Gent

Gent
Nábřeží Graslei
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	51°3′13″ s. š., 3°43′31″ v. d.
Stát	Belgie Belgie
Arrondissement	Gent
Region	Vlámsko
Provincie	Východní Flandry
Poloha Gentu v provincii Východní Flandry
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	157,8 km²
Počet obyvatel	265 086 (2022)[1]
Hustota zalidnění	1 680,2 obyv./km²
Správa
Starosta	Mathias De Clercq (od 2018)
Oficiální web	stad.gent
E-mail	gentinfo@stad.gent
Telefonní předvolba	09
PSČ	9000, 9050, 9032, 9030, 9031, 9040, 9041, 9051, 9052, 9042, 9110, 9219 a 9002
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gent (nizozemsky a německy Gent, francouzsky Gand) je město v Belgii. Leží na soutoku Šeldy a Leie přibližně 55 km západně od hlavního města Bruselu a je správním centrem vlámské provincie Východní Flandry. Žije zde přibližně 265 tisíc^[1] obyvatel.

Ve středověku byl Gent významným a prosperujícím centrem. Co do počtu obyvatel byl tehdy pouze nepatrně menší než Paříž a větší než například Londýn. Dnes je Gent univerzitním a přístavním městem. Gentský přístav se rozkládá na 36 km² a díky kanálu má spojení s mořem.

Bývalé obce

Od roku 1977 se obec Gent skládá ze 14 bývalých obcí:

• I – Gent
• II – Mariakerke
• III – Drongen
• IV – Wondelgem
• V – Sint-Amandsberg
• VI – Oostakker
• VII – Desteldonk
• VIII – Mendonk
• IX – Sint-Kruis-Winkel
• X – Ledeberg
• XI – Gentbrugge
• XII – Afsnee
• XIII – Sint-Denijs-Westrem
• XIV – Zwijnaarde

Dějiny

Nejstarší dějiny

Podle archeologických výzkumů bylo okolí soutoku řek Šeldy a Leie osídleno již v době kamenné a železné. Název města souvisí s jeho geografickou polohou. Pochází totiž pravděpodobně z keltského slova „ganda“, které se dá přeložit jako „soutok řek“. Někdy kolem začátku letopočtu se území octlo pod kontrolou Římanů a v té době na soutoku zmíněných řek začala vznikat osada. Římská nadvláda skončila na začátku 5. století, kdy do oblasti vpadli Frankové a osídlili ji.

7. – 9. století

V 7. století do Gentu přišel misionář sv. Amandus, bývalý šlechtic z Akvitánie, aby zde šířil křesťanství. Založil tam dvě opatství – opatství sv. Bavona (Sint-Baafsabdij) a opatství sv. Petra (Sint-Pietersabdij). Díky vytvoření nových církevních institucí se okolí Gentu stalo bezpečnou oblastí, ve které vládl pořádek. Počet obyvatel v okolí obou opatství se zvyšoval a přicházeli rovněž obchodníci z ciziny. Na počátku 9. století za vlády Karla Velikého se obě opatství rychle rozvíjela a jejich význam stoupl zejména poté, co byl jejich společným představeným jmenován Karlův životopisec Einhard.

Slibný vývoj však neměl dlouhého trvání. V letech 879–883 do města vtrhli Vikingové a vyplenili je. Obě opatství byla srovnána se zemí.

Období vlády flanderských hrabat

Po invazi Vikingů se stal Gent součástí flanderského hrabství, které patřilo k francouzskému království. Na místě dnešního donjonu hradu Gravensteen na levém břehu řeky Leie byla vybudována dřevěná pevnost. Díky tomu se oblast stala opět bezpečnou a začali se v ní usazovat obyvatelé z okolí, kteří se koncentrovali zejména v prostoru mezi Šeldou a Leie. Kvůli nárůstu počtu obyvatel bylo třeba vybudovat nové církevní budovy. Nejvýznamnější z nich byl kostel sv. Jana, dnešní katedrála sv. Bavona.

