George Montagu, 4. vévoda z Manchesteru

George Montagu, 4. vévoda z Manchesteru
rytina ze sbírek Národní portrétní galerie v Londýně
Britský velvyslanec ve Francii
Ve funkci: 1783 – 1784
Předchůdce	Thomas Grenville
Nástupce	John Sackville, 3. vévoda z Dorsetu
Lord nejvyšší komoří Velké Británie
Ve funkci: 7. dubna 1782 – 9. dubna 1783
Předchůdce	Francis Seymour-Conway, 1. hrabě z Hertfordu
Nástupce	Francis Seymour-Conway, 1. hrabě z Hertfordu
Stranická příslušnost
Členství	Whigové
Narození	6. dubna 1737
Úmrtí	2. září 1788 (ve věku 51 let)
Místo pohřbení	Church of St Andrew, Kimbolton
Choť	Elizabeth Montagu, Duchess of Manchester (od 1762)
Rodiče	Robert Montagu, 3rd Duke of Manchester a Harriet Dunch
Děti	William Montagu Lord Frederick Montagu Lady Ana Marie Montagu Lady Emily Montagu Lord George Montagu Caroline Graham, Duchess of Montrose
Příbuzní	Lord Charles Montagu (sourozenec) George Montagu, 6th Duke of Manchester, Caroline Calcraft[1], Lady Georgiana Montagu[1], Lady Jane Montagu[1], Lady Elizabeth Montagu[1], Lady Emily Montagu[1], Lady Susan Montagu[1][2] a Lord William Francis Montagu[1] (vnoučata)
Profese	diplomat a politik
Commons	George Montagu, 4th Duke of Manchester
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Montagu, 4. vévoda z Manchesteru (anglicky George Montagu, 4th Duke of Manchester, 7th Earl of Manchester, 7th Viscount Mandeville (6. dubna 1737 Kimbolton Castle, Huntingdonshire, Anglie – 2. září 1788 Brighton, Anglie) byl britský šlechtic, diplomat a politik druhé poloviny 18. století. S peerským titulem vévody byl od roku 1762 členem Sněmovny lordů, kde se prosadil jako předák strany whigů. Proslul jako odpůrce války proti USA, v roce 1783 jako mimořádný velvyslanec ve Francii podepsal Pařížský mír, který tuto válku ukončil.

Životopis

Pocházel ze šlechtického rodu Montagu, narodil se jako starší syn Roberta Montagu, 3. vévody z Manchesteru (1710–1762). Po dosažení zletilosti vstoupil do politiky a v letech 1761–1762 byl členem Dolní sněmovny, již v roce 1762 ale po otci zdědil titul vévody a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby jako otcův dědic užíval titul vikomt Mandeville).^[3] V Dolní sněmovně zastupoval hrabství Huntingdonshire, v poslaneckém mandátu jej pak v doplňovacích volbách nahradil mladší bratr lord Charles Greville Montagu.^[4] Jako vévoda zastával několik čestných hodností,^[5] v letech 1762–1770 byl komořím Jiřího III. a od roku 1762 až do smrti lordem-místodržitelem v hrabství Huntingdonshire, kde rodina vlastnila statky.

(c) Kimbolton School: west and south fronts by Jim Osley, CC BY-SA 2.0

V politice patřil k aktivním whigům, na půdě Horní sněmovny se jako řečník věnoval především problematice kolonií a Irska. Po nástupu vlády lorda Northa se musel vzdát některých postů (1770). Dlouhodobě patřil k odpůrcům války s americkými kolonisty a podporoval uznání samostatnosti USA.^[6] V Rockinghamově vládě získal úřad lorda nejvyššího komořího (Lord Chamberlain, 1782–1783)^[7], zároveň byl jmenován členem Tajné rady. Na jaře 1783 byl jako mimořádný velvyslanec vyslán do Francie, kde byl pověřen jednáním o míru. Za Velkou Británii podepsal Versailleskou smlouvu (1783), která ukončila válku proti USA i souběžně probíhající konflikty s Francií a Španělskem. Po obnovení diplomatických styků se novým stálým velvyslancem stal vévoda z Dorsetu.^[8] Vévoda z Manchesteru mezitím po změně vlády ztratil post nejvyššího komořího a po návratu do Anglie se nadále politicky angažoval již jen z pozice člena Sněmovny lordů. Zemřel následkem těžkého nachlazení v Brightonu 2. září 1788 ve věku 51 let, pohřben byl v kostele sv. Ondřeje u rodového sídla Kimbolton Castle.^[9]

Rodina

Hlavním rodovým sídlem vévodů z Manchesteru byl zámek Kimbolton Castle (dříve Huntingdonshire, nyní Cambridgeshire), který jim patřil v letech 1615–1950. Čtvrtý vévoda z Manchesteru po převzetí dědictví přizval slavného architekta Roberta Adama ke stavebním úpravám, které však byly z finančních důvodů realizovány jen částečně.^[10] Vévoda z Manchesteru se celoživotně potýkal s vysokým zadlužením a již v roce 1767 byl donucen prodat rodový palác v Londýně bankéřské rodině Childů.

V roce 1762 se oženil s Elizabeth Dashwood (1740-1832), neteří ministra financí Sira Francise Dashwooda. Z jejich manželství se narodilo šest dětí.^[11][12]

• 1. George Montagu, vikomt Mandeville (1763–1772)
• 2. Anne Mary (1764–1796)
• 3. Emily (1768–1838)
• 4. Caroline Mary (1770–1847), ∞ 1790 James Graham, 3. vévoda z Montrose (1755–1836), ministr obchodu Spojeného království 1804–1806, nejvyšší štolba 1807–1821, lord nejvyšší komoří Spojeného království 1821–1827
• 5. William Montagu, 5. vévoda z Manchesteru (1771–1843), dědic titulu vévody a člen Sněmovny lordů 1788, plukovník, guvernér na Jamajce 1808–1827, ∞ 1793 Susan Gordon (1774–1828), dcera 4. vévody z Gordonu
• 6. Lord Frederick Montagu (1774–1827), člen Dolní sněmovny, generální poštmistr 1826–1827^[13]

Vévodův mladší bratr lord Charles Greville Montagu (1741–1784) byl v letech 1766–1773 guvernérem v Jižní Karolíně, poté bojoval ve válce proti americkým kolonistům a zemřel v Kanadě.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu George Montagu na Wikimedia Commons
• Rodokmen vévodů z Manchesteru