Gene Tunney
James Joseph Tunney | |
---|---|
![]() Gene Tunney kolem roku 1925 | |
Osobní informace | |
Přezdívka | boxující námořník, matematik boxu |
Datum narození | 25. května 1897 |
Místo narození | New York |
Datum úmrtí | 7. listopadu 1978 (ve věku 81 let) |
Místo úmrtí | Greenwich |
Choť | Polly Lauder Tunney (1928–1978) |
Děti | John V. Tunney |
Výška | cm |
Hmotnost | kg |
Sportovní informace | |
Sport | box |
Váhová kategorie | těžká, polotěžká |
Výsledky | |
mistr světa v těžké váze | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
James Joseph „Gene“ Tunney (25. května 1897 New York – 7. listopadu 1978 Greenwich) byl americký profesionální boxer irského původu aktivní od roku 1915 do roku 1928. Od roku 1926 do roku 1928 byl mistrem světa v těžké váze, americký titul v polotěžké váze držel dvakrát mezi lety 1922 a 1923. Knokautoval Georgese Carpentiera a dvakrát porazil Jacka Dempseyho (nejprve v roce 1926 a znovu v roce 1927). Tunneyova úspěšná obhajoba titulu proti Dempseymu zůstává jedním z nejznámějších zápasů v historii boxu (Zápas s dlouhým odpočítáváním). Po vítězství nad Tomem Heeneyem v roce 1928 odešel na odpočinek jako neporažený mistr světa v těžké váze (časopis The Ring ho jmenoval boxerem roku).
Mládí
Mary Lydonová z Culleen House v Kiltimaghu v hrabství Mayo v severovýchodním Irsku emigrovala do Spojených států po velkém hladomoru . Usadila se v New Yorku, kde potkala Johna Tunneyho, také z Kiltimaghu. Vzápětí se vzali a měli spolu sedm dětí; jeden syn byl zavražděn kolem roku 1920, další byl detektivem policejního oddělení v New Yorku v letech 1924 až 1951 (zemřel v roce 1971), Gene se stal slavným mistrem světa v těžké váze v boxu.
Gene Tunney se narodil 25. května 1897 v New Yorku. V roce 1912 nastoupil ve společnosti Ocean Steamship, kde zůstal až do začátku válka s Německem v roce 1917. Inspirován prezidentem Theodorem Rooseveltem tužil si svoji fyzickou kondici – běhal, plaval, vesloval a o poledních přestávkách na úřadě boxoval se spolupracovníky.[1] V roce 1917 nastoupil k americkému námořnictvu a odjel na frontu do Evropy.
Kariéra

Tunney se i v armádě věnoval sportu a v boxu si vydobil titul mistra americké expediční jednotky v Paříži v polotěžké váze v roce 1919.[2] Po návratu trénoval v New Yorku, kde také studoval – anatomii a dějiny sportu. V roce 1920 porazil ve své váze několik boxerů, většinou k. o.[1]
Zimu roku 1921 strávil jako dřevorubec v severním Ontariu pro společnost JR Booth Company. Vysvětlil to tak, že „chtěl samotu a namáhavou práci v lesích, aby se připravil na kariéru, která se před ním objevila“.[3]
V roce 1922 porazil před 15 tisíci diváky mistra světa v polotěžké váze Levinského. O několik týdnů později jej vyzval Harry Greb, jediný boxer, který Tunneyho dokázal porazit. Ve třech dalších zápasech s tímto boxerem však už Tunney nezaváhal.[1]
Když v roce 1923 získal zpět titul mistra světa v polotěžké váze, začal vyzývat boxery v těžké vázy. Postupně porážel velké boxery, jež ve své kariéře porazil stávající mistr světa Jack Dempsey – Erminia Spallu, Georgese Carpentiera, Jeffa Smithe a Tommyho Gibbonse.[1]
23. září 1926 se odehrál zápas o titul mistra světa Jack Dempsey v. Gene Tunney před 120 tisíci diváky v americké Filadelfii. Do čtvrtého kola byl aktivnější Dempsey, od pátého kola se karta obrátila. Po desátém kole je vyhlášen nový mistr světa: Gene Tunney.