Během 11. až 13. století se Gent stal důležitým obchodním centrem.Jeho význam spočíval zejména v produkci kvalitního sukna, na jehož výrobě se podílela značná část pracujících obyvatel.Sukno se vyváželo do mnoha zemí, např. do Německa, do Francie, na Pyrenejský poloostrov a dokonce i do oblasti severní Afriky. Naopak do Gentu se z ciziny dováželo různé spotřební zboží; nejdůležitější dovozní surovinou však byla anglická vlna, které bylo zapotřebí pro výrobu sukna.

Společně s rozvojem průmyslu stoupal v Gentu počet obyvatel.Odhaduje se, že ve 13. – 15. stol. žilo ve městě přibližně 65 000 lidí a Gent byl po Paříži druhým největším městem Evropy na sever od Alp.

Díky ekonomickému vzestupu Gentu bohatla zejména vrstva podnikatelů (původních majitelů půdy). Téměř výlučnou ekonomickou moc v Gentu mělo v rukou méně než padesát rodin. Flanderský hrabě Filip Alsaský měl obavy, že se tyto rodiny budou vměšovat do politických záležitostí a usilovat o osamostatnění Gentu na flanderském hrabství, a aby posílil svoji kontrolu nad městem, nechal roku 1180 přebudovat dřevěnou pevnost na levém břehu řeky Leie na kamenný hrad zvaný Gravensteen.

Majetkové rozdíly mezi majetnou a pracující vrstvou se postupně zvětšovaly a na začátku 14. století se situace stala neúnosnou, a to jak v Gentu, tak i v jiných flanderských městech, např. v Bruggách. Kromě toho v té době došlo ke zhoršení vztahů s francouzským králem Filipem IV. Sličným, který se snažil posílit svoji moc ve Flandrech na úkor flanderského hraběte Víta z Dampierre. Dne 11. července 1302 došlo k bitvě u Kortrijku, která bývá označována jako „bitva zlatých ostruh“. V této bitvě bojovali obyčejní občané flanderských měst společně s flanderským hrabětem proti francouzské armádě, přičemž majetné vrstvy se přidaly na stranu Francie. Oproti očekávání bitva skončila zdrcujícím vítězstvím flanderských občanů. Po této události se situace řemeslníků v Gentu zlepšila. Od té doby byli totiž řemeslníci sdruženi v cechy, které měly možnost podílet se na politickém rozhodování v městské radě.

K další krizi došlo během stoleté války.Flanderský hrabě Ludvík I. Flanderský se tehdy přidal na stranu Francie proti Anglii.Z toho důvodu byl přerušen dovoz anglické vlny do Flander, což mělo za následek obrovský nárůst nezaměstnanosti v Gentu a dalších flanderských městech, která byla jednostranně ekonomicky závislá na produkci sukna. V této nepříznivé situaci se obyvatelé Flander bouřili a propuklo lidové povstání, v jehož čele stál bohatý měšťan z Gentu Jacob van Artevelde. Roku 1338 se Artevelde ujal vlády ve Flandrech a hrabě Ludvík I. Flanderský byl nucen uprchnout do Francie. Artevelde se rozhodl vyřešit krizi diplomatickou cestou a navázal kontakt s anglickým králem Edvardem III. Roku 1340 byl Edvard III. pozván do Gentu, kde byl veřejně prohlášen za krále Francie. Po této události byl obnoven dovoz anglické vlny a Jacob van Artevelde zůstal ve Flandrech u moci do roku 1345, kdy byl zavražděn.

Období nadvlády Burgundů

Roku 1369 se dcera posledního flanderského hraběte Ludvíka II. Flanderského provdala za burgundského vévodu Filipa Smělého a v letech 1384–1477 byly Flandry součástí burgundského vévodství. V období burgundské nadvlády se v Gentu objevovaly snahy o osamostatnění města, nicméně byly potlačeny. Nakonec Gent utrpěl těžkou porážku od vojska burgundského vévody Filipa III. Dobrého v bitvě u Gavere roku 1453.

