George Howard

George Howard
Portrét generála Sira George Howarda (1770, National Army Museum, Londýn)
Narození	17. června 1718
Úmrtí	16. července 1796 (ve věku 78 let) nebo 1796 (ve věku 77–78 let) Grosvenor Square
Povolání	voják a politik
Ocenění	Řád lázně
Choť	Elizabeth Howard, Countess of Effingham (od 1771)[1] Lady Lucy Wentworth[1]
Děti	Ann Howard[2]
Rodiče	Thomas Howard[2] a Mary Morton[2]
Příbuzní	Richard William Howard Vyse[2] (vnuk)
Funkce	poslanec 12. parlamentu Velké Británie poslanec 16. parlamentu Velké Británie poslanec 17. parlamentu Velké Británie poslanec 15. parlamentu Velké Británie poslanec 13. parlamentu Velké Británie … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir George Howard (17. června 1718 – 16. července 1796, Londýn, Anglie) byl britský vojevůdce. Od mládí sloužil v armádě jako důstojník pěchoty a zúčastnil se dynastických válek 18. století, během sedmileté války dosáhl generálských hodností. Byl také dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a zastával různé čestné funkce. V závěru kariéry byl povýšen do hodnosti polního maršála (1793).

Životopis

Pocházel z významného šlechtického rodu Howardů, patřil k linii hrabat z Effinghamu.^[3] Narodil se jako nejstarší z osmi dětí generálporučíka Thomase Howarda (1684–1753). Díky otci se již v sedmi letech stal nižším důstojníkem v jeho pluku, fakticky ale v armádě sloužil až od roku 1736, kdy byl jmenován poručíkem. Mezitím studoval ve Westminsteru a poté na oxfordské univerzitě.

V armádě rychle postupoval v hodnostech (kapitán 1737, podplukovník 1744). Za války o rakouské dědictví bojoval v bitvě u Fontenoy, poté se přepravil do Skotska, kde se pod velením vévody z Cumberlandu zúčastnil bojů proti poslednímu jakobitskému povstání (bitva u Falkirku a bitva u Cullodenu). Po porážce povstání byl obviňován z krutého postupu ke skotským horalům. Poté se vrátil zpět na kontinent a bojoval v prohrané bitvě u Lauffeldu (1747). Po skončení válek o rakouské dědictví byl povýšen na plukovníka (1749). Znovu se aktivně zapojil do služby za sedmileté války. V roce 1757 se zúčastnil invaze do francouzského Rochefortu a v roce 1758 byl povýšen na generálmajora. Později významně přispěl k vítězství u Warburgu (1760) a v roce 1761 dosáhl hodnosti generálporučíka. Na konci sedmileté války získal Řád lázně s nárokem na titul Sir (1763). V letech 1766–1768 byl guvernérem na ostrově Minorca.

Kromě vojenské kariéry byl také dlouholetým poslancem Dolní sněmovny (1761–1766 a 1768–1795). Politicky nebyl nijak vyhraněn a v parlamentních přehledech byl uváděn jako nestraník, inklinoval ale k toryům.^[4] Na půdě sněmovny vystupoval jako řečník jen zřídka, příležitostně se vyjadřoval k otázkám armády a zahraniční politiky. Později dlouhodobě podporoval vládu Williama Pitta mladšího. Po návratu z Minorcy získal čestný post guvernéra královského špitálu v Chelsea (1768–1795). V roce 1793 získal nejvyšší hodnost v britské armádě a byl jmenován polním maršálem. V roce 1795 byl jmenován členem Tajné rady a do smrti zastával čestnou funkci guvernéra na ostrově Jersey (1795–1796). V roce 1773 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Oxfordu.

Rodina a majetek

Po otci zdědil statky jižně od Londýna v hrabství Surrey(Great Bookham), v roce 1764 koupil panství se zámkem Stoke Place v hrabství Buckinghamshire, kde se trvale usadil. Kromě toho vlastnil dům v Londýně na prestižní adrese Grosvenor Square 16, kde také zemřel.

George Howard byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil ve Westminsterském opatství v roce 1748 s Lucy Wentworthovou (1718–1771), dcerou diplomata 1. hraběte ze Straffordu. Po ovdovění se podruhé oženil v roce 1771 s Elizabeth Beckfordovou (1725–1791) z bohaté londýnské podnikatelské rodiny, která byla vdovou po Georgově vzdáleném příbuzném 1. hraběti z Effinghamu. Elizabeth byla mimo jiné dvorní dámou královny Charlotty. Z prvního Georgova manželství pocházela jediná dcera Anne (1754–1784), provdaná za generála Richarda Vyse (1746–1825). Jejich potomci užívali příjmení Howard-Vyse a zámek Stoke Place v Buckinghamshire vlastnili do roku 1962.

Georgův synovec Kenneth Alexander Howard (1767–1845) sloužil v armádě a po napoleonských válkách dosáhl hodnosti generála. Po vymření starší rodové linie obdržel v roce 1837 obnovený titul hraběte z Effinghamu. Současným představitelem této rodové větve je David Peter Howard, 7. hrabě z Effinghamu (*1939).

Odkazy

Reference

Literatura

• KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka 1756–1763; Praha, 2021; 464 s. ISBN 978-80-7497-377-2
• STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; 407 s. ISBN 80-7277-010-1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu George Howard na Wikimedia Commons
• Životopis maršála George Howarda in: Dictionary of National Biography dostupné online
• Maršál George Howard na webu 7. pluku dragounů dostupné online
• George Howard na webu britského parlamentu dostupné online