Geta
| Geta | |
|---|---|
| 23. císař římské říše | |
 Publius Septimius Geta | |
| Doba vlády | září / říjen 209 – prosinec 211 |
| Úplné jméno | Publius Septimius Geta |
| Narození | 7. březen nebo 27. květen 189 Mediolanum |
| Úmrtí | 19. nebo 26. prosinec 211 Řím |
| Předchůdce | Septimius Severus |
| Nástupce | Caracalla |
| Dynastie | Severovci |
| Otec | Septimius Severus |
| Matka | Iulia Domna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Publius Septimius Geta[1] (7. března či 27. května 189 Mediolanum[2] – 19. či 26. prosince 211 Řím) byl římský císař vládnoucí od září / října 209 do prosince 211, nejprve se svým otcem Septimiem Severem a bratrem Caracallou, od února 211 pak pouze s Caracallou.
Původ a kariéra
Geta se narodil roku 189 jako druhorozený syn senátora Septimia Severa, který byl tehdy správcem Sicílie (v letech 189–190) a měl již za sebou úspěšnou kariéru ve státních službách. Jeho matkou byla Iulia Domna, původem z kněžského rodu ze syrské Emesy. Své příjmení obdržel Geta po dědovi či strýci z otcovy strany, kteří se oba jmenovali shodně a nesli také praenomen Publius.
V roce 193, když byly Getovi čtyři roky, byl Septimius Severus provolán císařem, o vládu však musel ještě čtyři roky bojovat s třemi dalšími pretendenty trůnu. V osmi letech doprovázel Geta otce na tažení proti Parthům a patrně po vítězství u Ktésifóntu byl jmenován caesarem (jeho titul zněl P. SEPTIMIUS GETA NOBILISSIMUS CAESAR, PRINCEPS IUVENTUTIS). Roku 205 se mladý princ stal konzulem, o čtyři roky později správcem Británie a roku 209 nakonec plnoprávným císařem – augustem.
Již od útlého dětství panovala mezi ním a starším bratrem Caracallou silná řevnivost. Cassius Dio se zmiňuje o tom, že při vozatajských závodech poníků řídili oba své spřežení tak zběsile, až závod skončil zlomenou Caracallovou nohou.[3] Severus si všímal rivality mezi svými syny a snažil se ji všemožně tlumit a přivést je ke smíru a shodě; roku 208 se stali na znamení svornosti konzuly oba dva.[4] Když však v roce 211 císař zemřel, již nebylo nic, co by brzdilo jejich vzájemnou nenávist.
Getova vláda a smrt
Caracalla se údajně snažil Getu odstranit již za Severova života[5] a těsně po jeho smrti, v obou případech však byly jeho pokusy zmařeny. Jakmile Severus zemřel, snažili se oba bratři dostat co nejrychleji do Říma, aby si zajistili vládu. Kvůli vzájemné podezíravosti však cestovali každý sám a i v Římě si oba rozdělili císařský palác každý na svou část a utěsnili všechny průchody, aby se chránili před intrikami druhého.[6]
Každý si hleděl získat na svou stranu vlivné občany a vzájemně si činili všemožné úklady. Matka Iulia Domna se neustále snažila dosáhnout toho, čeho se nepodařilo jejich otci, avšak se stejným výsledkem. Jejich vzájemná nesnášenlivost zrodila vůbec poprvé v dějinách říše myšlenku na její rozdělení. Západní část, Evropa a Afrika, měly připadnout Caracallovi a východ, Asie a Egypt, Getovi. Tento návrh byl však nakonec zamítnut.[7]
Nyní bylo jasné, že tuto situaci vyřeší pouze smrt jednoho z císařů. Geta byl všeobecně oblíbenější, jelikož byl údajně laskavější a mírnější než Caracalla,[8] proto se Caracalla uchýlil ke zbabělé lsti. Pod záminkou, že se s ním chce usmířit, vylákal neozbrojeného Getu k matce, kde jej, takřka na jejím klíně, zavraždili ukrytí vojáci.[9]
Jak silná nenávist panovala mezi oběma bratry, výmluvně ilustruje Caracallovo chování po bratrově smrti. Geta byl prohlášen veřejným nepřítelem, jeho jméno bylo vymazáno ze všech oficiálních dokumentů a jeho přátelé a všichni, které měl kdy v oblibě, byli popraveni nebo jinak postiženi.
Poznámky a reference
- ↑ Přechodně se též nazýval Lucius Septimius Geta, viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 166.
- ↑ 27. květen a Mediolanum uvádí Historia Augusta, vita Get. 3, 1, dnes se však obecně přijímá spíše 7. květen. Viz k tomu Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, s. 166.
- ↑ Cassius Dio 77, 7, 2.
- ↑ CIL VI 210.
- ↑ Cassius Dio 77, 14, 1.
- ↑ Herodianos 4, 1, 4–5.
- ↑ Herodianos 4, 3, 5–9.
- ↑ Herodianos 4, 3, 2–3.
- ↑ Cassius Dio 78, 2, 1–4.
Literatura
- GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
- HÉRÓDIANOS. Řím po Marku Aureliovi. Praha: Svoboda, 1975. 314 s.
- PETRÁŇ, Zdeněk; FRIDRICHOVSKÝ, Jiří. Encyklopedie římských císařů a císařoven z pohledu jejich mincí. Praha: Libri, 2008. 365 s. ISBN 978-80-7277-267-4.
- Portréty světovládců I (od Hadriana po Alexandra Severa). Praha: Svoboda, 1982. 356 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Geta na Wikimedia Commons - (anglicky) Getova biografie
| Předchůdce: Septimius Severus |  | Římský císař 209–211 | | Nástupce: Caracalla |
Média použitá na této stránce
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Publius Septimius Geta. Marble, Roman artwork, ca. 208 CE. From Gabies.