Po ekonomické stránce se však Gentu i nadále dařilo, a to i přesto, že produkce sukna již nebyla tak výnosná jako dříve kvůli konkurenci výrobců v jiných městech v Brabantsku, Holandsku a Anglii. Hlavním zdrojem příjmů byl nyní obchod s obilím a s vínem.

16. a 17. století

Roku 1500 se v Gentu narodil Karel V., který se později stal císařem Svaté říše římské a králem Španělska. Roku 1506 zdědil po svém otci Filipu Sličném území Burgundska, ke kterému patřila i oblast Nizozemí včetně Flander. Karel V. vedl četné války, které bylo třeba financovat, a proto roku 1537 zavedl v Nizozemí vysoké daně. To však pobouřilo gentské obyvatele, a tak roku 1539 proběhlo v Gentu povstání. Karel V. osobně přijel do Gentu a povstání tvrdě potlačil. Kromě toho na město uvalil přísný trest v podobě omezení jeho práv a vůdci povstání museli bosi a s oprátkou kolem krku prosit Karla V. o milost. Od té doby jsou obyvatelé Gentu označováni slovem „stropdrager“ (nebo zkráceně „stropke“), které se dá do češtiny přeložit jako „ten, kdo nese oprátku“.

Ve druhé polovině 16. století docházelo v Gentu k náboženským konfliktům mezi protestanty a katolíky. Protestanti ničili církevní budovy jako kostely a kláštery. V letech 1577–1584 byl Gent městským státem, ve kterém vládli kalvinisté, nicméně roku 1584 španělská armáda znovu nastolila katolicismus. Mnoho lidí, zvláště protestantů, v té době odešlo do emigrace do severního Nizozemí, Německa nebo Anglie. V první polovině 17. století byly opraveny nebo znovu postaveny církevní budovy, které byly poškozeny nebo zničeny v období náboženských nepokojů.

18. a 19. století

V 18. a 19. stol. se v Gentu opět rozvíjel textilní průmysl a v letech 1824–1827 byl zbudován kanál spojující Gent s městem Terneuzen na pobřeží dnešního Nizozemska. Roku 1814 byla v Gentu podepsána tzv. gentská smlouva mezi Anglií a USA, ve které se obě strany dohodly na míru po anglicko-americké válce. Po belgické revoluci roku 1830 vznikla v Gentu první odborová organizace v Belgii.

20. století

Roku 1913 se v Gentu konala světová výstava EXPO a při té příležitosti byly rekonstruovány některé historické budovy, např. hrad Gravensteen. Během první i druhé světové války bylo město okupováno Němci a v září 1944 byly některé jeho části bombardovány. Po 2. světové válce se v Gentu rozvíjejí různá průmyslová odvětví.

Ekonomika

Z hlediska hospodářství má Gent dobrou polohu v jádrové oblasti Belgie (vlámský diamant) i celé Evropy (evropský, nebo též modrý banán). V okruhu 300 km žije přibližně 70 milionů obyvatel a nacházejí se zde velká města jako Londýn, Paříž, Amsterdam či Brusel, jakož i hustě osídlené a industrializované oblasti jako Porúří v Německu nebo Randstad v Nizozemsku. Gent má rovněž dobré silniční a železniční spojení a jeho přístav, třetí největší v Belgii, má díky kanálu spojení s mořem.

Gent byl významným hospodářským centrem již v období středověku, kdy byla jeho prosperita založena na produkci sukna.

Ve druhé polovině 20. století zaznamenal Gent výrazný růst ekonomické aktivity v okolí přístavu. Hlavním průmyslovým odvětvím v této oblasti je ocelářství, které poskytuje přibližně 6000 pracovních míst. Největším producentem oceli v Gentu je Sidmar, dceřiná společnost Arceloru, která zde vybudovala ocelárnu v 60. letech. V gentském přístavu působí rovněž automobilové společnosti Honda a Volvo; Honda využívá přístavu k dovozu aut ze Spojeného království, Japonska a USA, zatímco Volvo vyrábí osobní a nákladní automobily přímo v přístavu. Mezi další průmyslová odvětví v přístavu patří např. chemie, petrochemie, gumárenský průmysl (společnost Gates), textilní průmysl (společnost Hanes) a potravinářství (mj. společnosti Citrosuco Paulista a Dreyfus, které se zaměřují na ovocné džusy).

