Georges Dumézil

Georges Dumézil
Dumezil Georges.jpg
Narození4. března 1898
Paříž
Úmrtí11. října 1986 (ve věku 88 let)
Paříž
Příčina úmrtícerebrovaskulární choroba
PseudonymGeorges Marcenay
Povoláníjazykovědec, náboženský historik, antropolog a voják
Alma materLyceum Ludvíka Velkého
École normale supérieure
Tématafilologie a mytologie
Oceněníčestný doktor Uppsalské univerzity (1955)
čestný doktor Lutyšské univerzity (1979)
Prix mondial Cino Del Duca (1984)
komandér Řádu akademických palem
Válečný kříž 1914–1918
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Madeleine Legrand (od 1925)
DětiPerrine Dumézil-Curien[1]
Claude Dumézil
RodičeJean Dumézil
PříbuzníNicolas Curien, Pierre-Louis Curien a Christophe Curien (vnoučata)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Dumézil (4. března 1898 Paříž11. října 1986 tamtéž) byl francouzský srovnávací lingvista a religionista, představitel komparativní religionistiky. Proslavil se zejména tzv. „trojfunkční definicí“ starých Indoevropanů, zabýval se historií mýtu, překládal z kavkazských jazyků.

Život

Dumézilův otec byl klasický filolog a Georges se už v dětství naučil latinsky a prostřednictvím spolužáka na gymnáziu se setkal s významným lingvistou Michel Bréalem. Roku 1916 byl přijat na École normale supérieure, studium lingvistiky však musel přerušit a sloužil jako důstojník ve válce. Po válce pokračoval pod vedením lingvisty Antoine Meilleta, roku 1919 složil státní zkoušku z klasické filologie a roku 1924 získal doktorát prací o souvislosti řeckého slova ambrosia s indickým nápojem nesmrtelnosti amrita. Narazil však na kritiku, že s fakty zachází příliš volně, a rozhodl se opustit Francii. Od roku 1925 byl profesorem na nově založené univerzitě v Istanbulu, kde se naučil turecky a hojně cestoval, zejména po Kavkazu, takže se stal uznávaným odborníkem na tamní jazyky (zejména osetštinu a abcházštinu), které také porovnal se starou etruštinou. Roku 1929 publikoval knihu „Flamen – Brahman“, jež srovnává funkci římských flaminiů a indických bráhmanů a kde poprvé vyložil svoji teorii trojfunkčního dělení u starých indoevropanů. Tu pak dále rozvinul ve své nejznámější práci „Mithra – Varuna“ (1940) a dalších.

Od roku 1931 byl profesorem v Uppsale (Švédsko) a od roku 1935 profesorem srovnávací religionistiky na École pratique des hautes études v Paříži. Studoval čínštinu u M. Graneta a spolupracoval s M. Maussem. Roku 1941 musel pro obvinění ze zednářství školu opustit a učil na gymnáziu, brzy se však na ni vrátil. V letech 1949-1968 přednášel indoevropeistiku na College de France, po odchodu do důchodu přednášel v USA (Princeton, Chicago, Los Angeles) a roku 1978 byl s podporou Claude Lévi-Strausse zvolen členem Francouzské akademie.

Dumézil, Georges. Les dieux souverains des Indo-Europeens maitrier.

Myšlení a odkaz

Dumézil byl člověk mimořádné erudice a polyglot, pro něhož staré mytologie nebyly jen kuriozitami, ale hledal v nich i stopy ztracené lidské moudrosti. Objevil dosud neznámé, ale nápadné paralely mezi indickou, perskou, řeckou, latinskou, osetskou a germánskou mytologií, které studoval v detailních porovnáních. V jejich mytologiích rozlišil světlou, sluneční postavu zákonodárce (Mithra, Jupiter) a temnou, magickou postavu (Odin, Varuna). Tato podvojnost se promítla do staré představy panovníka. Dávné společnosti vykazují podle něho „trojfunkční“ dělení na kněze, bojovníky a sedláky.

Patří mezi zakladatele strukturalismu a i když jeho „trojfunkční“ teorii mnozí kritizovali pro příliš volné zacházení s fakty, jeho náhled, že polyteistická božstva je třeba studovat ne jednotlivě, ale v párech a trojicích, jak si je staré kultury samy uspořádávaly, se v religionistice prosadil. Špatné zkušenosti se zmatenou politikou francouzské demokracie posílily jeho obdiv k pevnému dynastickému řádu starých civilizací, obvinění z náklonnosti k fašismu však přesvědčivě vyvrátil D. Eribon.

Dumézil významně ovlivnil řadu svých žáků a přátel, zejména M. Foucaulta, filosofy M. Halbwachse a Rogera Cailloise nebo historika Georges Dubyho, který jeho potrojné schéma uplatnil na středověkou společnost. Význam jeho prací vyzvedl například lingvista Émile Benveniste, antropolog Claude Lévi-Strauss, řada indologů nebo E. Massonová, která je uplatnila na chetitskou kulturu.

Dílo (výběr)

  • 1926: Le probléme des centaures
  • 1934: Ouranós-Varuna
  • 1936: Mythes et dieux des Germains, Essai d'interprétation comparative, Paříž 1939 (PUF)
  • 1940: Mithra-Varuna, Essai sur deux représentations indo-européennes de la Souveraineté. Paříž 1940 (PUF)

Odkazy

Reference

Literatura

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georges Dumézil
  • G. Dumézil, Mýty a bohové Indoevropanů. Praha: Oikúmené 1997. ISBN 80-86005-25-9
  • G. Dumézil, Mýtus a epos I: trojfunkční ideologie v eposech indoevropských národů. Praha: Oikúmené 2001
  • G. Dumézil, Mýtus a epos II : indoevropské epické vzory: hrdina, kouzelník, král. Praha: Oikúmené 2005

Související články

Externí odkazy

40. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jacques Chastenet
19781986
Georges Dumézil
Nástupce:
Pierre-Jean Rémy

Média použitá na této stránce

Dumezil Georges.jpg
Georges Dumézil
Envoi Dumézil à Halbwachs.JPG
Autor: Remi Mathis, Licence: CC BY-SA 3.0
Signature of Georges Dumézil on Naissance de Rome, Paris, Gallimard, 1944. This book was offered to Maurice Halbwachs and is now held in the Human and Social Sciences Library Paris Descartes-CNRS.
Georges Dumezil, Les dieux souverains des Indo-Europeens maitrier.jpg
Autor: Heurtelions, Licence: CC BY-SA 4.0
Frontispice du livre : Georges Dumezil, Les dieux souverains des Indo-Européens, Gallimard