George Wells Beadle
George Wells Beadle | |
---|---|
Narození | 22. října 1903 Wahoo |
Úmrtí | 9. června 1989 (ve věku 85 let) Pomona |
Alma mater | Cornellova univerzita (do 1931) University of Nebraska–Lincoln |
Povolání | genetik a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Harvardova univerzita Stanfordova univerzita Wesleyan University Kalifornský technologický institut Chicagská univerzita University of Nebraska–Lincoln |
Ocenění | Silliman Memorial Lectures (1945) Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1950) Mendel Medal (1958) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1958) Kimber Genetics Award (1960) … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | křesťanství |
Rodiče | Chauncey Elmer Beadle[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
George Wells Beadle (22. října 1903, Wahoo, Nebraska, USA – 9. června 1989, Pomona, Kalifornie) byl americký genetik, společně s Edwardem L. Tatumem a Joshuou Lederbergem nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1958. Spolu s Tatumem cenu získali za objev toho, že geny regulují určité chemické procesy v buňkách. Jejich experimenty vedly k hypotéze o přímém vztahu mezi geny a enzymatickými reakcemi, zvané „jeden gen – jeden enzym“.
Beadle studoval na Nebraské univerzitě, doktorát získal roku 1931 na Cornellově univerzitě. V letech 1931 až 1936 působil na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), roku 1936 přešel na Harvard a následujícího roku na Stanford. Po devíti letech se vrátil na Kaltech, kde vedl katedru biologie. Roku 1961 se stal rektorem Chicagské univerzity.
V roce 1946 byl George Beadle přijat do American Academy of Arts and Sciences[2], v tomtéž roce také byl prezidentem Genetics Society of America.