V posledních letech se v Gentu rozvíjejí moderní průmyslová odvětví založená na vědě a výzkumu, a to zejména v oblasti biotechnologií (např. farmacie a bioenergie). Gent má dobré podmínky k rozvoji těchto odvětví, neboť má jednu z nejvýznamnějších univerzit v Beneluxu a tři další vyšší školy a s více než 50 000 studenty a 7500 pracovníky ve výzkumu je největším akademickým městem ve Vlámsku.^[2]

Gent je důležitým vlámským centrem zdravotnictví a obchodu, jakož i turisticky vyhledávanou lokalitou.

Doprava

Gent je významným dopravním uzlem. Nacházejí se v něm dvě železniční nádraží, Gent-Sint-Pieters a Gent-Dampoort, a procházejí jím evropské silnice E40 (trasa Londýn – Istanbul) a E17 (Lisabon – Stockholm).

Z hlediska lodní dopravy je velice důležitý kanál z Gentu do Tergeuzenu v Nizozemsku, díky kterému má gentský přístav spojení se Severním mořem. Kanály spojují Gent rovněž s Bruggami a Ostende.

Městskou hromadnou dopravu v Gentu zajišťuje vlámská společnost De Lijn. Její síť zahrnuje tři tramvajové linky a několik autobusových linek. V letech 1989 až 2009 existovala jedna trolejbusová linka (v té době jediná v Belgii).

Roku 1996 byla v části gentského centra vytvořena pěší zóna a zakázán průjezd motorových vozidel. Od té doby má Gent největší městské centrum bez automobilového provozu v Belgii. Do pěší zóny mají neomezený přístup cyklisté. Motorová vozidla se mohou po pěší zóně pohybovat se zvláštním povolením — to se týká např. hromadné dopravy, zásobování, zdravotní služby, taxislužby a automobilů místních obyvatel.

Obyvatelstvo

Dne 1. července 2005 mělo město Gent 231 671 obyvatel a v okresu Gent žilo 506 596 obyvatel. Nezaměstnanost činila dne 1. ledna 1999 7,3 %, což je méně než belgický průměr 9,5 %. 63 % zaměstnaných pracuje ve službách, 25 % v průmyslu a 12 % jsou soukromníci (údaje z roku 1995). Každý den dojíždí do Gentu za prací 35 000 lidí.

Vývoj počtu obyvatel

• Zdroj: NIS. Poznámka: údaje z let 1806 až 1970 včetně jsou výsledky sčítání lidu z 31. prosince; od roku 1977 se uvedený počet obyvatel vztahuje k 1. lednu
• 1927: připojení části území obcí Desteldonk, Ertvelde, Evergem, Kluizen, Mendonk, Oostakker, Sint-Kruis-Winkel a Zelzate (+ 8 km² a 1250 obyvatel)
• 1965: připojení obcí Desteldonk, Mendonk a Sint-Kruis-Winkel a části území obcí Kluizen, Oostakker, Wachtebeke a Zaffelare. (+ 31,08 km² a 3200 obyvatel)
• 1977: připojení obcí Afsnee, Drongen, Gentbrugge, Ledeberg, Mariakerke, Oostakker, Sint-Amandsberg, Sint-Denijs-Westrem, Wondelgem, Zwijnaarde; územní změny mezi obcemi Gent (Zwijnaarde) a Merelbeke (rozšíření Gentu: + 87,34 km² a 108 952 obyvatel)

Školství

Celkově se v Gentu nachází více než 300 různých vzdělávacích zařízení, z toho 82 základních a 61 středních škol. Gentské školy navštěvuje celkem přibližně 80 tisíc žáků a studentů, z nichž 58 tisíc žije přímo v Gentu.

Gentská univerzita patří mezi nejvýznamnější univerzity v Beneluxu. Zahrnuje 11 fakult a studuje na ní přibližně 27 tisíc studentů, z nichž 1900 jsou cizinci.

