George Joachim Goschen

George Goschen, 1. vikomt Goschen
Portrét z roku 1883 (Národní portrétní galerie)
První lord admirality
Ve funkci: 9. března 1871 – 4. března 1874
Předchůdce	Hugh Childers
Nástupce	George Ward Hunt
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci: 17. ledna 1887 – 18. srpna 1892
Předchůdce	lord Randolph Churchill
Nástupce	William Harcourt
První lord admirality
Ve funkci: 6. července 1895 – 12. října 1900
Předchůdce	John Poyntz Spencer, 5. hrabě Spencer
Nástupce	William Palmer, 2. hrabě ze Selborne
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana Liberálně unionistická strana
Narození	10. srpna 1831 Londýn
Úmrtí	7. února 1907 (ve věku 75 let) Londýn
Choť	Lucy Dalley (od 1857)
Rodiče	Wilhelm Heinrich Goschen a Henrietta Ohmann
Děti	George Goschen, 2nd Viscount Goschen Lucy Maude Goschen Alice Goschen Sir William Henry Goschen Beatrice Mary Goschen Fanny Evelyn Goschen
Příbuzní	George Joachim Goschen[1], Phyllis Evelyn Goschen[1] a Cicely Winifred Goschen[1] (vnoučata)
Alma mater	Oriel College Rugby School Blackheath Proprietary School
Profese	politik, diplomat, statistik a bankéř
Ocenění	člen Královské společnosti Společník Britské akademie
Commons	George Goschen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Joachim Goschen, 1. vikomt Goschen (10. srpna 1831, Londýn, Anglie – 7. února 1907, Londýn, Anglie) byl britský státník, diplomat a podnikatel německého původu. Řadu let byl poslancem Dolní sněmovny, původně patřil ke konzervativcům, později přešel k unionistům. V několika britských vládách zastával celkem pět ministerských funkcí, byl mimo jiné dvakrát ministrem námořnictva (1871–1874 a 1895–1900) nebo ministrem financí (1887–1892). Angažoval se také v dalších sférách veřejného života a na čtyřech britských univerzitách obdržel čestný doktorát. V roce 1900 získal titul vikomta a vstoupil do Sněmovny lordů.

Kariéra

Měl německý původ, byl synem podnikatele Wilhelma Heinricha (William Henry) Goschena, který z Lipska přesídlil do Anglie. George s vyznamenáním vystudoval v Oxfordu a od mládí působil v rodinné firmě (Frühlin&Goschen), jako člen ředitelstva pracoval také v Bank of England. V letech 1863–1886 a 1887–1900 byl poslancem Dolní sněmovny (v letech 1863–1886 zastupoval prestižní volební obvod Londýn), kde patřil k zástupcům liberálů. V letech 1865–1866 byl ve vládě generálním intendantem armády a viceprezidentem úřadu pro obchod, v roce 1865 byl zároveň jmenován členem Tajné rady. V Russellově vládě krátce zastával méně významný post lorda kancléře vévodství lancasterského (1866). V následujícím liberálním kabinetu W. Gladstona byl nejprve prezidentem chudinského úřadu (1868–1871) a po rezignaci H. Childerse převzal na jaře 1871 post prvního lorda admirality (1871–1874).

Během Disraeliho vlády (1874–1880) byl v opozici, získal ale čestný post lorda rektora univerzity v Aberdeenu a v roce 1876 byl pověřen mimořádnou diplomatickou misí do Egypta. V letech 1874–1880 byl také guvernérem Společnosti Hudsonova zálivu. V roce 1880 nepřijal nabídku na vstup do druhé Gladstonovy vlády, stejně tak odmítl post místokrále v Indii, ale v roce 1880 byl mimořádným vyslancem v Turecku. V roce 1882 odmítl další významnou nabídku na kandidaturu do funkce předsedy Dolní sněmovny, ale jako řadový poslanec se aktivně zabýval ekonomickými otázkami a zahraniční politikou. V roce 1886 odmítl soukromou nabídku od královny Viktorie na funkci premiéra. V 80. letech přešel k liberálním unionistům, což mu umožnilo přijmout funkce v konzervativních vládách markýze Salisburyho. Byl postupně kancléřem pokladu (ministr financí; 1887–1892) a znovu prvním lordem admirality (ministr námořnictva; 1895–1900). V roce 1900 byl povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů. Mimo jiné byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v Kentu, dále byl smírčím soudcem v Sussexu. Získal čestné doktoráty na univerzitách v Oxfordu (1881), v Aberdeenu (1887), Cambridge (1888) a Edinburghu (1890). Své veřejné aktivity završil v čestné funkci kancléře oxfordské univerzity (1903–1907).

Novinář a poslanec Arthur Elliot (1846–1923) napsal jeho životopis, který vyšel v Londýně ve dvou svazcích v roce 1911 (The Life of George Joachim Goschen, First Viscount Goschen, 1831–1907; London, 1911)

Rodina a potomstvo

S manželkou Lucy Dalley měl šest dětí, dědicem titulu vikomta byl syn George Joachim Goschen, 2. vikomt Goschen (1866–1952), který byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny (1895–1906) a později guvernérem v Madrasu (1924–1929). Současným představitelem rodu je Giles Goschen, 4. vikomt Goschen (*1965), který byl v Majorově vládě náměstkem ministra dopravy (1994–1997).

Georgův mladší bratr Sir Edward Goschen (1847–1924) působil v diplomacii, byl vyslancem v Dánsku, velvyslancem v Rakousku-Uhersku (1905–1908) a v Německu (1908–1914).

Odkazy

Reference

Literatura

• JENKINS, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské Anglie; Praha, 2000 536 s. ISBN 80-7260-040-0

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu George Joachim Goschen na Wikimedia Commons
• Rodokmen rodu Goschenů dostupné online
• George Joachim Goschen na webu cambridgeské univerzity dostupné online
• Biografie G. J. Goschena dostupné online