Georg Franz Kreybich

Georg Franz Kreybich
Jiná jménaGeorg Franz Kreibich[1]
Narození17. dubna 1662
Kamenický Šenov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1736
Kamenický Šenov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
BydlištěKamenický Šenov
Povolánívyučený malíř a řezáč skla; obchodník se sklem[2]
Aktivní roky1681 až 1721
Domovské městoKamenický Šenov
Nábož. vyznáníKatolík
ChoťEva Pallme–König (1662–1741)[3]
Děti
  • syn: Georg Kreibich (1686–1729)[4]
  • dcera: Maria Elisabeth Kreibich (1692–1753)[5]
Rodiče
  • otec: George Kreibich (1620–1703)[6]
  • matka: Eva Zinke (1624–1702).[7]
Příbuzníšvagr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Skleněný pohár datovaný do let 1700 až 1730. Autorem je nejspíše Georg Franz Kreybich

Georg Franz Kreybich (17. dubna 1662, Kamenický Šenov – 1736, Kamenický Šenov)[1][8] byl jedním ze špičkových rytců[9][10] barokního skla konce 17. a začátku 18. století, umělec,[9] podnikatel (obchodník se sklem)[2] a zakladatel sklářského exportu z Kamenického Šenova a jeho okolí. Díky jeho četným (až 30) obchodním cestám v letech 1681 až 1721 se dostalo severočeské sklo na přelomu 17. a 18. století do širšího povědomí spotřebitelů v mnoha zemích tehdejší Evropy.[2] Kreybich prodával výrobky ze skla nejen v Německu a Francii, ale ve většině evropských zemí.[10] Jeho zboží se dostalo i do vzdálených evropských měst (Petrohrad, Moskva, Stockholm, Londýn, ...)[10] a nejlepší Kreybichovy kousky si vysoce cenila evropská šlechta na dvorech Německa, Anglie, Skandinávie, Ruska a Uher.[9]

Život

Georg Franz Kreybich se narodil 17. dubna 1662 v Kamenickém Šenově. Jeho otcem byl sedlák[11] George Kreibich (1620–1703)[6] a jeho matkou byla Eva Zinke (1624–1702).[7] Vyučil se malířem, řezáčem skla[12] a rytcem.[10]

První obchodní cesta

Jako tovaryš absolvoval v roce 1681 (nebo 1682) ve společnosti svého švagra (obchodníka se sklem)[11] první obchodní cestu jen s ručním vozíkem (trakařem), kde vezl nejen řezáčské nářadí a rytecký stroj (a brusičské nástroje) ale i surové sklo a skleněné zboží.[12]

Cesta vedla přes Bavorsko, ze Salcburska a Korutan do Lublaně (tady se sklo brousilo a prodávalo). Po ročním pobytu cestoval přes Štýrský Hradec do Vídně.[11] Tady prošel půlročním praktickým zaměstnáním u muže, který brousil sklo pro císařský dvůr.[11] Hrozba tureckého obléhání ho vyhnala z Vídně.[2] Následovala rok a půl dlouhá práce v jedné sklárně na Moravě a návrat do vlasti.[11] Nějaký čas pracoval ve sklárně v Chřibské,[2] kde získal mistrovský list.[12][p. 1] Přes Lužici, Braniborsko, Pomořansko, dnešní Pobaltí a přes Prusko a Slezsko se nakonec vrátil zpět do Kamenického Šenova.[11]

Další cesty

Jako mistr pak absolvoval v letech 1685 až 1721 asi 25[p. 2] zahraničních cest, při kterých proslavil ryté sklo z Kamenického Šenova po tehdejší Evropě.[12] Obchodní cesty podnikal ve stále kratších intervalech (používal koňské povozy) a se svým zbožím projel Sasko, dostal se do Slezska, Polska, pobaltských států, Švédska, Dánska, Hamburku a odtud lodí nakonec do Londýna (rok 1688[8]),[12] kde se mu (po počátečních neúspěších) podařilo dobře prodat své malované, vypalované a broušené sklo.[2] (Větší počet jeho zboží zakoupil i londýnský královský dvůr.)[10]

