Germánské jazyky

Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků. Mluví jimi přes 450 miliónů osob a jsou i zeměpisně jedny z nejrozšířenějších.

Historie

Lingvisté se domnívají, že se větev germánských jazyků začala osamostatňovat již kolem roku 2000 př. n. l. Nejsou však žádné důkazy o tom, zdali někdy existoval germánský prajazyk, z něhož se postupem času odčlenily jednotlivé germánské jazyky, jak to známe u románských jazyků, jejichž původní jazyk latina je nám dobře známá, což též platí o způsobu a historických okolnostech vývoje jednotlivých románských jazyků. Někteří vědci dokonce popírají existenci germánského prajazyka. Vycházejí spíš z toho, že se některé jazyky sblížily a navzájem se ovlivňovaly.

Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible, pořízené biskupem Wulfilou ve 4. století.

Nejdůležitější kritéria vzniku

1. ustálení přízvuku na první slabice;
2. první posouvání hlásek:
   • p, t, k > f, þ, χ
   • b, d, g > p, t, k
   • bh, dh, gh > b, d, g;
3. Přestavba gramatiky:
   • redukce původních osmi pádů na čtyři;
   • vznik „slabých“ adjektivních tvarů zakončujících na -n (např. něm.: dem schönen Mädchen '[tomu] hezkému děvčeti');
   • zánik většiny slovesných časů, mimo přítomný čas a minulý čas;
   • vznik slabých sloves s dentální příponou, např.:
     • angl. ask-ed,
     • něm. frag-t-e,
     • švéd.: fråga-d-e.

Rozdělení

• západogermánské jazyky
  • hornoněmecké jazyky
    • němčina
    • středoněmčina
      • západní středoněmčina
        • falčtina
        • lucemburština
        • pensylvánská němčina
      • východní středoněmčina
    • hornoněmčina
      • alemánština
      • bavorština
      • severohornoněmčina
      • jidiš
    • vilamovština
  • dolnoněmecko-dolnofrancké jazyky
    • dolnofrancké jazyky
      • nizozemština
      • afrikánština
    • dolnoněmčina
  • anglofríské jazyky
    • anglické jazyky
      • angličtina
      • skotština
      • yolština
    • fríština
• severogermánské jazyky (skandinávské jazyky)
  • východní severogermánské jazyky
    • švédština
    • dánština
    • elvdalština
    • gotlandština
    • starogotlandština
  • západní severogermánské jazyky
    • norština
    • russenorsk
    • faerština
    • islandština
    • nornština – mrtvý jazyk
• východogermánské jazyky
  • burgundština
  • gótština
  • krymská gótština
  • vandalština

Odkazy

Související články

• Seznam jazyků
• Seznam písem

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu germánské jazyky na Wikimedia Commons

Literatura

• Bethge, Richard: Konjugation des Urgermanischen, in Ferdinand Dieter, Laut- und Formenlehre der altgermanischen Dialekte, Leipzig 1900, 361.
• Cercignani, Fausto: Indo-European ē in Germanic, in Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung, 86/1, 1972, 104–110.
• Harbert, Wayne: The Germanic Languages, Cambridge 2007, ISBN 978-0-521-01511-0.
• Haugen, Einar: Die skandinavischen Sprachen. Hamburg 1984, ISBN 3-87118-551-5.
• Hutterer, Claus-Jürgen: Die germanischen Sprachen. VMA-Verlag, Wiesbaden 4. vyd. 2002, ISBN 3-928127-57-8.
• Robinson, Orrin W.: Old English and Its Closest Relatives. A Survey of the Earliest Germanic Languages, Stanford (Calif) 1992, ISBN 0-8047-1454-1.
• Schmidt, Wilhelm: Geschichte der deutschen Sprache. Stuttgart/ Leipzig 6. vyd. 1993, ISBN 3-7776-0501-8.
• Schumacher, Stefan: 'Langvokalische Perfekta' in indogermanischen Einzelsprachen und ihr grundsprachlicher Hintergrund, in Gerhard Meiser und Olav Hackstein, Sprachkontakt und Sprachwandel, Wiesbaden 2005, 603f.
• Wessén, Elias: Die nordischen Sprachen. Berlin 1968.