Geosaurinae

Jak číst taxoboxGeosaurinae
Stratigrafický výskyt: Střední jura až raná křída, před 168 až 135 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Neptunidraco, zástupce skupiny.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
InfratřídaArchosauromorpha
NadřádCrocodylomorpha
PodřádThalattosuchia
ČeleďMetriorhynchidae
PodčeleďGeosaurinae
Lydekker, 1889
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geosaurinae („Zemští ještěři“) je podčeleď dávno vyhynulých krokodýlovitých mořských plazů příbuzných dnešním krokodýlům. Spadali do kladu Thalattosuchia a čeledi Metriorhynchidae a byli velmi dobře anatomicky a fyziologicky adaptovaní na život v mořích. Žili v období střední jury až rané křídy, zhruba před 168 až 135 miliony let v mořích téměř celého světa. Známým zástupcem této skupiny je například rod Dakosaurus, známý i z Evropy.[1] Podčeleď Geosaurinae stanovil formálně roku 1889 britský paleontolog Richard Lydekker.

Popis a význam

Plesiosuchus - rekonstrukce lebky.

Tito mořští krokodýlovití plazi dosahovali obvykle délky asi 4 až 7 metrů a vykazovali velké množství pokročilých adaptací (anatomických a fyziologických přizpůsobení) pro život v mořích.[2] Mezi tyto adaptace mohla patřit i přítomnost zpětně "uzavíratelných" nozder.[3]

Zajímavým anatomickým znakem metriorhynchidů byla výrazná vertikální ocasní ploutev, připomínající ploutve žraloků. Jejich pádlovité končetiny byly relativně krátké a v průběhu vývoje tito plazi ztratili osteodermy (zkostnatělé destičky, pokrývající tělo). Jedná se o jedinou známou skupinu celého kladu Archosauria, u nichž došlo ke kompletnímu přechodu do moře a stali se pelagickými formami.

Velcí zástupci této skupiny představovali dominantní predátory ve svých ekosystémech, kde soupeřili s velkými zástupci nepříbuzných mořských plazů ze skupiny Plesiosauria.

Zástupci

Zástupci podčeledi Geosaurinae ve velikostním porovnání s člověkem.
  • Neptunidraco
  • Purranisaurus
  • "Nižší klad"
  • Geosaurini

České objevy

Rekonstrukce rodu Torvoneustes, jehož vývojový příbuzný žil kdysi na území současné České republiky.

Zástupci této skupiny žili v období rané křídy (věk hauteriv, asi před 133 miliony let) také na území dnešní České republiky. Jejich fosilní zuby byly objeveny patrně na začátku 20. století ve vápencových masivech v okolí Štramberka. Objeveny byly pouze fosilní zuby, uložené nejpozději od roku 1912 v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni. Jednalo se patrně o vývojové příbuzné rodů Plesiosuchus a Torvoneustes, dosahující délky mezi 4 a 6 metry.[4]

Vedoucím odborné studie, která tyto metriorhynchidy v květnu roku 2021 popsala, je český paleontolog Daniel Madzia. Na základě samotných fosilních zubů však není možné stanovit přesné zařazení do rodu a druhu, k tomu budou nezbytné případné další fosilní objevy.

Odkazy

Reference

  1. SOCHA, Vladimír (2019). Nová cesta do pravěku. Nakl. CPress, Brno. ISBN 978-80-264-2494-9. (str. 92-93)
  2. Schwab, J. A.; et al. (2020). Inner ear sensory system changes as extinct crocodylomorphs transitioned from land to water. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2002146117
  3. Mark T. Young, Sven Sachs, Pascal Abel, Davide Foffa, Yanina Herrera & James J. N. Kitson (2020). Convergent evolution and possible constraint in the posterodorsal retraction of the external nares in pelagic crocodylomorphs. Zoological Journal of the Linnean Society. 189 (2): 494-520. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlaa021
  4. Daniel Madzia, Sven Sachs, Mark T. Young, Alexander Lukeneder and Petr Skupien (2021). Evidence of two lineages of metriorhynchid crocodylomorphs in the Lower Cretaceous of the Czech Republic. Acta Palaeontologica Polonica. doi: https://doi.org/10.4202/app.00801.2020

Literatura

  • Andrea Cau; Federico Fanti (2011). The oldest known metriorhynchid crocodylian from the Middle Jurassic of North-eastern Italy: Neptunidraco ammoniticus gen. et sp. nov. Gondwana Research. 19 (2): 550–565.
  • Andrade, M. B. D.; Young, M. T.; Desojo, J. B.; Brusatte, S. L. (2010). The evolution of extreme hypercarnivory in Metriorhynchidae (Mesoeucrocodylia: Thalattosuchia) based on evidence from microscopic denticle morphology. Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (5): 1451–1465.
  • Mark T. Young and Marco Brandalise de Andrade (2009). What is Geosaurus? Redescription of Geosaurus giganteus (Thalattosuchia: Metriorhynchidae) from the Upper Jurassic of Bayern, Germany. Zoological Journal of the Linnean Society. 157 (3): 551–585.
  • Vignaud, P.; Gasparini, Z. B. (1996). New Dakosaurus (Crocodylomorpha, Thalattosuchia) from the Upper Jurassic of Argentina. Comptes Rendus de l'Académie des Sciences, Paris. 2. 322: 245-250.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Neptunidraco NT.jpg
Autor: NobuTamura email:nobu.tamura@yahoo.com palaeocritti, Licence: CC BY-SA 3.0
Neptunidraco
Torvoneustes carpenteri.jpg
Autor: Mark T. Young, Stephen L. Brusatte, Marco Brandalise de Andrade, Julia B. Desojo, Brian L. Beatty, Lorna Steel, Marta S. Fernández, Manabu Sakamoto, Jose Ignacio Ruiz-Omeñaca, Rainer R. Schoch., Licence: CC BY 2.5
Life reconstruction showing the maximum body length for Torvoneustes carpenteri.
Geosaurini.png
Autor: Mark T. Young, Stephen L. Brusatte, Marco Brandalise de Andrade, Julia B. Desojo, Brian L. Beatty, Lorna Steel, Marta S. Fernández, Manabu Sakamoto, Jose Ignacio Ruiz-Omeñaca, Rainer R. Schoch., Licence: CC BY 2.5

Life reconstructions showing the maximum body lengths for the four Geosaurini genera present in the late Kimmeridgian-early Tithonian of Western Europe.

The species from top to bottom are: Geosaurus giganteus, Dakosaurus maximus, Torvoneustes carpenteri and Plesiosuchus manselii. The maximum known body lengths of Torvoneustes and Geosaurus are from Young et al. [14], while those of Dakosaurus and Plesiosuchus are from this paper. The human diver is 1.8 m in height. All metriorhynchid life reconstructions are by Dmitry Bogdanov.
Plesiosuchus skull.png
Autor: Mark T. Young1*, Stephen L. Brusatte2,3, Marco Brandalise de Andrade4, Julia B. Desojo5, Brian L. Beatty6, Lorna Steel7, Marta S. Fernández8, Manabu Sakamoto9, Jose Ignacio Ruiz-Omeñaca10,11, Rainer R. Schoch12, Licence: CC BY 2.5
Lateral reconstruction of the skull of Plesiosuchus manselii, based on the mandible of NHMUK PV OR40103a.