O rok později byla odveta v Chicagu. Ve čtvrtém kole poslal Dempsey Tunneyho k zemi. Po úderu se však nevrátil do neutrálního rohu, a tak rozhodčí počítání přerušil, aby ho napomenul. Poté se k počítání vrátil a Tunney vstal až na číslo 9. Ležel tedy nejméně 14 vteřin. Zápas, ve kterém nakonec Tunney titul obhájil, vstoupil do dějin boxu pod přezdívkou Zápas s dlouhým odpočítáváním.[1]
V roce 1928 porazil jediného dalšího vyzyvatele Darcy Heeneyho z Nového Zélandu v jedenáctém kole k.o. a pak dal titul mistra světa všech vah k dispozici.[1]
Tunney byl považován za extrémně zručného boxera, který vynikal v obraně. Pro jeho chytrou techniku se mu přezdívalo matematik ringu.[1] Tunney boxoval v 68 oficiálních profesionálních zápasech. Prohrál jen jednou s Harrym Grebem v roce 1922. Kromě toho bylo ještě mnoho zápasů, jejichž bodování bylo neoficiální. Ani z nich ale žádný neprohrál. Ještě jednu prohru sám na sebe prozradil, a to rozhodnutím rozhodčích po deset kolech zápasu u námořnictva proti Tommy Loughranovi, ještě než oba začali profesionální kariéru.
Tunney si zahrál ve filmu The Fighting Marine v roce 1926, z něhož se bohužel nedochovala žádná kopie.
V roce 1928 byl zvolen prvním boxerem roku v časopisu Ring Magazine. V roce 1980 byl zvolen do Světové síně slávy boxu, v roce 1990 do Mezinárodní síně slávy boxu a v roce 2001 do Sportovní síně slávy námořních sborů Spojených států.
Osobní život
V roce 1928 se Tunney oženil s Mary „Polly“ Lauderovou (24. dubna 1907 – 19. dubna 2008), jejímž dědečkem byl miliardář George Lauder, první bratranec a obchodní partner průmyslníka a filantropa Andrew Carnegieho. Podle biografie z roku 2007, Tunney slíbil Polly, že zanechá boxu. Před sňatkem byl v roce 1927 žalován za porušení zásnubního slibu paní Katherine King Fogartyovou.[4]
V roce 1931 navštívil Sovětský svaz, který na něj zprvu udělal dobrý dojem, ale když mu byla předvedena továrna, kde se tavily kostelní zvony a dozvěděl se o masovém ničení pravoslavných ikon[5], byl šokován a jeho reportáže pro týdeník Collier's byly vesměs negativní.[6]
Po odchodu z profesionální kariéry manželé žili ve Stamfordu v Connecticutu a vychovali čtyři děti.[7] Měli jednu dceru a tři chlapce, z nichž John Varick Tunney (1934–2018) byl americkým poslancem a senátorem z Kalifornie od roku 1965 do roku 1977.
Smrt
Tunney zemřel v Greenwichské nemocnici v Connecticutu ve věku osmdesáti let po selhání oběhového systému.[8] Byl pohřben na Long Ridge Union Cemetery ve Stamfordu v Connecticutu.
Bojový styl a úspěchy

Tunney byl myslící bojovník, který vnímal boxerský zápas jako šachovou partii, což nebylo populární v době, kdy byli středem pozornosti tvrdí a přímočaří boxeři jako Jack Dempsey, Harry Greb a Mickey Walker. Tunneyho styl byl ovlivněn dalšími známými boxerskými mysliteli, jako byli James J. Corbett a Benny Leonard. Přesto je nepřesné považovat Tunneyho za předchůdce Muhammada Aliho. Především v pěti zápasech proti lidskému větrnému mlýnu Grebovi byl stejně tvrdým boxerem jako jeho současníci.
