Geomorfologický tvar

Geomorfologický tvar reliéfu (anglicky či německy landform) je jednoduchá, zpravidla malá část reliéfu složená z rovných, vypuklých (konvexních) nebo vhloubených (konkávních) ploch. Povrchové tvary mají různé rozměry, vzhled, sklon a orientaci ke světovým stranám. Podle geneze jsou tvary reliéfu rozčleněny do devíti základních kategorií: strukturní, strukturně denudační, krasové, sopečné, fluviální, glaciální, periglaciální, eolické a antropogenní.[1]

Podle velikosti se rozlišují

názevšířkavýška
nanoformydo 5 mdo 5 m
mikroformydo 500 mdo 50 m
mezoformydo 10 000 m
makroformynad 10 000 m

Konvexní (vypuklé, vystouplé) tvary georeliéfu

  • pahorek – konvexní tvar reliéfu malých rozměrů s málo výrazným úpatím a s mírnými svahy. Má relativní výšku do 150 m.
  • kupa – ploše zaoblená vyvýšenina (pahorek, kopec, vrch, hora) s půdorysem kruhovým, eliptickým nebo i mírně nepravidelným.
  • kopec – vrch, vypuklý tvar reliéfu větších rozměrů s relativní výškou nad úrovní okolního terénu 150–300 m.
  • hora – výrazná vyvýšenina kupovitého, kuželovitého nebo tabulkovitého tvaru s relativní výškou nad okolním terénem 300–600 m.
  • velehora – mohutná vyvýšenina s velkou relativní výškou nad okolním terénem – více než 600 m.[zdroj?]
  • štít – vrchol velehory tvořený skalními stěnami a složitějšími skalními útvary.
  • hřeben – protáhlá vyvýšenina, jejíž délka přesahuje šířku, a která má zpravidla skalnatou vrcholovou část.
  • hřbet – protáhlá vyvýšenina, jejíž délka přesahuje šířku, s různými sklony svahů a plochou zaoblenou vrcholovou částí.

Konkávní (vhloubené, vkleslé) tvary georeliéfu

Ploché tvary georeliéfu

  • plošina – plochý nebo mírně zvlněný povrch s převládající malou výškovou členitostí do 30 m.
  • planina – plochý povrch ve větší nadmořské výšce v oblasti vrchovin nebo hornatin s převládající výškovou členitostí do 30 m.

Tvary georeliéfu tvoří společně soubory, které se označují jako typy georeliéfu.

Odkazy

Reference

  1. Lexikon tvarů. Klasifikace tvarů reliéfu dle geneze [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy