Georg Muche

Georg Muche
Georg Muche v roce 1916
Narození	8. května 1895 Querfurt, Německá říše
Úmrtí	26. března 1987 (ve věku 91 let) Lindau, Německo
Národnost	německá
Povolání	malíř, tiskař, architekt
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) I, Sailko, CC BY-SA 3.0

Georg Muche (8. května 1895, Querfurt, Německá říše – 26. března 1987, Lindau, Německo) byl německý malíř, tiskař, architekt a učitel. Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění a v roce 1937 vystaveno na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

Život a dílo

Jeho otec Felix Muche byl naivní malíř a sběratel umění. Georg začal studovat umění v Mnichově v roce 1913. O rok později se přihlásil na Královskou akademii výtvarných umění v Mnichově, ale neprošel vstupní zkouškou. Už během školních dnů v Querfurtu se cvičil v kreslení na portrétech přátel ze školy, studoval přírodu, zhotovoval kopie starých mistrů Titiana, Rembrandta, Rubense olejovými barvami a zabýval se van Goghem nebo Cézannem.

V roce 1917 sloužil na západní frontě. V roce 1919 se stal učitelem dřevořezby v Bauhausu ve Výmaru a pracoval zde až do roku 1927. Od roku 1921 do roku 1927 se stal vedoucím tkalcovské třídy, předběžných kurzů a v roce 1923 předsedal výboru pro první výstavu Bauhaus, pro kterou byl navržen a postaven model domu "Am Horn".^{[p 1]} V roce 1925/26 navrhl "Stahlhaus Dessau" s pomocí studenta architektury Richarda Paulicka.

V roce 1927 se vrátil do Berlína, kde se stal učitelem na soukromé umělecké škole Johannese Ittena a setrval zde do roku 1930. Společně s Ittenem, kterého znal již od roku 1916, sdílel společné filozofické a pedagogické myšlenky.

Mezi lety 1931 a 1933 pracoval jako profesor malby na státní výtvarné škole ve Vratislavi, od roku 1939 do 1958 pak v Krefeldu. Po vyhlášce Josepha Goebbelse z 30. června 1937 bylo mimo jiné zabaveno třináct jeho děl jako zvrhlé umění, z nichž dvě díla byly ve stejném roce na stejné výstavě v Mnichově.

Po uchopení moci národními socialisty se Muche od roku 1938 stal opět nenápadným učitelem. Ve škole Huga Häringa “umění a práce” v Berlíně a se zabýval téměř výhradně freskami. Od roku 1939 do roku 1958 vedl nově založenou magisterskou třídu textilního umění. V roce 1942 maloval Georg Muche velké fresky v továrně na nátěry Kurta Herbertse ve Wuppertalu, ale následující rok byla budova zničena při bombardování.

V roce 1960 se Muche přestěhoval do Lindau u Bodamského jezera, kde působil jako nezávislý malíř, grafik a spisovatel a zabýval se teoriemi umění. Město Lindau ho ctí ve svém městském muzeu ("Cavazzen") a pojmenovali po něm místnost s jeho pracemi. V roce 1955 byly jeho práce vystaveny na festivalu Documenta v Kasselu. V roce 1979 získal Cenu Lovis Corinth.

Georg Muche byl členem Deutscher Künstlerbund^[1] a Deutscher Werkbund.

Zemřel 26. března 1987 v Lindau ve svých 91 letech.

Žáci

• Thyra Hamann-Hartmann
• Werner Schriefers
• Heinz Trökes

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Muche na anglické Wikipedii.

Literatura

• Ludger Busch: Georg Muche. Dokumentation zum malerischen Werk der Jahre 1915 bis 1920. Ein Diskussionsbeitrag zum Expressionismus. E. Wasmuth, Tübingen 1984.
• Magdalena Droste: Georg Muche. Mann, Berlín 1980, ISBN 3-7861-1301-7
• Bernd Grönwald: Georg Muche und sein Werk in der DDR. In: form+zweck 8/6, Berlin 1975, S. 25–27
• Bernd Grönwald: Laudatio für Georg Muche, in: Wissenschaftliche Zeitschrift der HAB Weimar 28, Heft 4/5, 1979, S. 291–294
• Gisela Linder: Georg Muche: die Jahrzehnte am Bodensee, das Spätwerk. Gessler, Friedrichshafen 1983, ISBN 3-922137-20-2
• Gisela Linder: Muche, Georg. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Svazek 18, Duncker & Humblot, Berlín 1997, ISBN 3-428-00199-0, S. 252 f. (Digitalisat).
• Friedegund Weidemann: Georg Muche. Staatliche Museen, Berlín 1985

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Muche na Wikimedia Commons
• (česky) Georg Muche na archiweb.cz
• (anglicky) Georg Muche na bauhaus.online.de