Tunney, který se spoléhal na svůj pohyb a levý hák, studoval své soupeře od první vteřiny zápasu. Obecně dával přednost obrannému pohybu kolem ringu a rychlým protiútokům, kterými vyvedl soupeře z rovnováhy. V jeho zápasech proti Jacku Dempseymu může dnešní divák vidět Tunneyho styl: ruce držené nízko kvůli razanci, rychlá práce nohou, kterou se dokázal přizpůsobit každému pohybu soupeře, a rychlé přesné protiútoky zleva zprava.
Tunney nebyl nikdy knokautován, sražen k zemi byl jen jednou a to v druhém zápase s Dempseyem s nechvalně známým dlouhým odpočítáváním. Je tak jedním z pouhých pěti mistrů v těžké váze, spolu s Rocky Marcianem, Riddickem Bowem, Sultanem Ibragimovem a Nicolaim Valuevem, který opustil profesionální dráhu, aniž by o titul přišel porážkou v ringu. Tunney, spolu s Marcianem, Lennoxem Lewisem a Vitalim Kličkem, je jedním ze čtyř šampiónů v těžké váze, který opustil ring jako šampión a ukončil svou kariéru vítězstvím v boji o titul mistra světa. Poté, co pomstil svou jedinou porážku s Harrym Grebem, a poté ještě jednu remízu, se Tunney připojil k Ingemarovi Johanssonovi, Rocky Marcianovi, Lennoxu Lewisovi a Riddicku Bowovi jako jeden z pět šampionů v těžké váze, kteří odešli do důchodu po vítězství nad každým soupeřem, kterému čelili jako profesionálové.
Publikace

V 1932, Tunney publikoval knihu Muž musí bojovat (A Man Must Fight), ve které komentoval svou kariéru a techniku boxu.
Ohlasy v kultuře
V písni Ona Twists the Knife Again z alba Richarda Thompsona z roku 1985 Across a Crowded Room, je verš: „Jsem v pěstním souboji / ona si myslí, že je Gene Tunney!“ („I'm in a fist fight/She thinks she's Gene Tunney!“)
V prvním jednání hry o Smrti obchodního cestujícího od Arthura Millera říká Willy svým synům, že má boxovací pytel s Tunneyho podpisem.
V filmu s boxerskou tematikou Vítěz bere vše (Winner Takes All), postava Jimmy Kane, kterou hrál James Cagney, lamentuje nad snahou, aby se vzdělal, že William Shakespeare byl „tím, kdo zničil Gene Tunneyho“.
Profesionální boxerský záznam
No. | Result | Record | Opponent | Type | Round, time | Date | Location | Notes |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
88 | vítězství | 82–1–4 (1) | ![]() | TKO | 11 (15), 2:52 | 26 Jul 1928 | ![]() | obhajoba titulu mistra světa v těžké váze |
87 | vítězství | 81–1–4 (1) | ![]() | UD | 10 | 22 Sep 1927 | ![]() | obhajoba titulu mistra světa v těžké váze |
86 | vítězství | 80–1–4 (1) | ![]() | UD | 10 | 23 Sep 1926 | ![]() | zisk titulu mistra světa v těžké váze |
85 | vítězství | 79–1–4 (1) | ![]() | KO | 2 (10), 0:31 | 29 Dec 1925 | ![]() | |
