George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu

George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu
George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu
Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci: 9. prosince 1868 – 27. června 1870
Předchůdce	Edward Stanley, lord Stanley
Nástupce	Granville Leveson-Gower, 2. hrabě Granville
Ve funkci: 3. listopadu 1865 – 6. července 1866
Předchůdce	John Russell, 1. hrabě Russell
Nástupce	Edward Stanley, lord Stanley
Ve funkci: 21. února 1853 – 26. února 1858
Předchůdce	Lord John Russell
Nástupce	James Harris, 3. hrabě z Malmesbury
Místokrál v Irsku
Ve funkci: 26. května 1847 – 10. března 1852
Předchůdce	John Ponsonby, 4. hrabě z Bessborough
Nástupce	Archibald Montgomerie, 13. hrabě z Eglintonu
Ministr obchodu Spojeného království
Ve funkci: 6. července 1846 – 22. července 1847
Předchůdce	James Broun-Ramsay, 10. hrabě z Dalhousie
Nástupce	Henry Labouchere
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	12. ledna 1800 Londýn
Úmrtí	27. června 1870 (ve věku 70 let) Londýn
Choť	Lady Katherine Grimston (od 1839)
Rodiče	George Villiers a Theresa Villiers
Děti	Francis Hyde Villiers Edward Villiers, 5th Earl of Clarendon Emily Russell, Baroness Ampthill Constance Stanley, Countess of Derby Lady Alice Villiers Edward Hyde Villiers, Lord Hyde George Villiers Lady Florence Villiers
Příbuzní	Charles Pelham Villiers, Thomas Hyde Villiers a Henry Villiers (sourozenci) Algernon Hyde Villiers, Gerald Hyde Villiers[1], Dorothy Villiers[1], Eric Hyde Villiers[1] a Marjory Mildred Villiers[1] (vnoučata)
Alma mater	St John’s College
Profese	diplomat a politik
Ocenění	velkokříž Řádu lázně Podvazkový řád
Commons	George Villiers, 4th Earl of Clarendon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George William Frederick Villiers, 4. hrabě z Clarendonu (George William Frederick Villiers, 4th Earl of Clarendon, 4th Baron Hyde of Hindon) (12. ledna 1800, Londýn – 27. června 1870, Londýn) byl britský diplomat a státník ze starobylého šlechtického rodu Villiersů. Patřil k výrazným osobnostem Liberální strany 19. století, osvědčil se především jako diplomat a celkem třikrát byl britským ministrem zahraničí, ještě předtím zastával funkci místokrále v Irsku.

Mládí

Pocházel z významného šlechtického rodu Villiersů, jeho otec George Villiers (1759-1827) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a vrchním intendantem námořnictva. Vystudoval v Cambridge a po absolvování univerzity působil jako atašé v Petrohradě (1820–1823). V letech 1823–1833 byl komisařem celního úřadu, v roce 1831 byl mimořádným vyslancem ve Francii. V letech 1833–1839 byl vyslancem v Madridu, kde měl důležitou úlohu v době španělské občanské války. Mezitím po strýci zdědil titul hraběte z Clarendonu a vstoupil do Sněmovny lordů (1838), kde jako aktivní řečník obhajoval vládní politiku.

Místokrál v Irsku a ministr zahraničí

Po návratu ze Španělska zaujal místo ve vládě, nejprve jako lord strážce tajné pečeti a lord kancléř vévodství lancasterského (1840–1841), v dalším liberálním kabinetu byl ministrem obchodu (respektive prezidentem úřadu pro obchod; 1846–1847). V letech 1847–1852 byl místokrálem v Irsku. Proti irským emancipačním snahám vystupoval velmi přísně a i v Anglii byl kritizován, naopak královna Viktorie jeho činnost ocenila osobním projevem v parlamentu a v roce 1849 obdržel Podvazkový řád.

Ve vládních funkcích se od čtyřicátých let aktivně zabýval diplomatickou situací v Evropě a kvůli neochotě opustit kontinent odmítl opakované nabídky na post generálního guvernéra v Kanadě a Indii. Své zkušenosti plně zúročil ve funkci ministra zahraničí, kterou zastával celkem třikrát (1853–1858, 1865–1866 a 1868–1870). Projevil značné diplomatické nadání a pomáhal udržovat velmocenské postavení Británie, v roce 1856 se zúčastnil kongresu v Paříži, který ukončil krymskou válku. Zde dosáhl úspěchu mimo jiné díky přátelství s francouzskou císařovnou Evženií, s níž se znal již z doby svého působení ve Španělsku^[2]. Naopak přílišné sympatie k francouzské císařské rodině mu později uškodily a v roce 1859 se do vlády nedostal. V letech 1861–1864 byl předsedou vládní komise pro školství, ministrem se stal znovu až v roce 1864 jako lord kancléř vévodství lancasterského, ministrem zahraničí byl opět v letech 1865-1866 a 1868-1870. V této době uspěl v jednáních se Spojenými státy, naopak se mu nepodařilo prosadit britské zájmy proti Rusku ve střední Asii

Zemřel v budově ministerstva zahraničí v Londýně 27. června 1870 ve věku 70 let.

Rodina

(c) David Hawgood, CC BY-SA 2.0

Byl ženatý s Catherine Grimston (1810-1874), dcerou 1. hraběte z Verulamu. Z jejich manželství pocházelo osm dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Dcery se provdaly za významné osobnosti politiky (16. hrabě z Derby, 1. hrabě z Lathomu). Dědicem hraběcího titulu byl Edward Hyde Villiers, 5. hrabě z Clarendonu (1846-1914), který zastával funkci lorda nejvyššího komořího. Mladší syn Sir Francis Villiers (1852-1925) působil v diplomacii a byl vyslancem v Lisabonu a Bruselu.

Hlavním rodovým sídlem hrabat z Clarendonu byl zámek The Grove v Hertfordshire. V době 4. hraběte z Clarendonu byla hlavní budova zámku rozšířena o třetí patro a byly zde soustředěny cenné sbírky starých mistrů.

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997) ISBN 80-7185-102-7

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu na Wikimedia Commons
• Hrabata z Clarendonu Archivováno 5. 8. 2016 na Wayback Machine. (anglicky)