Geomorfologická subprovincie

Území Česka se člení na 10 subprovincií:
     I1 (I) Šumavská subprovincie
     I3 (III) Krušnohorská subprovincie
     I4 (IV) Krkonošsko-jesenická subprovincie (Sudetská subprovincie)
     I5 (V) Poberounská subprovincie
     I6 (VI) Česká tabule
     II1 (VII) Středopolské nížiny
     III1 (VIII) Vněkarpatské sníženiny
     III2 (IX) Vnější Západní Karpaty
     IV1 (X) Vídeňská pánev

Geomorfologická subprovincie (též soustava) je jednotka čtvrté úrovně v hierarchickém geomorfologickém členění povrchu Země v podobě, v jakém se toto členění obvykle uplatňuje v Česku. Nadřazenou jednotkou je geomorfologická provincie, podřazenou geomorfologická oblast.

Subprovincie v orografii odpovídá typicky území, kde dominuje jedno nebo několik hlavních pohoří, ale patří sem i jejich podhůří a menší sousední horské celky, obvykle s příbuznou geologickou stavbou. Některé subprovincie se přímo ztotožňují s orografickými celky (např. Česká tabule).

Příklady: Krkonošsko-jesenická subprovincie, Česko-moravská subprovincie, Vnější Západní Karpaty.

Subprovincie vs. Soustava

Slova „subprovincie“ a „oblast“ se poprvé objevují ve článku Břetislava Balatky a Jaroslava Sládka z roku 1980[1]. Potom to zopakoval a dále rozvedl Richard Čapek s Danielou Lackovou v roce 1983: V roce 1979 došlo pod vedením ředitele Geografického ústavu ČSAV V. Vahaly ke sjednocení geomorfologického členění ČSR a SSR, při němž došlo k určitým změnám. Místo termínů „soustava“ a „podsoustava“, užívaných v členění ČSR, byly zavedeny názvy „subprovince“ (tedy před r. 1979 'soustava') a „oblast“ (tedy před r. 1979 'podsoustava') podle členění SSR, čímž se tyto změny staly závazné zejména pro kartografické a pedagogické účely.[2] Balatka s Kalvodou (2006) v členění pro Čechy uvádí „subprovincie (dříve soustava) a oblast (dříve podsoustava)“.[3] Jaromír Demek (1987) v Horách a nížinách z roku 1987 (autorsky byl text zpracováván v letech 1976–1978) uvádí pouze v přehledu geomorfologického členění (str. 34–37) „soustava/podsoustava“ a pouze v závorkách je za tím uvedeno „subprovincie/oblast“.[4] Dále v textu Demek (1987) uvádí už jen „soustava“ a „podsoustava“. Na str. 33 je v Demkovi (1987) poznámka pod čarou: „V roce 1979 byla provedena na společné poradě zástupců geografických ústavů ČSAV a SAV koordinace členění českého a slovenského, neboť do té doby byly rozdíly v terminologii vyšších hierarchických jednotek. Podle této dohody byly zavedeny na místě termínů „soustava“ termíny subprovincie a namístě „podsoustav“ oblasti. Nová úprava byla schválena názvoslovnou komisí Českého úřadu geodetického a kartografického dne 29. 2. 1984 a je používána v našich mapách. V naší knize uvádíme tuto poslední malou změnu vždy v závorce.“[4] Demek (2006) v Horách a nížinách však uvádí pouze termíny „soustava“ a „podsoustava“.[5]

Geomorfologická subprovincie v různých jazycích

  • česky: geomorfologická subprovincie nebo geomorfologická soustava
  • slovensky: geomorfologická subprovincia nebo geomorfologická sústava
  • polsky: podprowincja fizycznogeograficzna

Reference

  1. ↑ Břetislav Balatka, Jaroslav Sládek (1980): Členění reliéfu ČSSR. Lidé a Země, č. 2, roč. 29, str. 70-74.
  2. ↑ Richard Čapek, Daniela Lacková: Reliéf Československa, Geografický popis na základě geomorfologického členění z r. 1979, I. - IV. část, in: Přírodní vědy ve škole, č. 1 - 4, roč. XXXV, 1983/84.
  3. ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda (2006): Geomorfologické členění reliéfu Čech = Geomorphological regionalization of the relief of Bohemia. Kartografie Praha, Praha, 2006, 79 s.
  4. ↑ a b Jaromír Demek et al. (1987): Hory a nížiny. Academia, Praha, 1987, 584 s.
  5. ↑ Jaromír Demek et al. (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. AOPK ČR, Brno, 2006, 580 s.
  • DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. 

Média použitá na této stránce