84 | vítězství | 78–1–4 (1) | ![]() | NWS | 12 | 18 Nov 1925 | ![]() | |
83 | vítězství | 77–1–4 (1) | ![]() | KO | 3 (10) | 25 Sep 1925 | ![]() | |
82 | vítězství | 76–1–4 (1) | ![]() | KO | 2 (10) | 3 Jul 1925 | ![]() | |
81 | vítězství | 75–1–4 (1) | ![]() | KO | 12 (15) | 5 Jun 1925 | ![]() | |
80 | vítězství | 74–1–4 (1) | ![]() | NWS | 10 | 27 Mar 1925 | ![]() | |
79 | vítězství | 73–1–4 (1) | ![]() | NWS | 15 | 8 Dec 1924 | ![]() | |
78 | vítězství | 72–1–4 (1) | ![]() | TKO | 2 (8) | 10 Nov 1924 | ![]() | |
77 | vítězství | 71–1–4 (1) | ![]() | TKO | 1 (8), 2:05 | 27 Oct 1924 | ![]() | |
76 | vítězství | 70–1–4 (1) | ![]() | PTS | 10 | 27 Sep 1924 | ![]() | |
75 | remíza | 69–1–4 (1) | ![]() | NWS | 10 | 17 Sep 1924 | ![]() | |
74 | vítězství | 69–1–3 (1) | ![]() | TKO | 8 (12) | 18 Aug 1924 | ![]() | |
73 | vítězství | 68–1–3 (1) | ![]() | TKO | 15 (15), 0:14 | 24 Jul 1924 | ![]() | |
72 | vítězství | 67–1–3 (1) | ![]() | TKO | 7 (12) | 26 Jun 1924 | ![]() | |
71 | vítězství | 66–1–3 (1) | ![]() | NWS | 10 | 17 Mar 1924 | ![]() | |
70 | vítězství | 65–1–3 (1) | ![]() | PTS | 15 | 15 Feb 1924 | ![]() | |
69 | vítězství | 64–1–3 (1) | ![]() | KO | 2 (10) | 24 Jan 1924 | ![]() | |
68 | vítězství | 63–1–3 (1) | ![]() | NWS | 10 | 15 Jan 1924 | ![]() | |
67 | vítězství | 62–1–3 (1) | ![]() | UD | 15 | 10 Dec 1923 | ![]() | obhajoba titulu mistra USA v polotěžké váze |
66 | vítězství | 61–1–3 (1) | ![]() | PTS | 12 | 31 Jul 1923 | ![]() | |
65 | vítězství | 60–1–3 (1) | ![]() | NWS | 10 | 16 May 1923 | ![]() | |
64 | vítězství | 59–1–3 (1) | ![]() | TKO | 8 (10) | 7 May 1923 | ![]() | |
63 | vítězství | 58–1–3 (1) | ![]() | SD | 15 | 23 Feb 1923 | ![]() | zisk titulu mistra USA v polotěžké váze |
62 | vítězství | 57–1–3 (1) | ![]() | PTS | 12 | 3 Feb 1923 | ![]() | |
61 | remíza | 56–1–3 (1) | ![]() | NC | 4 (8) | 29 Jan 1923 | ![]() | |
60 | vítězství | 56–1–3 | ![]() | KO | 4 (15) | 29 Nov 1922 | ![]() | |
59 | vítězství | 55–1–3 | ![]() | KO | 1 (12), 1:22 | 3 Nov 1922 | ![]() | |
58 | vítězství | 54–1–3 | ![]() | PTS | 10 | 27 Oct 1922 | ![]() | |
57 | remíza | 53–1–3 | ![]() | NWS | 8 | 24 Aug 1922 | ![]() | |
56 | vítězství | 53–1–2 | ![]() | NWS | 12 | 17 Aug 1922 | ![]() | |
55 | vítězství | 52–1–2 | ![]() | KO | 3 (10) | 4 Aug 1922 | ![]() | |
54 | vítězství | 51–1–2 | ![]() | PTS | 12 | 7 Jul 1922 | ![]() | |
53 | prohra | 50–1–2 | ![]() | UD | 15 | 23 May 1922 | ![]() | ztráta titulu mistra USA v polotěžké váze |
52 | vítězství | 50–0–2 | ![]() | TKO | 9 (10) | 10 Apr 1922 | ![]() | |