Cestovní ruch

Gent je turisticky atraktivní díky vodním kanálům, muzeím a zejména díky velkému množství zachovalých středověkých staveb v centru města. Přesto jej v oblasti turistického ruchu zastiňují nedaleké Bruggy. Je to způsobeno tím, že v 18. a 19. století gentské památky trpěly průmyslovou činností a došlo ke znečištění ovzduší. Od té doby se však situace zlepšila zejména díky rekonstrukci historických budov.

Zajímavá místa v centru

• Tři gentské věže
  • Katedrála sv. Bavona (St-Baafskathedraal), původně kostel sv. Jana (Sint-Janskerk)
  • Zvonice (Belfort)
  • Kostel sv. Mikuláše (St-Niklaaskerk)
• Radnice (Stadhuis)
• Hrad Gravensteen
• Nábřeží Graslei se zachovalými cechovními domy, z nichž některé pocházejí již z 12. stol.

Fotografie

• 

  Gentská radnice

• 

  (c) Donarreiskoffer, CC BY-SA 3.0

  Gentská zvonice (Belfort); za ní je vidět kostel sv. Mikuláše (St-Niklaaskerk)

• 

  Oltář v kostele sv. Mikuláše

• 

  (c) Donar Reiskoffer, CC BY 3.0

  Kostel sv. Mikuláše

• 

  Pohled z nábřeží Kraanlei

• 

  Katedrála sv. Bavona

• 

  Kostel sv. Anny

• 

  Družicový snímek Gentu

• 

  Lodní kanál

Významné osobnosti

• Svatý Bavo, patron Gentu (589–654)
• Jindřich z Gentu, scholastický filosof (cca 1217–1293)
• Jacob van Artevelde, státník a politický vůdce (cca 1290–1345)
• Jan z Gauntu, vévoda z Lancasteru (1340–1399)
• Jan van Eyck, malíř (cca 1385–1441)
• Hugo van der Goes, malíř (cca 1440–1482)
• Jacob Obrecht, renesanční hudební skladatel (cca 1457–1505)
• Karel V., císař Svaté říše římské (1500–1558)
• Daniel Heinsius, nizozemský renesanční učenec (1580–1655)
• Caspar de Crayer, malíř (1582–1669)
• Jan Frans Willems, spisovatel (1793–1846)
• Ludvík XVIII., francouzský král, strávil v exilu v Gentu sto dní Napoleonovy vlády roku 1815
• Charles John Seghers, jezuitský kněz a misionář (1839–1886)
• Victor Horta, secesní architekt (1861–1947)
• Maurice Maeterlinck, básník, dramatik, esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1862–1949)
• Leo Baekeland, chemik a vynálezce bakelitu (1863–1944)
• Pierre Louÿs, básník a spisovatel (1870–1925)
• Corneille Jean François Heymans, psycholog a nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství (1892–1968)
• Benedikt Roezl, český cestovatel, objevitel a zahradník zde pracoval pro zahradnictví van Houtte

Partnerská města

• Tallinn, Estonsko
• Nottingham, Spojené království
• Wiesbaden, Německo
• Kanazawa, prefektura Išikawa, Japonsko
• Melle, Německo
• Mohammedia, Maroko
• Saint-Raphaël, Francie
• Des Moines, Iowa, USA

Poznámky

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gent na Wikimedia Commons

• Galerie Gent na Wikimedia Commons
• (nizozemsky) Oficiální stránky Gentu
• (nizozemsky) (francouzsky) (německy) (anglicky) Bývalé oficiální stránky města
• (česky) Gent, Oficiální zastoupení belgických Flander v ČR
• (anglicky) Ekonomika Gentu
• (nizozemsky) (anglicky) Oficiální stránky gentské univerzity
• (nizozemsky) (anglicky) Oficiální stránky gentského přístavu
• (anglicky) Turistické informace o Gentu
• (česky) „Gent a jeho zvoník“^{[nedostupný zdroj]} – reportáž o Gentu z magazínu Koktejl