George Grenville

George Grenville
Premiér Velké Británie
Ve funkci: 16. duben 1763 – 13. červenec 1765
Panovník	Jiří III.
Předchůdce	John Stuart
Nástupce	Charles Watson-Wentworth
Stranická příslušnost
Členství	Whigové
Narození	14. říjen 1712 Westminster, Londýn
Úmrtí	13. listopad 1770 Londýn
Místo pohřbení	Church of All Saints, Wotton Underwood
Choť	Elizabeth Wyndham (od 1749)
Rodiče	Richard Grenville a Hester Grenville
Děti	George Nugent-Temple-Grenville Thomas Grenville Hester Grenville William Wyndham Grenville Charlotte Williams-Wynn Elizabeth Grenville Catherine Grenville
Příbuzní	Richard Grenville, 2. hrabě Temple[1], Hester Pitt[1], James Grenville, Henry Grenville[1] a Thomas Grenville[1] (sourozenci) Richard Grenville, 1. vévoda z Buckinghamu a Chandosu[1], George Nugent-Grenville, 2nd Baron Nugent[2] a Mary Anne Nugent-Temple-Grenville[2] (vnoučata)
Alma mater	Christ Church, Oxford
Profese	politik
Náboženství	anglikánská církev
Commons	George Grenville
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Grenville (14. říjen 1712 – 13. listopad 1770) byl britský státník, člen strany Whigů, který za krátký čas sedmi let, po který byl členem britské vlády dosáhl až na funkci jejího předsedy. Byl jedním z mála premiérů, kteří nikdy nebyli jmenováni peery (a tedy členy Sněmovny lordů).

Grenville byl druhým synem Richarda Grenvilla a Hester Templové. Jeho starší bratr později zdědil titul hraběte po svém otci. Grenville studoval na Eton College a později na Christ Church v Oxfordu.

Roku 1741 byl zvolen do parlamentu za obvod Buckingham a reprezentoval ho následujících dvacet devět let až do své smrti. V parlamentu se připojil ke skupině oponentů Roberta Walpoleho, ve které byli mimo jiné Richard Temple (lord Cobham), jeho bratr, William Pitt a George Lyttelton.

V prosinci 1744 se stal členem úřadu admirála, vedené Henrym Pelhamem. Spojil se se svým bratrem a Pittem, aby dosáhl oslabení Pelhamovy pozice. V červenci 1747 se Grenville stal členem rady ministra financí, roku 1754 pokladníkem britského námořnictva a členem tajné rady. Spolu s Pittem a několika dalšími spojenci upadl v nemilost poté, co hlasovali proti vládě ve věci mírové dohody s Ruskem. Oba se připojili k opozici a kritizovali Pelhamovu vládu do doby, než byl její premiér nucen na podzim roku 1756 odstoupit.

Pitt poté sestavil novou vládu, vedenou Williamem Cavendishem. Grenville se vrátil do úřadu pokladníka britského námořnictva, což pro něho bylo velkým rozčarováním, protože očekával jmenování do prestižnější a lukrativnější pozice pokladníka armády.

Roku 1758 navrhl ze své pozice zákon, který určoval spravedlivější ocenění práce námořníků. Ve svém úřadu zůstal i poté, co Pitt odstoupil na protest proti řešení otázky války se Španělskem a krátce poté se stal předsedajícím Dolní sněmovny. V květnu 1762 byl jmenován zástupcem státu v severní části země, v říjnu předsedou admirality a v dubnu 1763 ministrem financí.

Hlavními agendami jeho vlády byla obžaloba Johna Wilkese a vydání kolkového zákona, který vedl k odcizení mezi americkými koloniemi a Velkou Británií. Král se snažil přesvědčit Pitta, aby sestavil vládu, ale byl neúspěšný a tak nakonec jejím sestavením pověřil Charlese Watson-Wentwortha. Poté, co Watson tuto nabídku akceptoval, odvolal v červenci 1765 Jiří III. Grenvilla a ten poté už nezastával žádný úřad.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Grenville na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu George Grenville na Wikimedia Commons
• Osoba George Grenville ve Wikicitátech