Geneva Open
| Geneva Open | |
|---|---|
| Gonet Geneva Open | |
| Založeno | 1980 |
| Odehráno | Geneva Open 2023 |
| Ukončeno | 1991 |
| Obnoveno | 2015 |
| Místo | Ženeva,  Švýcarsko |
| Dějiště | Tennis Club de Genève |
| Souřadnice | 46°12′ s. š., 6°9′ v. d. |
| Povrch | antuka / venku |
| Soutěže | 28 dvouhra (16 kval.) / 32 čtyřhra |
| Dotace | 630 705 EUR |
| Prize money | 562 815 EUR |
| Období | duben a květen |
| Ředitel | Thierry Grin[1] |
| ATP Tour | |
| 1980–1989 | okruh Grand Prix |
| 1990–1991 | ATP World Series |
| 1992–2014 | ATP Challenger Tour |
| 2015– | ATP Tour 250 |
| gonetgenevaopen Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geneva Open, oficiálně sponzorským názvem Gonet Geneva Open,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný ve švýcarské Ženevě, metropoli stejnojmenného nejzápadnějšího kantonu země. Probíhá v největším a nejstarším[2] švýcarském tenisovém oddílu Tennis Club de Genève v Parc des Eaux-Vives na otevřených antukových dvorcích.
Turnaj byl založen v roce 1980. Mezi lety 1992–2014 se konal v ženevském areálu pouze challenger. V sezóně 2015 došlo k jeho obnovení v rámci okruhu ATP Tour, kde se zařadil do kategorie ATP Tour 250.[2] V období 2016–2020 nesl název Banque Eric Sturdza Geneva Open.[3] V létě 2020 se generálním partnerem stal soukromý bankovní dům Gonet & Cie SA.[4]
Historie
Geneva Open byl založen v roce 1980. Následujících devět sezón se hrál na okruhu Grand Prix. Po vzniku kalendáře ATP Tour roku 1990 se uskutečnily další dva ročníky jako součást nového mužského okruhu. Poté byl přeřazen do nižší úrovně challengerů. V listopadu 2014 řídící organizace ATP oznámila, že práva německého Düsseldorf Open, konaného dva roky, získala pro nezájem sponzorů od sezóny 2015 ženevská událost.[5] V roce 2016 se generálním sponzorem stal bankovní dům Banque Eric Sturdza. Prezident firmy Eric Sturdza byl členem první desítky tenisového žebříčku Švýcarska a jeho bratr Dimitri Sturdza několikanásobným švýcarským mistrem v tenise a kapitánem daviscupového týmu v letech 1992–1993.[6]
Na termínové listině je zařazen do dubna či května. Představuje přípravu na antukový grandslam French Open. Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. V premiérovém ročníku 2015 obnoveného turnaje přislíbil účast švýcarský hráč elitní světové pětky Stan Wawrinka,[7] který prohrál ve čtvrtfinále s Argentincem Federicem Delbonisem. V roce 2016 si již připsal titul. Na Geneva Open 2021 poprvé v historii turnaje startoval 39letý Švýcar Roger Federer,[1] který v rámci návratu na okruh prohrál svůj úvodní zápas se španělským antukářem Pablem Andújarem. Jednalo se o první Federerův zápas na antuce po téměř dvou letech.[8]
Před Wawrinkou byl jediným vícenásobným vítězem dvouhry bývalý první hráč světa Mats Wilander, který triumfoval v letech 1982 a 1983. Dalšími tenisty, kteří získali titul a během kariéry vystoupali na čelo žebříčku ATP, se stali vítěz druhého ročníku Björn Borg a posledního – před obdobím challengerů, Thomas Muster. V roce 2022 se dvojnásobným šampionem stal Nor Casper Ruud.
