Gheorghe Apostol

Gheorghe Apostol
Narození	16. května 1913 Tudor Vladimirescu
Úmrtí	21. srpna 2010 (ve věku 97 let) Bukurešť
Povolání	politik, diplomat a odborář
Ocenění	Řád rumunské koruny (1947) rytíř Řádu rumunské hvězdy (1947) Q64981966 (1953) Řád 23. srpna 1. třídy (1959) The "Tudor Vladimirescu" Order 1st Class (1966) … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Rumunska (od 1934)
Funkce	Member of the Central Committee of the Romanian Communist Party (1945–1969) Member of the Great National Assembly of Romania (1946–1948) Member of the Great National Assembly of Romania (1948–1957) Member of the Great National Assembly of Romania (1957–1965) Member of the Great National Assembly of Romania (1965–1969) … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gheorghe Apostol (16. května 1913 Tudor Vladimirescu – 21. srpna 2010 Bukurešť) byl rumunský komunistický politik. Mezi 19. dubnem 1954 a 30. zářím 1955 byl vůdcem (prvním tajemníkem) Komunistické strany Rumunska (v té době nesla název Rumunská dělnická strana), tedy hegemonní síly komunistického režimu v Rumunsku.^[1] V letech 1961–1967 byl místopředsedou vlády, v letech 1948, 1950–1951 a 1952 byl předsedou parlamentu, v letech 1953–1954 ministrem zemědělství. Proslulá byla jeho rivalita s Nicolae Ceaușescem, jehož vzestup ukončil Apostolův vliv v rumunské politice.

Život

Původním povoláním byl železniční dělník.^[2] V roce 1932 se Apostol setkal s Gheorghem Gheorghiu-Dejem a zapojil se do komunistického podzemí. Do strany vstoupil v roce 1934. V roce 1937 byl odsouzen ke třem letům vězení. Trest si odbýval ve věznicích v Galați a Doftaně. Po propuštění pokračoval v komunistické činnosti, kvůli čemuž byl od roku 1941 internován v koncentračních táborech v Târgu Jiu, Caracal a Miercurea Ciuc. Na svobodu se dostal v roce 1944.

Podobně vězněn byl i Gheorghiu-Dej a spolu s Apostolem po válce tvořili důležitou mocenskou skupinu zvanou "vězeňská frakce", která se vyhraňovala vůči těm rumunským komunistům, kteří strávili válku v Sovětském svazu. Tato skupina v mocenském boji převážila a do jisté míry si držela určitý distanc od Moskvy, jak v éře Stalinově, tak v éře Chruščovově. Když Gheorghiu-Dej v roce 1954 přepustil Apostolovi vedení strany a ponechal si jen premiérskou funkci, nešlo o skutečné předání moci. Fakticky zůstal mužem číslo 1 Gheorghiu-Dej a také si brzy funkci prvního tajemníka strany vzal zpět. V letech 1945 až 1969 vedl Apostol státem kontrolované odbory.

Podle samotného Apostola si ho nemocný Gheorghiu-Dej v roce 1964 vyvolil jako svého nástupce, což mělo potvrzovat vyslání na pohřeb Džaváharlála Néhrúa. Jenže po Gheorghiu-Dejově smrti v roce 1965 se zformovala ve vedení strany skupina, která se Apostola obávala (klíčovou roli v ní hrál premiér Ion Gheorghe Maurer) a řešením se pro ni stal Nicolae Ceaușescu. S tím se Apostol nikdy nesmířil a nepřátelství vůči novému vůdci neskrýval. Roku 1969 Ceaușescu dosáhl Apostolovo odstranění ze všech funkcí. Konflikt pokračoval a byl tak silný, že začal Apostola ohrožovat. Jeho přátelé a ochránci mu doporučili, aby se "uklidil" do diplomacie. Učinil tak v roce 1977, stal se pak velvyslancem v Argentině, Uruguayi a Brazílii.

V roce 1988 se Apostol vrátil do Rumunska a kontaktoval další komunistické osobnosti své generace. Společně pak sepsali otevřený protestní dopis, tzv. Scrisoarea celor șase („Dopis šesti“). Ostře kritizoval Ceausescův režim. Zveřejněn byl 11. března 1989 v Rádiu Svobodná Evropa a v Hlasu Ameriky.^[3] V důsledku toho byl Apostol umístěn do domácího vězení, kde byl neustále vyslýchán. Osvobodila ho až rumunská revoluce v prosinci 1989. Poté již nebyl politicky aktivní.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gheorghe Apostol na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gheorghe Apostol na Wikimedia Commons