Další jeho cesta vedla přes Slezsko, Polsko, Livonsko, přes Vilnius a nakonec se dvěma povozy dorazil do Moskvy, kde byl velmi úspěšný[2][12] Přes Hamburk dodával velké množství skla do Španělska, které se později stalo významným odbytištěm českého skla.[2] Následovala řada cest do Maďarska a Sedmihradska.[2] V roce 1699 se Kreybich vydal do Benátek a Říma, v roce 1700 do Konstantinopole.[2] V Turecku byl obdobně úspěšný jako v Moskvě.[12]

V následujících letech cestoval převážně do Sedmihradska.[2] Ze své poslední obchodní cesty se vrátil v roce 1721.[2]

Závěr života

Od dalších cest jej ovšem nakonec odradila nemoc a požár na jeho statku.[11] V roce 1729 zemřel jeho jediný syn Georg Kreibich (1686–1729), který mu s podnikáním pomáhal.[9] Jeho úmrtí Georg Franz Kreybich těžce nesl a na několik dalších let to paralyzovalo jeho obchodní aktivity a to (dle jeho slov) „více než oheň, který poničil statek“.[11] Georg Franz Kreybich zemřel v Kamenickém Šenove v roce 1736[1], jeho manželka Eva Pallme–König (1662–1741) zemřela v roce 1741[3] a jeho dcera Maria Elisabeth Kreibich (1692–1753) v roce 1753.[5]

Kvalita a flexibilita

Postupně se stal zámožným obchodníkem a znalcem svého oboru.[12] Byl dobrým kreslířem schopným vytvářet nové výkresy a vzory podle požadavků a vkusu svých zákazníků.[12] Využíval svoje mimořádné rytecké schopnosti – na přání zákazníků na místě zdobil dovezené skleněné předměty jejich monogramy a dalšími symboly.[10] Sklo, které prodával, bylo moderní a konkurenceschopné.[12]

Deník z cest a další

O svých obchodních cestách si Kreybich vedl pečlivé záznamy[2] na jejichž základě pak na sklonku svého života sepsal podrobný deník, který se dochoval a který je dnes důležitým pramenem vypovídajícím o historii počátků severočeského sklářství.[2][12] Záznamy z cest popisují nejen obchodní záležitosti, ale jsou také svědectvím o různých nebezpečích (bouře na moři, nájezdy loupežníků a nájezdníků, politické intriky o carský trůn), která občas proměnily jeho cesty v dobrodružné výpravy.[2]

Kromě deníku z cest napsal Kreybich také kroniku svého rodu, zprávu o povstání sedláků v roce 1680 na panství Oberliebich a tradici privilegií sklářů z Kamenického Šenova z roku 1694.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V Chřibské byla nejstarší sklářská huť v celém středoevropském regionu, která existovala již kolem roku 1414. Zároveň zde po dobu trvání hutě působila řada sklářských mistrů. Po druhé světové válce se sklářská huť stala součástí podniků Borské sklo, resp. Crystalex Nový Bor. Vyrábělo se tu nejprve zelené lesní sklo, potom surovina pro broušení, rytí a malování. Huť vyráběla až do roku 2007, kdy její provoz z ekonomických důvodů skončil.
  2. ↑ Pramen[2] a zdroj[11] uvádějí 31 jako celkový počet jeho obchodních cest mezi léty 1681 až 1721.

