Genealogie

Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu.^[1] Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován starším názvem jako rodopis.

Protože z genealogické posloupnosti vyplývají také právní či prestižní důsledky, je genealogie zatížena mnoha falzy a fikcemi – a to od dob antických (odvozování původu římských císařů od řeckých hrdinů) až do dob dnešních.

Prameny, ze kterých genealogie vychází, jsou v době před zavedením matrik omezeny pouze na listiny, úřední a veřejné knihy. Teprve od 18. století jsou prameny díky povinnému vedení matrik úplnější a systematičtější.

Pokrevenství označuje vztah mezi osobami, které pocházejí z jediného předka (důležitý je pak stupeň pokrevenství). Příbuzenství (sešvagření) jsou vztahy vzniklé manželstvím (tj. vztahy k pokrevním příbuzným partnera).

Genealogické bádání vychází od jedince – příslušníka rodu buď jako ploditele (rodiče) nebo jako zplozeného (zrozeného), a podle toho zkoumá jeho vztahy buď k jeho předkům (ascendentům) nebo k jeho potomkům (descendentům).

Souhrn předků jednotlivce, se nazývá vývod. Vývod býval dříve hodnocen zejména po stránce právní, když šlo o nástupnictví na trůn, svěřenectví, dědictví apod. Neúplná část vývodu se nazývá průba. V dnešní době je vývod důležitou pomůckou v rodopisném zkoumání biologickém a sociologickém, ukazuje vlivy dědičnosti a znázorňuje vzájemné prostupování nejrozmanitějších vrstev společenských v jednotlivých rodech.

Potomstvo jednotlivce (páru jedinců) se nazývá rozrod, jde-li o všechny potomky po meči i po přeslici, nebo rodokmen, přihlíží-li se jen k potomkům mužských členů (tj. k osobám obvykle stejného rodového jména).

Na počátku 21. století došlo k popularizaci genetické genealogie spočívající ve spojení genetického testování DNA s tradičními genealogickými postupy.^[2]

První genealogická společnost vznikla po roce 1890 v Americe.^[3] Česká genealogická a heraldická společnost (ČGHSP) byla založena v roce 1969.^[4]

Genealogové pracují pouze na základě živnostenského listu, ke svojí činnosti neskládají žádné zkoušky.^[5] Většina genealogů nejsou vystudovaní historici, ale ke genealogii se dostali při sestavování rodokmenu jejich vlastní rodiny.^[5]

Pro genealogy pracující s českými a moravskými archiváliemi je kromě češtiny nezbytná znalost paleografie, němčiny a alespoň základů latiny.^[5]

Většina genealogických informací se zaznamenává do rodokmenu, genealogové informace o předcích získávají hlavně z matričních knih archivů (např. SOA Praha, Národní archiv). Dále využívají pomůcky jako policejní přihlášky^[6], soupisy poddaných, farní kroniky atd.

Přístup do matričních knih je podle § 25b zákona č. 301/2000Sb dostupný všem, v případě že uplynula doba 100 let od záznamu o narození, 75 let od záznamu knize manželství a 30 let v knize zemřelých.^[7]

Organizace, které vzdělávají a certifikují genealogy, mají stanovené normy a etické zásady, jimiž se musí řídit.

Genealogický výzkum vyžaduje analýzu dokumentů a vyvozování závěrů na základě důkazů uvedených v dostupných dokumentech. Genealogové potřebují standardy, aby mohli určit, zda je jejich hodnocení důkazů správné, či nikoli. V minulosti si genealogové v USA vypůjčili termíny ze soudního práva, aby mohli zkoumat důkazy nalezené v dokumentech a jejich vztah k závěrům badatele. Rozdíly mezi oběma disciplínami však vytvořily potřebu, aby si genealogové vytvořili vlastní standardy. V roce 2000 vydala Rada pro certifikaci genealogů svou první příručku standardů. Genealogický důkazní standard vytvořený Radou pro certifikaci genealogů je široce rozšířen na seminářích, workshopech a ve vzdělávacích materiálech pro genealogy ve Spojených státech. Ostatní genealogické organizace po celém světě vytvořily podobné standardy, k jejichž dodržování genealogy vyzývají. Tyto standardy poskytují genealogům vodítka pro hodnocení jejich vlastního výzkumu i výzkumu ostatních.