51 | vítězství | 49–0–2 | ![]() | NWS | 10 | 3 Mar 1922 | ![]() | |
50 | vítězství | 48–0–2 | ![]() | TKO | 4 (8) | 11 Feb 1922 | ![]() | |
49 | vítězství | 47–0–2 | ![]() | TKO | 6 (12), 2:50 | 11 Feb 1922 | ![]() | |
48 | vítězství | 46–0–2 | ![]() | PTS | 12 | 13 Jan 1922 | ![]() | zisk titulu mistra USA v polotěžké váze |
47 | vítězství | 45–0–2 | ![]() | KO | 6 (8) | 22 Dec 1921 | ![]() | |
46 | vítězství | 44–0–2 | ![]() | TKO | 7 (12), 1:35 | 25 Oct 1921 | ![]() | |
45 | vítězství | 43–0–2 | ![]() | TKO | 3 (8) | 14 Oct 1921 | ![]() | |
44 | vítězství | 42–0–2 | ![]() | PTS | 7 | 26 Sep 1921 | ![]() | |
43 | vítězství | 41–0–2 | ![]() | PTS | 12 | 18 Aug 1921 | ![]() | |
42 | vítězství | 40–0–2 | ![]() | PTS | 10 | 4 Aug 1921 | ![]() | |
41 | vítězství | 39–0–2 | ![]() | TKO | 7 (8) | 2 Jul 1921 | ![]() | |
40 | vítězství | 38–0–2 | ![]() | KO | 1 (12), 2:45 | 28 Jun 1921 | ![]() | |
39 | vítězství | 37–0–2 | ![]() | NWS | 10 | 7 Dec 1920 | ![]() | |
38 | vítězství | 36–0–2 | ![]() | NWS | 6 | 25 Nov 1920 | ![]() | |
37 | vítězství | 35–0–2 | ![]() | NWS | 10 | 25 Oct 1920 | ![]() | |
36 | vítězství | 34–0–2 | ![]() | TKO | 2 (8) | 22 Oct 1920 | ![]() | |
35 | vítězství | 33–0–2 | ![]() | TKO | 3 (10), 0:40 | 28 Jun 1920 | ![]() | |
34 | vítězství | 32–0–2 | ![]() | TKO | 2 (12) | 7 Jun 1920 | ![]() | |
33 | vítězství | 31–0–2 | ![]() | KO | 3 (10) | 9 Apr 1920 | ![]() | |
32 | vítězství | 30–0–2 | ![]() | KO | 1 (8), 2:15 | 5 Apr 1920 | ![]() | |
31 | vítězství | 29–0–2 | ![]() | KO | 5 (8) | 4 Mar 1920 | ![]() | |
30 | vítězství | 28–0–2 | ![]() | KO | 8 (8), 1:06 | 2 Feb 1920 | ![]() | |
29 | vítězství | 27–0–2 | ![]() | KO | 1 (8), 2:50 | 26 Jan 1920 | ![]() | |
28 | vítězství | 26–0–2 | ![]() | KO | 1 (8) | 20 Jan 1920 | ![]() | |
27 | vítězství | 25–0–2 | ![]() | KO | 2 (8) | 1 Jan 1920 | ![]() | |
26 | vítězství | 24–0–2 | ![]() | KO | 2 (8) | 29 Dec 1919 | ![]() | |
25 | vítězství | 23–0–2 | ![]() | NWS | 8 | 16 Dec 1919 | ![]() | |
24 | vítězství | 22–0–2 | ![]() | PTS | 10 | 26 Apr 1919 | ![]() | zisk titulu mistra amerických expedičních sil v polotěžké váze |
23 | vítězství | 21–0–2 | ![]() | PTS | 10 | 14 Apr 1919 | ![]() | |
22 | vítězství | 20–0–2 | ![]() | KO | 3 | 31 Mar 1919 | ![]() | |
21 | vítězství | 19–0–2 | ![]() | KO | 1 | 24 Mar 1919 | ![]() | |
20 | vítězství | 18–0–2 | ![]() | PTS | 4 | 27 Jan 1919 | ![]() | |
19 | vítězství | 17–0–2 | ![]() | KO | 2 | 9 Jan 1919 | ![]() | |
18 | remíza | 16–0–2 | ![]() | PTS | 10 | 20 Dec 1918 | ![]() | |
17 | vítězství | 16–0–1 | ![]() | KO | 6 | 10 Dec 1918 | ![]() | |