Reference

  1. ↑ a b c Franz Georg Kreibich (* 17. dubna 1662, Kamenický Šenov – 1736, Kamenický Šenov) [online]. web: Geni com, 2014-12-02 [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q LORENZ, Karl. Kreybich, Georg Franz (* 17.4.1662, Kamenický Šenov – † 1736, Kamenický Šenov) - obchodník se sklem [online]. web: Deusche Biografie de [cit. 2022-02-16]. Neue Deutsche Biographie 13 (1982), Strana 34-35. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ a b Eva Pallme - König (* 27. května 1662, Kamenický Šenov – 4. ledna 1741, Kamenický Šenov) [online]. web: Geni com, 2014-12-02 [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Georg Kreibich (* 31. ledna 1686, Kamenický Šenov – 17. března 1729, Kamenický Šenov) [online]. web: Geni cz, 2014-12-02 [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Maria Elisabeth Kreibich (* 3. června 1692, Kamenický Šenov – 20. března 1753, Prácheň) [online]. web: Geni com, 2014-12-02 [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Georg Kreibich (* 1620, Kamenický Šenov – 18. ledna 1703, Kamenický Šenov) [online]. web: Geno com, 2014-12-02 [cit. 2022-02-16]. (* 1620 nebo * 1626). Dostupné online. 
  7. ↑ a b Eva Zinke (* 1624 – 14. října 1702) [online]. web: Geni com, 2014-12-02 [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Georg Franz Kreybich (* 1662 - 1736) [online]. web: Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR) [cit. 2022-02-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d Northern Bohemia, 1700 -1730, probably Georg Franz Kreybich, fine and extremely rare glass blown and cut the wheel (česky: Severní Čechy, 1700 -1730, pravděpodobně Georg Franz Kreybich, jemné a mimořádně vzácné sklo foukané a broušené na kruhu) [online]. web: Antico Antico and Design com [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (angličtina) 
  10. ↑ a b c d e f Kapitoly z tisícileté historie sklářství v Čechách a na Moravě (České barokní sklo světu) [online]. web: Glass cz [cit. 2022-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-18. 
  11. ↑ a b c d e f g h i ADB: Kreybich, Georg Franz [online]. Obecná německá biografie (německy: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB)) [cit. 2022-02-16]. Sdělení Spolku pro dějiny Němců v Čechách, 8. ročník, číslo 7, rok 1870. (německy: Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 8. Jahrg., Nr. 7, 1870.). Dostupné online. (německy) 
  12. ↑ a b c d e f g h i j k POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. 1. vyd. Děčín; Město Kamenický Šenov: PolArt, 2013. 175 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87286-17-3. S. 18. Souběžný německý text; Obsahuje bibliografii. 

Literatura

  • FRÖMMEL, Václav. Sklářští obchodníci versus řemeslníci v Kamenickém Šenově. Vydání 1. Kamenický Šenov: Na Výsluní, 2009; část 1. (1630–1868); ISBN 978-80-86177-22-9.
  • POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. Vydání 1. Děčín: Město Kamenický Šenov v nakladatelství PolArt, 2013; 175 stran; strana 18; ISBN 978-80-87286-17-3.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Glass goblet Georg Franz Kreybich 1662 1736 Between 1700 1730.jpg
Skleněný pohár datovaný do let 1700 až 1730. Autorem je nejspíše rytec Georg Franz Kreybich (1662–1736) z Kamenického Šenova (severní Čechy). Jemné a mimořádně vzácné sklo foukané a broušené na kruhu s rostlinnými motivy doplněnými kudrlinkami ornamentálního zobrazení listů či celé rostliny paznehtíku (tzv. stylizovaný barokní akant), postavami a lovícími rytíři. V podstavci poháru jsou jemná vlákna krouceného skleněného rubínu, typické pro sklářské výrobky té doby v severních Čechách. Při horní hraně poháru je německý nápis: „Freunschaft machen gemein ist, dass freundschaft halten steht fein“; (česky: „Navazování přátelství je běžné, udržování přátelství je v pořádku“). Pohár oslavuje „přátelství mezi knížaty“ (to symbolizuje koruna a pod ní dvě sepjaté ruce); dvě holubice s olivovou ratolestí v zobáku znamenají „mír“; „důvěra“ je symbolizována dvěma srdci.