Standardy pro genealogický výzkum zahrnují:^[8][9]

• Jasně zdokumentovat a uspořádat nálezy.
• Uvádějte všechny zdroje konkrétním způsobem, aby je ostatní mohli najít a správně vyhodnotit.
• Vyhledejte všechny dostupné zdroje, které mohou obsahovat informace relevantní pro výzkumnou otázku.
• Důkladně analyzujte zjištění, aniž byste ignorovali rozpory v záznamech nebo negativní důkazy.
• Vycházejte pokud možno z původních, nikoli odvozených zdrojů.
• K závěrům používejte logickou argumentaci založenou na spolehlivých zdrojích.
• Uvědomte si, kdy je určitý závěr pouze „možný“" nebo „pravděpodobný“, nikoli „prokázaný“.
• Uvědomte si, že další záznamy, které dosud nebyly objeveny, mohou závěr vyvrátit.

Genealogové často pracují s citlivými informacemi a tyto informace sdílejí a zveřejňují. Z tohoto důvodu je třeba stanovit etické normy a hranice, kdy jsou informace příliš citlivé na to, aby byly zveřejněny. V minulosti někteří genealogové informace falšovali nebo byli jinak nedůvěryhodní. Genealogické organizace po celém světě stanovily etické standardy jako pokus o eliminaci takových problémů. Mezi etické standardy přijaté různými genealogickými organizacemi patří:^[10][11][12]

• Respektování autorských práv
• Uvést, kde člověk konzultoval práci jiného badatele, a neplagiovat práci jiných badatelů.
• Zacházejte s originálními záznamy s úctou a vyvarujte se jejich poškozování nebo odstraňování z depozitářů.
• Chovejte se k archivům a pracovníkům archivů s úctou.
• Chraňte soukromí žijících osob tím, že nebudete publikovat ani jinak zveřejňovat informace o nich bez jejich svolení.
• Informovat klienty o případném střetu zájmů.
• Při provádění placeného výzkumu si s klientem vyjasněte rozsah výzkumu a poplatky za něj.
• Nevymýšlejte si informace a nezveřejňujte nepravdivé nebo neprokázané informace jako prokázané.
• Citlivě přistupujte k informacím zjištěným při genealogickém výzkumu, které mohou být klientovi nebo členům rodiny nepříjemné.

V roce 2015 představila komise standardy pro genetickou genealogii na Genealogickém institutu v Salt Lake City. Standardy zdůrazňují, že genealogové a testovací společnosti by měli respektovat soukromí klientů a uvědomovat si limity testů DNA. Pojednává také o tom, jak by měli genealogové důkladně dokumentovat závěry učiněné s využitím důkazů DNA.^[13] V roce 2019 Rada pro certifikaci genealogů oficiálně aktualizovala své standardy a etický kodex tak, aby zahrnovaly i standardy pro genetickou genealogii.^[8]

• Peterka, Josef. Cesta k rodinným kořenům. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-307-0. 
• Hlaváček, Ivan - Kašpar, Jaroslav - Nový, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X. S. 119–128. 
• PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. 5. vyd. (4. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2011. 653 s. ISBN 978-80-904312-8-7.
• PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
• PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
• PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.

• Česká genealogická a heraldická společnost v Praze - český spolek podporující genealogii a další pomocné vědy historické
• GEDCOM - přenositelný standard pro ukládání dat genealogických programů
• Prosopografie - zkoumáním okruhu osob, s ohledem na původ, kariéru, či rodinné vztahy
• Seznam genealogického softwaru - stránka porovnávající genealogické programy
• MyHeritage - sociální síť zaměřená na rodinu a rodinné vztahy, která umožňuje svým uživatelům vytvářet online dostupný rodokmen
• WikiTree - svobodná sociální síť zaměřená na genealogii

• Obrázky, zvuky či videa k tématu genealogie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo genealogie ve Wikislovníku
• Genealogie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Jak sestavit rodokmen. Z informací, které jsou na internetu
• Genea.cz – rodopisný rozcestník
• České genealogické forum
• Česká genealogická a heraldická společnost
• WikiTree, otevřený projekt s cílem mapovat rodokmen celého lidstva
• Latinsko-český slovníček