Georgij Gapon

Georgij Gapon
Narození	5.jul. / 17. února 1870greg. Bilyky
Úmrtí	28. březnajul. / 10. dubna 1906greg. (ve věku 36 let) Ozerki
Příčina úmrtí	oběšení
Alma mater	Poltava Theological Seminary (do 1893) Petrohradská duchovní akademie (do 1903)
Povolání	politik, odborář a kněz
Nábož. vyznání	pravoslaví
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Apollonovič Gapon (rusky Георгий Аполлонович Гапон; 5. února^jul./ 17. února 1870^greg., Poltava, Ukrajina – 28. března^jul./ 10. dubna 1906^greg., Ozerki,^[1] Finsko) byl ruský pravoslavný kněz, vězeňský kaplan, zakladatel Shromáždění ruských továrních dělníků a jeden z vůdců ruské revoluce roku 1905.

Životopis

Gapon byl syn ukrajinských rolníků. Vzdělával se v teologickém semináři a roku 1896 se oženil, o dva roky později však ovdověl. Poté se přesunul do Petrohradu a učil na tamní teologické akademii v roce 1902. Gapon stal se náboženským učitelem v sirotčinci v roce 1900 a stal se přítelem a zastáncem továrních dělníků a nezaměstnaných. Gapon byl postavou známou na dvoře cara Mikuláše II. i v nejchudších oblastech Petrohradu, kde působil jako misionář. Roku 1904 byl pověřen založením Shromáždění ruských továrních dělníků, které mělo zklidnit nespokojenost mezi pracujícími a posilovat národní uvědomění. Byl tak úspěšný, že na konci roku mělo Shromáždění 8000 členů, což bylo mnohem víc, než měla Ruská sociálně demokratická dělnická strana.

Krvavá neděle

Počátkem ledna roku 1905 zahájili dělníci Putilovské železárny v Petrohradu stávku. Požadovali osmihodinovou pracovní dobu, zlepšení pracovních podmínek, vyšší mzdy pro ženy a všeobecný posun k politické demokracii. Během dvou týdnů se celé město octlo v generální stávce. Lenin tehdy konstatoval, že Rusko se nachází ve stavu nebývalého politického kvasu. Car nezahálel a kolem všech veřejných budov shromáždil vojsko. V této situaci se pop Gapon chopil myšlenky přímého apelu na cara. Kázal dělníkům na stávkových schůzích a sestavil petici, v níž Gapon požadoval svobodnou společnost, ve které si budou všichni rovni a budou zastoupeni v ústavním shromáždění ve všeobecném hlasování. Po jejím sestavení Gapon prohlásil „K carovi! A co když nás car nepřijme? Pak pro nás car neexistuje!“.

Pochodující ruská chudina se v čele s Gaponem blížila k několika branám, které stály kolem středu města. Gapon vedl zástup mířící k Narevské bráně. Když k ní dorazili, přehradilo jim cestu pěchotní vojsko a kolem se rozestoupili kozáci na koních se šavlemi. Jezdci zaútočili bez varování a do davu bezbranných demonstrantů udeřili z obou stran. Pak se přidala i pěchota a pálili salvu kulek do lidí, kteří stáli u sebe tak těsně, že se nemohli rozprchnout. „Viděl jsem šavle, jak se zvedají a dopadají. Pak muže, ženy a děti, jež klesají k zemi jak podťaté kmeny a vzduchem se neslo sténání, kletby a křik“ napsal později Gapon. Při pokojném pochodu zemřely podle oficiálních údajů dvě stovky lidí,^{[pozn. 1]} Gapon však přežil.

Smrt

Po krvavém masakru mu spisovatel Maxim Gorkij poskytl nocleh a úkryt. Když ho začala hledat Ochranka, oholil si Gapon svůj vous a uprchl do Ženevy a stal se Leninovým společníkem. Mezitím se setkal s jinými ruskými emigranty, například s Georgijem Plechanovem, Petrem Kropotkinem a s francouzskými socialisty Jeanem Jauresem a Georgesem Clemenceauem. Nakonec se ale vrátil do Ruska a pokusil se u cara rehabilitovat a zároveň navázat styky s revolučními opozičními stranami. Někteří socialisté-revolucionáři byli přesvědčeni, že Gapon je vládním špionem, a přikázali jednomu ze svých členů, Pjotru Rutenbergovi, aby zařídil jeho smrt. Na jaře roku 1906 byl Gapon oběšen v chatce za tehdejší finskou hranicí ve vesnici Ozerki.

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgy Gapon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Georgij Gapon na Wikimedia Commons