedení týmu podřízených.^[6] Jedním z nejvýraznějších znevýhodňujících faktorů pro ženy je předpoklad, že každá zaměstnaná žena jednou bude mít děti, a tudíž bude muset být její pozice dočasně zastoupena. Tyto pracovní nerovnosti vedou k genderově podmíněnému násilí a mohou vést i k sexuálnímu obtěžování na pracovišti.^[2]

Jednou z forem genderově podmíněného násilí na trhu práce je sexuální obtěžování konané na jednotlivcích z důvodu genderu, sexuální orientace či jiných faktorů. Oběťmi tohoto násilí jsou převážně ženy, které jsou kvůli tomu vytlačovány z pracovních pozic, kde by mohly ohrozit symbolickou nadvládu mužů (udržuje se tak patriarchální systém). Ženy tedy preferují méně placené femininní práce. Rovněž je empiricky dokázáno, že pokud žena vstoupí do mužského kolektivu, je výrazně více vystavena sexuálnímu obtěžování.^[2]

Již po desetiletí visí ve společnosti otázka týkající se domácího násilí, jež je formulována pomocí definice jako jakýkoliv akt, který poškozuje oběť. Zahrnuje to fyzické útoky, vyhrožování, psychické, sexuální násilí či zanedbávání péče. V odborné společnosti neexistuje jednoznačný pohled na to, jak široká by tato definice měla být a co vše by měla zahrnovat. O rozšířenosti domácího násilí ve společnosti není odbornou společností nalezen jednotný konsenzus. K získávání dat jsou používány především klinické studie, oficiální statistiky a sociologické výzkumy.^[3]

Domácí násilí je založeno na trvalé asymetrii ve vztahu, kdy jeden z partnerů je pachatelem tohoto násilí a druhý z partnerů je obětí. Mezi faktory, které ovlivňují, kdo je pachatelem, a kdo je obětí, řadíme i genderovou identitu. Pachatel využívá svou ekonomickou, fyzickou či psychickou převahu.^[7]