Geografie Lichtenštejnska

Lichtenštejnsko je malá alpská země (mikrostát) v Evropě. Jeho rozloha je 160,477 km². Na západě a jihu hraničí se Švýcarskem a na východě s Rakouskem. Je to jeden ze dvou (vedle Uzbekistánu) moderních dvojitě vnitrozemských států, což znamená, že žádná ze sousedních země nemá přístup k moři.

Lichtenštejnské knížectví se nachází v západní Evropě v údolí Horního Rýna na východním břehu řeky, v pohoří Rätikon ve východních Alpách.

Administrativně sousedí na jihu s obcemi Fläsch a Maienfeld ve švýcarském kantonu Graubünden a na západě s obcemi Altstätten, Sennwald, Buchs, Sevelen, Wartau a Sargans ve švýcarském kantonu St. Gallen. Na východě pak knížectví hraničí s obcemi Feldkirch, Frastanz a Nenzing v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko.

Krajní body území knížectví jsou následující:

• nejsevernější bod – rakousko-lichtenštejnsko-švýcarský trojmezí (obec Ruggell) – 47°16'14" s. š.
• nejjižnější bod – vrchol Falknishorn (obec Triesen) – 47°02'58" s.š.
• nejvýchodnější bod – hraniční bod č. 29, horská louka Sareis (obec Triesenberg) – 9°38′34″E.
• nejzápadnější bod – hraniční bod č. 2, ohyb Rýna v Mäls (obec Balzers) – 9°28′16″E.

Zeměpisná šířka knížectví je přibližně 12,35 km (10 '18''), zatímco zeměpisná délka je 24,77 km (14 '10'').

Geometrický střed Lichtenštejnska vypočítal v roce 2000 místní matematik a nachází se poblíž vrcholu Bargälla v Gaflei v obci Triesenberg.

Celková délka lichtenštejnských hranic je 77,9 km, z toho 41,2 km se Švýcarskem a 36,7 km s Rakouskem. Přirozenou hranici na západní straně knížectví tvoří koryto Rýna, zatímco jižní a většina celé východní hranice s Rakouskem je vymezena hřebeny alpských štítů.

Geologická strukura Lichtenštejnska je komplikovaná, což je způsobeno silným vlivem alpského vrásnění a neustále se zvedajících Alp. Proto zde existuje mnoho složitých forem (např. příkrovy). Geologickým základem naprosté většiny knížectví jsou mořské sedimenty (především dolomit, ale také vápence, opuky, pískovce a blátokry), které vznikly v druhohorách a třetihorách na dně oceánu Tethys a následně byly vyzdviženy a zvrásněny jako následek srážky africké a euroasijské desky.

Nejvyšším vrcholem Lichtenštejnska je Grauspitz s výškou 2 599 m n. m. Kromě toho je v knížectví 29 dalších vrcholů, jejichž výška přesahuje 2000 m nad mořem Deset nejvyšších vrcholů je uvedeno v tabulce níže:

Celá oblast Lichtenštejnského knížectví se nachází v rozvodí Severního moře, v povodí Rýna.

Největší řekou protékající územím Lichtenštejnska je Rýn, jehož prameny jsou ve Švýcarsku. Na úseku necelých třiceti kilometrů tvoří lichtenštejnsko-švýcarskou hranici. V celém hraničním úseku je řeka regulována a šířka koryta je konstantní a činí 100 metrů . Rýn se v minulosti systematicky rozléval a způsoboval povodně, ale po regulaci koryta a vybudování Liechtensteiner Binnenkanal byla tato hrozba eliminována .

V Lichtenštejnsku je deset přírodních rezervací:

• Äulehäg, obec Balzers – pozůstatek bývalého lužního lesa na Rýně.
• Birka, obec Mauren – rašeliniště.
• Gampriner Seelein, obec Gamprin – jezero Gampriner Seele.
• Matilaberg, obec Triesen – rozmanité louky s 15 druhy orchidejí.
• Ruggeller Riet, obce Schellenberg a Ruggell - komplex vlhkých luk, bažin a rašelinišť.
• Schneckenäule und Teilfläche in der Au, obec Ruggell – vzácný borový les s příměsí dubu.
• Schwabbrünnen/Äscher, obce Eschen, Planken a Schaan – lesní a rašelinný komplex.
• Triesner Heilos, obec Triesen – obnovené retenční nádrže.
• Wisanels, obec Mauren – rašeliniště.
• Mareewiesen, obec Vaduz – malá suchá louka.

Lichtenštejnská alpská oblast je navíc oblastí ochrany rostlin, kde je zakázáno ničení a sběr rostlin.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geografia Liechtensteinu na polské Wikipedii.

• Encyklopedia Geograficzna Świata: Europa. Wydawnictwo OPRES, Kraków 1998, ISBN 83-85909-36-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu geografie Lichtenštejnska na Wikimedia Commons
• Liechtenstein, [w:] Encyklopedia PWN [online], Wydawnictwo Naukowe PWN [dostęp 2020-03-03] .