Přehled finále
Dvouhra
| Rok | vítěz | finalista | výsledek |
|---|---|---|---|
| 1980 |  Balázs Taróczy |  Adriano Panatta | 6–3, 6–2 |
| 1981 |  Björn Borg |  Tomáš Šmíd | 6–4, 6–3 |
| 1982 | Mats Wilander | Tomáš Šmíd | 7–5, 4–6, 6–4 |
| 1983 | Mats Wilander (2) | Henrik Sundström | 3–6, 6–1, 6–3 |
| 1984 |  Aaron Krickstein | Henrik Sundström | 6–7, 6–1, 6–4 |
| 1985 | Tomáš Šmíd | Mats Wilander | 6–4, 6–4 |
| 1986 |  Henri Leconte | Thierry Tulasne | 7–5, 6–3 |
| 1987 | Claudio Mezzadri | Tomáš Šmíd | 6–4, 7–5 |
| 1988 | Marián Vajda | Kent Carlsson | 6–4, 6–4 |
| 1989 | Marc Rosset |  Guillermo Pérez-Roldán | 6–4, 7–5 |
| 1990 |  Horst Skoff |  Sergi Bruguera | 7–6, 7–6 |
| 1991 | Thomas Muster | Horst Skoff | 6–2, 6–4 |
| 1992 | hrán challenger | ||
| 2014 | |||
| 2015 |  Thomaz Bellucci |  João Sousa | 7–6(7–4), 6–4 |
| 2016 | Stan Wawrinka |  Marin Čilić | 6–4, 7–6(13–11) |
| 2017 | Stan Wawrinka (2) |  Mischa Zverev | 4–6, 6–3, 6–3 |
| 2018 | Márton Fucsovics | Peter Gojowczyk | 6–2, 6–2 |
| 2019 | Alexander Zverev |  Nicolás Jarry | 6–3, 3–6, 7–6(10–8) |
| 2020 | zrušeno pro pandemii koronaviru[3] | ||
| 2021 |  Casper Ruud |  Denis Shapovalov | 7–6(8–6), 6–4 |
| 2022 | Casper Ruud (2) | João Sousa | 7–6(7–3), 4–6, 7–6(7–1) |
| 2023 | Nicolás Jarry |  Grigor Dimitrov | 7–6(7–1), 6–1 |
Čtyřhra
| Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|
| 1980 |  Željko Franulović Balázs Taróczy | Heinz Günthardt Markus Günthardt | 6–4, 4–6, 6–4 |
| 1981 | Heinz Günthardt Balázs Taróczy (2) | Pavel Složil Tomáš Šmíd | 6–4, 3–6, 6–2 |
| 1982 | Pavel Složil Tomáš Šmíd |  Carl Limberger  Mike Myburg | 6–4, 6–0 |
| 1983 | Stanislav Birner Blaine Willenborg | Joakim Nyström Mats Wilander | 6–1, 2–6, 6–3 |
| 1984 |  Michael Mortensen Mats Wilander |  Libor Pimek Tomáš Šmíd | 6–1, 3–6, 7–5 |
| 1985 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Carlos Kirmayr Cassio Motta | 6–4, 4–6, 7–5 |
| 1986 | Andreas Maurer Jörgen Windahl | Gustavo Luza Gustavo Tiberti | 6–4, 3–6, 6–4 |
| 1987 | Ricardo Acioly Luiz Mattar |  Mansour Bahrami  Diego Pérez | 3–6, 6–4, 6–2 |
| 1988 | Mansour Bahrami Tomáš Šmíd (2) | Gustavo Luza Guillermo Pérez-Roldán | 6–4, 6–3 |
| 1989 |  Andrés Gómez Alberto Mancini | Mansour Bahrami Guillermo Pérez-Roldán | 6–3, 7–5 |
| 1990 | Pablo Albano David Engel | Neil Borwick  David Lewis | 6–3, 7–6 |
| 1991 | Sergi Bruguera Marc Rosset | Per Henricsson Ola Jonsson | 3–6, 6–3, 6–2 |
| 1992 | hrán challenger | ||
| 2014 | |||
| 2015 |  Juan Sebastián Cabal Robert Farah |  Raven Klaasen Lu Jan-sun | 7–5, 4–6, [10–7] |
| 2016 | Steve Johnson Sam Querrey | Raven Klaasen Rajeev Ram | 6–4, 6–1 |
| 2017 |  Jean-Julien Rojer  Horia Tecău | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 2–6, 7–6(11–9), [10–6] |
| 2018 | Oliver Marach Mate Pavić | Ivan Dodig Rajeev Ram | 3–6, 7–6(7–3), [11–9] |
| 2019 | Oliver Marach (2) Mate Pavić (2) | Matthew Ebden Robert Lindstedt | 6–4, 6–4 |
| 2020 | zrušeno pro pandemii koronaviru | ||
| 2021 | John Peers Michael Venus | Simone Bolelli Máximo González | 6–2, 7–5 |
| 2022 | Nikola Mektić Mate Pavić (3) | Pablo Andújar Matwé Middelkoop | 2–6, 6–2, [10–3] |
| 2023 |  Jamie Murray Michael Venus (2) | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 7–6(8–6), 7–6(7–3) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geneva Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Federer to play Geneva Open for the first time. swissinfo.ch [online]. 2021-04-18 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Geneva Open [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Tennis: The Geneva Open 2020 officially canceled - Sports News: Tennis [online]. Archyde, 2020-03-18 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Geneva Open future secured with new title sponsor, ATP Tour to resume in August [online]. Sport Business, 2020-06-17 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATP Dusseldorf Open dropped due to lack of sponsorship [online]. 12-11-2014. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ the Partnership [online]. Banque Eric Sturdza [cit. 2016-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-22.
- ↑ Geneva Open trois ans avec Stan Wawrinka [online]. 16 December 2014 [cit. 2014-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-31. (francouzsky)
- ↑ Federer loses on clay-court comeback. BBC Sport [online]. 2021-05-18 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Geneva Open – oficiální stránky (francouzsky)
- Geneva Open na stránkách ATP Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
.svg)
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
.svg){kind=link}
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".