16 | vítězství | 15–0–1 | ![]() | KO | 6 | 20 Nov 1918 | ![]() | |
15 | vítězství | 14–0–1 | ![]() | KO | 6 | 1 Nov 1918 | ![]() | |
14 | vítězství | 13–0–1 | ![]() | KO | 1 (8) | 8 Jul 1918 | ![]() | |
13 | vítězství | 12–0–1 | ![]() | KO | 2 (10) | 15 Jan 1918 | ![]() | |
12 | vítězství | 11–0–1 | ![]() | KO | 2 (10) | 28 Dec 1917 | ![]() | |
11 | vítězství | 10–0–1 | ![]() | NWS | 10 | 2 Oct 1917 | ![]() | |
10 | vítězství | 9–0–1 | ![]() | NWS | 10 | 2 Feb 1917 | ![]() | |
9 | vítězství | 8–0–1 | ![]() | KO | 2 (10) | 29 Dec 1916 | ![]() | |
8 | vítězství | 7–0–1 | ![]() | NWS | 6 | 22 Dec 1916 | ![]() | |
7 | vítězství | 6–0–1 | ![]() | KO | 6 (10) | 15 Dec 1916 | ![]() | |
6 | vítězství | 5–0–1 | ![]() | TKO | 8 (10) | 8 Dec 1916 | ![]() | |
5 | remíza | 4–0–1 | ![]() | NWS | 10 | 21 Jul 1916 | ![]() | |
4 | vítězství | 4–0 | ![]() | NWS | 6 | 1 Dec 1915 | ![]() | |
3 | vítězství | 3–0 | ![]() | KO | 2 (6) | 28 Aug 1915 | ![]() | |
2 | vítězství | 2–0 | ![]() | KO | 3 (10) | 6 Aug 1915 | ![]() | |
1 | vítězství | 1–0 | ![]() | TKO | 8 (10) | 3 Jul 1915 | ![]() |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gene Tunney na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g FOLPRECHT, Václav; RYBÁROVÁ, Miloslava. Černý trůn. 1. vyd. Praha: Olympia, 1977. 175 s. S. 104–113.
- ↑ Gene Tunney | Biography, Record, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tunney was Lumberjack for Ottawa Company. The Globe. September 28, 1926, s. 9. (anglicky)
- ↑ www.britishnewspaperarchive.co.uk. Dostupné online.
- ↑ CUMMINGS, E. E. EIMI: A Journey Through Soviet Russia. [s.l.]: W. W. Norton & Company 496 s. Dostupné online. ISBN 978-0-87140-758-0. (anglicky) Google-Books-ID: 4VMXAAAAQBAJ.
- ↑ Blagovest Bells— The destruction of Russia's bells. www.russianbells.com [online]. [cit. 2020-10-30]. Dostupné online.
- ↑ https://www.leagle.com/decision/1981154242mhtcm150011197
- ↑ select.nytimes.com. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gene Tunney na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Autor: National Library of Ireland on The Commons, Licence: No restrictions
Retired World Heavyweight Boxing Champion Gene Tunney in the perhaps unlikely surroundings of Trinity College Dublin. One of Tunney's stop offs on his very high profile visit to Ireland was to see the Book of Kells. Fairly sure, but would like confirmation, that this photo was taken in the Long Room Library...
Date: Friday, 24 August 1928
NLI Ref.: IND_H_0930Gene Tunney, US American boxer, World Heavyweight champion
Gene Tunney in Marine uniform
Portrait of boxer Gene Tunney